Psychopati ve zdravotnictví. Co s nimi? Ilustrační foto: Shutterstock

medicínského hlediska není psychopatie snadno uchopitelná. Určité možnosti léčby sice existují, dosahují ale nejasných výsledků, diagnostika má své limity. Nemoc bývá často zaměňována za jiné poruchy. I o tom se debatovalo na první české konferenci o psychopatii. I když zájem o psychopatii ze strany zdravotníků v posledních letech roste, stále je tato porucha v medicínském prostředí nejasně ukotvena a často zaměňována za jiné poruchy. V současnosti není uznána jako diagnóza, byť podle odborníků existují velmi validní diagnostické nástroje. Mezi nejspolehlivější patří test PCL-R, jehož autorem je americký psycholog Robert Hare. Test hodnotí chování respondenta pomocí bodové škály a velmi rychle dokáže odhalit člověka s psychopatickými rysy. Změny lze pozorovat u psychopatů i na samotném mozku. Nefunguje jim spojení mezi amygdalou a centrem uvědomění v čelní mozkové kůře. Bolest vnímají psychopati slabě a strach nemají vůbec, proto nemají ani morálku. „Vše, co projde do vědomí člověka, jde to do thalamu, pak do amygdaly, a pokud je to ohrožující podnět, pokračuje to do hypothalamu, kde se spustí poplachová fáze stresu, která nás má stimulovat ke rvačce nebo úprku. U psychopatů to nic nevyvolá. Nereagují stresem, nejsou vůbec nabuzení, jednají klidně. Jsou přirození, vzoroví, přitažliví,“ popisoval na konferenci významný psychiatr Radkin Honzák. Kvalita testů pokulhává Přesný počet psychopatů není zná