V posledních letech je v ČR každoročně odhaleno 60 tisíc nových případů onemocnění. Celkem u nás žije téměř 285 tisíc osob, u kterých byl novotvar zjištěn. Mezi nejčastější nádorová onemocnění u mužů patří karcinom plic, tlustého střeva, konečníku a prostaty. U žen jsou na předních místech karcinom prsu a ženských pohlavních orgánů a karcinom plic.
Onkologická onemocnění vedou ke společenským, emocionálním i ekonomickým následkům, které ovlivňují nejen zdraví člověka, ale i vztah k okolí, jeho životní styl a v neposlední řadě i vztah k ostatním lidem a představu o vlastním těle. Onemocnění, vzhledem k nákladům spojeným s léčbou, představuje i závažný ekonomický problém. Skutečnost, že mnoho lidí na nádorová onemocnění umírá, má i celospolečenský a sociální rozměr.
Ošetřování nemocných s onkologickým onemocněním vyžaduje od sestry nejen dokonalé odborné znalosti a dovednosti, ale prověřuje i její vlastnosti etické a morální (1). Ošetřovatelská péče o nemocné s onkologickou diagnózou představuje péči klinickou, včetně léčby medikamentózní, ale i péči psychologickou, sociální a spirituální, při respektování psychického a somatického stavu nemocného. Reálná obava z onemocnění zhoubným nádorem vyvolává u většiny lidí výraznou psychickou reakci. Ta má u nemocných s maligní chorobou více fází. Významnou roli zde sehrává i osobnost nemocného člověka.
Psychologický přístup k onkologicky nemocným
Po potvrzení diagnózy prochází pacient náročným obdobím, ve kterém se střídají fáze šoku, zloby, popření, smlouvání, rezignace, deprese, na které navazuje fáze vyrovnání či odevzdanosti. Nemocného provází bezradnost, úzkost a tíseň, často i smutné myšlenky na to, že mu život končí. Reakce pacientů na onkologickou diagnózu je odlišná od reakcí na jiný druh onemocnění, a proto je psychologická podpora těchto pacientů ze strany zdravotníků nejen potřebná, ale vyžaduje i vysokou profesionalitu.
Do systému komplexní ošetřovatelské péče patří i správné pochopení onemocnění. Po stanovení diagnózy pacienti většinou nemají dostatek informací o průběhu léčby, léčebných postupech, negativních reakcích spojených s léčebným procesem a době trvání terapie.
Důležitou úlohu sehrává přístup zdravotníků a také rodinných příslušníků (2). Právě oni mohou pomoci nemocnému zvládat změny emocionálních stavů, reakce a chování v průběhu léčebného procesu a pozitivně ovlivňovat změny osobnosti, které jsou touto nemocí způsobené. Důležitou roli v přístupu zdravotníků k pacientům hraje i věk nemocného a jeho osobnostní vlastnosti. V dospělosti se do popředí pozornosti nemocného dostávají obavy ze ztráty zaměstnání, snížení ekonomického zabezpečení rodiny, ale i narušení partnerských vztahů. Ve stáří pak dominuje zvýšená emotivita, ve které pacienti prožívají smutek, obavy ze samoty, pocity bezmoci a strachu ze smrti. Reakce pacientů na nemoc závisí i na zdravotním uvědomění, které bývá ovlivněno výchovou, vztahem k vlastnímu zdraví a zkušenostmi s medicínskou a ošetřovatelskou péčí, ale také hodnotovým systémem každého člověka.
Komunikace mezi personálem a pacientem
Významné místo v systému psychické podpory onkologického pacienta sehrává sociální komunikace mezi personálem a pacientem (4). Pacient má právo na otevřenou komunikaci. Právě zde se rodí základy vzájemného vztahu a důvěry. Pacient musí věřit, že ošetřovatelský personál udělá vše potřebné, aby výsledky léčby byly co nejlepší. Postoj k pacientovi má být pravdivý a má zachovávat naději na vyléčení. Pokud je prognóza pozitivní, je potřeba to nemocnému říci, ale současně mu vysvětlit nutnost dalšího sledování a kontrol zdravotního stavu. Pokud je stav vážný, je nutné zachovat důvěru a naději nemocného.
Zdravotník by měl pacientovi pomoci vyrovnat se s vážným onemocněním, protože život s onkologickou diagnózou znamená i změnu základních životních postojů a redukci osobních plánů. Pacient musí vědomí své choroby zpracovat a povinností zdravotníků je udělat vše pro to, aby chorobný proces byl snesitelný. Komunikaci s pacientem často komplikují i opakující se otázky ke zdravotníkům s cílem získat další informace. Nemocný může mít pocit, že je mu něco zatajováno. Opakovaně se vyptává personálu na stejné věci, porovnává kvalitu odpovědí a je či není s vysvětlením spokojený. Může být z odpovědí rozladěný, někdy depresivní, ale i agresivní, že mu každý říká něco jiného. Začne být nedůvěřivý. Někteří nemocní kladou tabuizované otázky spojené se závěrečnou etapou života (otázky konečnosti lidského života), na které není snadné odpovídat.
Mezinárodní instituce zaměřené na onkologicky nemocné doporučují zdravotníkům, aby pacientům umožnili aktivní účast na rozhodování o léčbě a upozornili je na možné komplikace v případě neúčinnosti některých léčebných postupů. Toto je možné jen při dobré informovanosti pacienta o nejnovějších trendech v diagnostických a terapeutických postupech medicíny. Cílem komunikace mezi sestrou a pacientem je dodat mu odvahu o nemoci hovořit, klást otázky a nebát se toho, že odpovědi neporozumí nebo ji vůbec nezíská. Pacient nesmí mít pocit, že v boji s nemocí zůstal sám.
Psychická podpora nemocného
Onkologický pacient potřebuje cítit podporu svého okolí, spoluúčast a zájem ze strany ošetřujícího personálu. Při komunikaci je nutné navodit ovzduší důvěry, které by pacienta uspokojovalo, zbavilo ho obav a strachu. K dosažení kvalitní oboustranné komunikace sestry s pacientem je zapotřebí respektovat některé základní požadavky, mezi které patří především:
* Úcta k pacientovi – vyjadřuje vážení si nemocného vždy, za všech okolností jako člověka.
* Empatie – schopnost vcítit se do toho, co pacient prožívá, co si o nemoci myslí a jak ji hodnotí. Pochopení a spoluúčast přináší pacientovi úlevu a sestře důležité informace.
* Individuální přístup – znamená přizpůsobit naše chování specifickým zvláštnostem pacienta.
* Pozitivní vztah k pacientovi – projevuje se v každodenním kontaktu nejen ve verbální, ale i neverbální formě komunikace.
Psychická podpora onkologického pacienta je základem při zvládání náročného průběhu léčby. Pacienti, kteří mají silnou oporu v rodině a přátelích, jsou v procesu léčby psychicky odolnější, mají větší motivaci k aktivnímu zapojení do léčebného procesu. Lze tedy konstatovat, že na pozitivním zvládání onkologického onemocnění se kromě kvalitní komunikace významnou měrou podílí podpora rodiny a přátel, spojené s aktivním postojem k nemoci a léčbě. Léčbu může komplikovat pasivní a odevzdaný postoj k nemoci, psychická dekompenzace, tendence uzavírání se do sebe a malá podpora nejbližšího okolí.
Sociální aspekty onkologického onemocnění
V průběhu onkologického onemocnění dochází mnohdy ke změnám v sociální situaci člověka. Mění se sociální role, potřeby, sociální prostředí a často i profesní zařazení, které mnohdy vede k úplné ztrátě zaměstnání. Pro mnoho lidí to znamená ohrožení jejich sociálního postavení, společenské a rodinné prestiže. Zhoršuje se i ekonomické zabezpečení a často se mění i vztahy v rodině včetně partnerských. V kritickém období se může vyskytnout i pocit osamělosti, člověk se uzavírá do sebe a izoluje se od svého nejbližšího okolí (3). Porušením sociálních a mezilidských vztahů vzniká sociální izolace. Nemocný ztrácí určité životní jistoty, postupně se stává sociálně závislým a potřebuje pomoc. Schopnost pohybu ovlivňuje schopnost sebeúcty. Sebeúcta a sebekoncepce jsou nezbytné pro duševní a tělesné zdraví člověka.
Onkologická péče nemůže být zaměřena pouze na odbornou léčbu, ale musí zahrnovat pomoc psychickou a sociální, a to velmi kvalifikovanou jak pro pacienta, tak i jeho rodinu. V důsledku dlouhodobé a často komplikované léčby vznikají nové sociální problémy, které patří do komplexu léčebné a ošetřovatelské péče. Psychosociální podporou lze dosáhnout toho, aby pacienti i jejich rodiny mohly prožívat reálný život. Ze strany zdravotníků je vhodné pomoci pacientům a rodinným příslušníkům kontaktovat organizace a společnosti, které jsou schopny poskytovat odbornou a profesionální pomoc. V rámci celospolečenských změn je potřeba také apelovat na změnu postojů veřejnosti ke zdravému způsobu života a systému preventivních opatření, která mohou zmírnit následky výskytu onkologických onemocnění.
Závěr
Nádorová onemocnění jsou druhou hlavní příčinou úmrtí jak v evropském měřítku, tak i v České republice. Jejich počet má přes všechny snahy o prevenci vzrůstající tendenci. Podle studií WHO lze očekávat, že v nejbližších letech bude ve vyspělých zemích postižen tímto onemocněním každý třetí občan. Nároky na kvalitu ošetřovatelské péče o onkologicky nemocného budou i nadále spojené s osobností zdravotnického pracovníka, zvláště sester. Právě zde bude záležet na jejich lidských, morálních, odborných a psychologických schopnostech, které pomohou nemocnému zvládat tuto náročnou životní situaci a udržovat psychickou rovnováhu.
Dech života
Kolik minut dokáže náš mozek žít bez kyslíku? Dýchání je proces, který ovládáme vůlí. Základní funkcí plic je přivádět kyslík do krevního oběhu a zároveň odvádět kysličník uhličitý. Jde o výměnu vzduchu mezi atmosférou a miliony plicních váčků. Hluboké dýchání nám pomáhá prokrvit všechny orgány v těle, je prevencí zácpy a bolestí zad. Naše dýchání ovlivňují tři faktory – zvyk, technika a držení těla. Hluboké dýchání umožňuje vyplavení endorfinů a vyžaduje pravidelný nácvik.
Endorfin je 100krát silnější než lék Morfin. Naučte se břišní dýchání – to znamená provést hluboký nádech a naplnit své břicho jako velký balon (postupně se učte nádech na 4 doby) a pak pomalu přesuňte vzduch do dutiny hrudní až ke klíčním kostem – počítejte si 1, 2, 3, 4 a pak pomalu vydechujte ústy a představte si, že váš dech jde z klíčních kostí podél páteře a zpevňuje držení zad. Je vhodné našpulit ústa a hlasitě vydechnout. Svůj dech dokážeme ovládat. Dokud dýchám, žiji, a bez kyslíku náš mozek vydrží pouze pět minut – tak je náročný na naše schopnosti zhluboka dýchat. Dechová cvičení provádíme vsedě, vleže, kdekoli to jde, několikrát za sebou (10krát) a kdykoli si vzpomenete přes den, opakujte znovu. Nezapomeňte se soustředit na pánevní dno, kde máme životní stabilitu.
O autorovi: doc. PaedDr. et Mgr. Eva Zacharová, Ph. D. Lékařská fakulta, Ostravská univerzita v Ostravě (eva.zacharova@seznam.cz)