Lidé hledající psychoterapeuta tak mohou skončit i v rukou člověka bez patřičné kvalifikace, který může dotyčnému i ublížit. Psychoterapeuti ale nejsou zajedno v tom, jak by měla úprava vypadat. Jasnější vymezení, kdo je a kdo není psychoterapeut, požadují zástupci dvou organizací. První je Česká psychoterapeutická společnost (ČPtS) při České lékařské společnosti J. E. Purkyně, druhou je Česká asociace pro psychoterapii. ČPtS zastřešuje psychoterapeuty ve zdravotnictví, druhá jmenovaná instituce spojuje ty, kteří působí mimo zdravotnictví, ale kvalita poskytovaných služeb jim není lhostejná.
„Psychoterapie již prokázala svoji léčebnou účinnost a co je účinné, může být samozřejmě také nebezpečné,“ vysvětlil Karel Koblic, předseda výboru ČPtS. Ve zdravotnictví mohou působit jen ti psychoterapeuti, kteří absolvovali příslušný kurz a získali certifikát ministerstva zdravotnictví. To však předpokládá předchozí vzdělání v oboru klinický psycholog anebo lékař se specializací na psychiatrii.
Podle členů České asociace pro psychoterapii je toto kritérium příliš úzké, navíc psychoterapie existuje i mimo zdravotnictví. „Dle našeho názoru není vůbec jasné, proč by měl být lékař či klinický psycholog lepším psychoterapeutem než například sociální pracovník s kvalitním výcvikem a supervizí,“ uvedla za asociaci členka jejího výboru Olga Kunertová. Asociace proto za své členy přijímá i ty psychoterapeuty, kteří mají dokončené vysokoškolské vzdělání v humanitním oboru, po němž následoval komplexní psychoterapeutický výcvik. V současnosti sdružuje kolem 200 psychoterapeutů, mnozí z nich poskytují psychoterapii i soukromě.
Mimo zdravotnictví se ale jako psychoterapeuti mohou označit i lidé, kteří k tomu nemají patřičnou kvalifikaci, a nabízejí „psychoterapii“ spolu s výkladem karet, jak uvedla Kunertová. Tento stav považuje za nebezpečný. „Ve spolupráci s ministerstvem práce a sociálních věcí se snažíme definovat pozici psychoterapeut v Národní soustavě povolání,“ uvedla psychoterapeutka a další členka výboru asociace Věra Rašková. Asociace usiluje také o to, aby psychoterapii zapsalo ministerstvo průmyslu a obchodu na seznam samostatně výdělečných činností.
Tyto kroky by podle psychoterapeutů pomohly zejména lidem, kteří psychoterapii potřebují. Snáze by zjistili, zda člověk, na kterého se obrátili, je pro výkon své profese opravdu kvalifikovaný. Jak uvedl Koblic z ČPtS, dobré by bylo i odlišené názvosloví, aby pacienti a další zájemci o psychoterapii na první pohled věděli, na koho se obracejí.
Ve zdravotnictví je dnes psychoterapie chápána jako léčba a hradí ji zdravotní pojišťovna. Péči psychoterapeutů působících mimo zdravotnictví pojišťovny nehradí. Rozdíl je také v mlčenlivosti, kterou ve zdravotnictví ukládá zákon.
poznámka