Psychoterapie pomáhá jednotlivcům i rodinám překonat těžké období. Někdy ji hradí pojišťovna

Co je psychoterapie?

Psychoterapie představuje odborný přístup k léčbě problémů týkajících se duševního zdraví, který je založen na rozhovoru s psychiatrem, psychologem nebo jiným odborníkem zabývajícím se psychickým stavem člověka. Během tohoto typu terapie pacient zjišťuje, jak jeho myšlenky, emoce a chování ovlivňují jeho nálady, a učí se, jak správně reagovat na určité náročné situace a jak celkově převzít kontrolu nad svým životem.

Cílem této léčby je identifikace a zvládnutí psychosociálních, psychosomatických a behaviorálních poruch, přičemž existuje celá řada různých psychoterapeutických metod, které se používají s ohledem na to, co konkrétně daného pacienta trápí. Nejčastěji se pak v rámci psychoterapie řeší například vztahové problémy, pocity smutku a úzkosti, přizpůsobení se nové životní situaci nebo zdravotnímu stavu a podobně. [1, 2, 3, 4]

Druhy psychoterapie

Odborníci na duševní zdraví rozlišují poměrně velké množství typů psychoterapie a mnoho z nich se na některé z nich přímo specializuje. Výběr druhu terapie přitom vždy závisí na konkrétním stavu pacienta a také na okolnostech, které jeho stav doprovází a mohou jej ovlivňovat. Terapeuti navíc mnohdy pro dosažení co nejlepších výsledků kombinují prvky různých přístupů. Mezi běžné druhy psychoterapie se pak řadí například:

• Kognitivně-behaviorální terapie: jedná se o strukturovaný, cílově orientovaný typ psychoterapie. Odborníci tento přístup používají k léčbě nebo zvládání různých stavů duševního zdraví a emočních problémů. Terapeut pacientovi pomůže prozkoumat jeho myšlenky a emoce a pochopit, jak tyto faktory ovlivňují jeho činy. Prostřednictvím tohoto typu terapie se dotyčná osoba učí přijímat zdravější vzorce myšlení a lepší návyky.
• Dialektická behaviorální terapie: tento druh terapie je založen na výše uvedené kognitivně-behaviorální terapii, ale je speciálně upraven pro lidi, kteří mají potíže se silným prožíváním emocí. Hlavním cílem terapeutů, kteří používají tento přístup, je naučit pacienta vědomě kontrolovat a regulovat své emoce.
• Interpersonální terapie: jedná se o krátkodobou formu terapie, jež pacientovi pomáhá pochopit základní mezilidské problémy, jako jsou změny v sociálních nebo pracovních rolích, konflikty s ostatními a prožívání problémů týkajících se druhých lidí. Tento přístup pomáhá pacientovi zlepšit se v komunikaci a naučit se zdravé způsoby vyjadřování emocí.
• Psychodynamická terapie / hlubinná terapie: tento typ terapie je založen na principu, že chování a duševní pohoda jsou ovlivněny zkušenostmi z dětství a problematickými, opakujícími se nevědomými myšlenkami, touhami nebo pocity. S terapeutem přitom pacient pracuje na sebeuvědomění a na změně starých vzorců chování, aby mohl převzít kontrolu nad svým životem.

V kombinaci s psychoterapií se pak často používají ještě další přístupy, jako je třeba terapie za pomoci zvířat, která zahrnuje například práci se psy (canisterapie), koňmi (hipoterapie), kočkami (felinoterapie) či jinými živočichy, kteří pacientovi pomáhají vyrovnávat se s traumaty, vyvolávají v něm příjemné pocity a pomáhají mu s komunikací.

Dále je možné zmínit také kreativní uměleckou terapii, která je zase založena na použití umění, tance, hudby a poezie, a u dětí se pak využívá i takzvaná terapie hrou, jež jim pomáhá prostřednictvím různých zábavných cvičení identifikovat své pocity a emoce. Podle toho, kdo se sezení účastní, se pak terapie dělí ještě na následující typy:

• Individuální psychoterapie: během sezení je přítomen pouze pacient a odborník na duševní zdraví.
• Skupinová psychoterapie: sezení se účastní dvě nebo více osob a terapeut současně. Při skupinové terapii je možné mezi sebou sdílet své zkušenosti a zároveň se učit ze zkušeností ostatních účastníků.
• Manželské poradenství / párová terapie: této terapie se účastní pacient se svým partnerem/partnerkou a odborník, který je speciálně vyškolen k tomu, aby pomohl páru identifikovat problémy ve vztahu a pracovat na jejich řešení. Tyto problémy mohou přitom souviset například s komunikací, výchovou dětí, financemi, pochopením duševního zdraví partnera a tak dále.
• Rodinná psychoterapie: během této terapie je přítomen terapeut, pacient a členové jeho rodiny, a to buď všichni, nebo jen někteří z nich. Tento přístup pomáhá členům rodiny zlepšit komunikaci a vyřešit případné konflikty, které se mohou týkat například sourozenecké žárlivosti nebo vyrovnání se se smrtí rodinného příslušníka.

Další metody psychoterapie

Kromě výše uvedených obecných typů psychoterapie se v praxi můžete setkat ještě s řadou dalších více či méně uznávaných metod, které se od sebe liší podle toho, z jakých teoretických rámců vycházejí. Mezi poměrně časté psychoterapeutické přístupy tak patří mimo jiné například následující druhy:

• existenciální psychoterapie,
• integrativní psychoterapie,
• systemická psychoterapie,
• katatymně-imaginativní psychoterapie,
• narativní psychoterapie,
• jungovská psychoterapie,
• humanistická psychoterapie,
• integrovaná psychoterapie,
• hlubinná abreaktivní psychoterapie.

Současná psychoterapie nabízí navíc i možnost absolvovat sezení z pohodlí domova (tzv. psychoterapie online), což uvítají zejména pacienti, kteří nemají terapeuta dostupného v rozumné vzdálenosti od svého bydliště. V některých případech je však fyzická návštěva a interakce s odborníkem součástí terapie, takže tato možnost určitě není vhodná úplně pro každého. [5, 6, 7, 8, 9, 10]

Dětská psychoterapie

Psychoterapie pro děti je specializovaný obor, který se zaměřuje na duševní zdraví a emoční pohodu malých pacientů. Zabývá se řadou psychologických problémů, kterým mohou děti čelit, včetně úzkosti, deprese, problémů s chováním, traumat a vývojových poruch. Terapeutický proces je přizpůsoben konkrétním vývojovým potřebám dětí a často zahrnuje různé hry, kreativní cvičení a další expresivní techniky, které jim pomáhají sdílet jejich myšlenky a pocity.

Jedním ze základních principů dětské psychoterapie je pochopení, že děti nemusí mít verbální schopnosti vyjadřovat své emoce a zážitky stejným způsobem jako dospělí. Terapeuti proto používají různé přístupy, jako je terapie hrou, kognitivně-behaviorální terapie a rodinná terapie, aby vytvořili bezpečné a podpůrné prostředí, kde mohou děti zkoumat své pocity.

Dětská psychoterapie také často zahrnuje úzkou spolupráci s rodiči a pečovateli. Zapojením rodiny mohou terapeuti pomoci zlepšit komunikaci, vyřešit konflikty a vytvořit více podporující domácí prostředí. Tento přístup zajišťuje, že pokrok dítěte v terapii je podporován stabilním a chápajícím rodinným zázemím. [11, 12, 13, 14]

Kdy podstoupit psychoterapii?

Psychoterapie může pomoci každému, kdo se nachází v nějaké náročné životní situaci, přizpůsobuje se nějakým změnám v životě, potýká se s nadměrným stresem nebo s určitým zdravotním stavem. Stejně tak je vhodná i pro osoby, u nichž byla zaznamenána nějaká porucha chování, což se může týkat jak dětí a dospívajících, tak i dospělých jedinců.

Délka psychoterapeutických sezení závisí na tom, jak je stav pacienta závažný a složitý. Může trvat pouze několik týdnů, ale stejně tak se v některých případech může protáhnout i na několik měsíců, či dokonce let. Zda je vhodné vyhledat pomoc a podstoupit psychoterapii, lze mimo jiné poznat například podle toho, zda jste u sebe nebo svých blízkých zaznamenali některé z následujících jevů:

• zažíváte úzkost, paniku nebo deprese,
• ztratili jste zájem o věci, které vás dříve bavily,
• máte pocit, že nedokážete ovládat své emoce,
• vaše stravovací anebo spací návyky se změnily,
• podléháte nadměrné konzumaci alkoholu, užívání drog, hazardním hrám nebo jiným škodlivým aktivitám,
• zažili jste nějaké trauma, jako je například autonehoda, smrt někoho blízkého nebo fyzické či sexuální napadení,
• máte trvale nízké sebevědomí,
• máte trvalé problémy se vztahy,
• těžko se vyrovnáváte se stresem souvisejícím s prací, rodinou nebo školou,
• vyhýbáte se sociálním interakcím. [15, 16, 17, 18]

Jak probíhá psychoterapeutické sezení?

Psychoterapie je léčba založená na dialogu mezi psychoterapeutem a jedním či více klienty. Tento léčebný přístup poskytuje podpůrné a bezpečné prostředí, které pacientovi umožňuje s odborníkem na duševní zdraví otevřeně mluvit o svých problémech a obavách. Psychoterapeut je vyškolený k tomu, aby pacientovi pomohl situaci zvládnout a naučil jej, jak se s danými obtížemi vypořádat a zvládat své emoce, chování nebo myšlenky.

První návštěva, na niž je zpravidla potřeba se předem objednat, funguje jako takové seznamovací sezení, kde terapeut bude zjišťovat, co vás trápí, objasní vám, jak  bude vypadat průběh terapie, a v případě potřeby vám dá k vyplnění i nějaké dotazníky, které mu pomohou stanovit diagnózu a přizpůsobit jí následnou terapii.

Během sezení budete vy a odborník na duševní zdraví spolupracovat na identifikaci a změně myšlenek a chování, které vám brání žít lepší život. Frekvence mezi jednotlivými sezeními se liší v závislosti na vašem duševním stavu, životním stylu a vytíženosti terapeuta. Vzhledem k tomu, že hlavní součástí terapie je rozhovor, se počítá s tím, že se pacient během sezení aktivně zapojuje.

Ochrana soukromí pacienta

Součástí profesního etického kodexu odborníka na duševní zdraví je zachování soukromí pacienta. To znamená, že o jeho psychickém stavu nesmí hovořit s jinými lidmi. Psychoterapeuti, kteří poruší důvěrnost informací o pacientovi, riskují, že přijdou o licenci, nebo si minimálně vyslouží špatnou pověst.

Výjimkou ovšem je, když pacient prozradí, že má v úmyslu ublížit sobě nebo jiné osobě. Odborník na duševní zdraví je v takovém případě povinen tuto skutečnost oznámit úřadům, aby zajistil ochranu pacienta nebo osoby, které hrozí nebezpečí. Musí také ohlásit zjištěné zneužívání, vykořisťování nebo zanedbávání dětí, starších osob či osob se zdravotním postižením. [19, 20, 21, 22, 23, 24, 25]

Kdy je psychoterapie hrazená pojišťovnou?

Psychoterapeutická sezení mohou značně zatížit váš rodinný rozpočet, nicméně existují případy, kdy je léčba duševního zdraví hrazena z prostředků zdravotního pojištění pacienta. Je však nutné nejen, aby pojištěnec včas a řádně odváděl pojistné, ale také musí mít vybraný psychoterapeut se zdravotní pojišťovnou, u níž jste registrovaní, uzavřenou smlouvu.

Pakliže tuto podmínku vybraný odborník na duševní zdraví splňuje, poskytnutá zdravotní péče je částečně nebo úplně proplácena pojišťovnou na základě hodinové sazby psychoterapeuta. Nezáleží přitom na tom, jaký typ léčebného přístupu dotyčný odborník zvolí. Výše příspěvku a seznam spolupracujících terapeutů je obvykle k dispozici na webových stránkách dané zdravotní pojišťovny. [26, 27, 28]

Zdroje: nzip.cz, czap.cz, my.clevelandclinic.org, mayoclinic.org, wikiskripta.eu, verywellmind.com, psychiatry.org, healthdirect.gov.au, medicalnewstoday.com, psychotherapy.org.uk, psycholog-praha.cz, apa.org, camhs.rdash.nhs.uk, sancedetem.cz, aacap.org, webmd.com, vzp.cz, zpmvcr.cz, zmatlova.cz