Zdeněk Schwarz…
DOTAZY:
Finanční ránou pro záchranné služby v ČR jsou současné požadavky VZP vrátit přeplatky z let 2001 a 2002. Týká se tento požadavek VZP také pražské záchranné služby? Kolik musí vracet pražská záchranka? Jak to ovlivní její rozpočet? MUDr. Přibyl, Brno
My jsme v tomto anomální, pražská záchranná služba nebude vracet ani korunu. Po svém nástupu do funkce jsem záchrannou službu převedl na výkonový způsob úhrady, protože podle mne je průhlednější. A tím, že jsme přešli na tento způsob úhrady, získali jsme více. Dnes se nám to vrací dvojnásob.
Uvedl jste, že lékaři u záchranné služby jsou relativně dobře placení? Můžete tedy říci, jaký je zhruba jejich průměrný plat? - dotaz nepodepsán
Ano, můžu říci, že lékaři u záchranky jsou přepláceni, že mají velmi vysoké platy oproti lékařům v nemocnici. Průměrný plat záchranáře je 46 tisíc…
Na jaře jste uvedl, že lékaři u záchranné služby stále chybějí . Je po tři čtvrtě roce situace stejná, nebo se nějak změnila? Jak chcete lékaře podnítit k tomu, aby šli pracovat k vám? - MUDr. Jolana Kriseová
Situace je velmi kritická a to nejenom v Praze. Většina záchranných služeb jede na jakémsi náhradním režimu. Třeba Středočeský kraj má více jak dvě třetiny lékařských služeb pokryto externisty. A to je špatně. Měl by tu práci dělat pravidelně, ne že si tam lékař jen odskočí z nemocnice. Na stránkách pražské záchranné služby stále inzerujeme volná místa, jenže ne každá osoba se na práci lékaře u záchranky hodí. Právě nedávno jsme měli lékařku, která měla zájem nastoupit, ale po třech měsících zjistila, že na to nemá, že to nezvládá.
Myslíte, že by u záchranky pracovalo více lékařů, kdyby měli ze zákona některé služební výhody, které mají třeba policisté – například doživotní důchod po odchodu ze služby? dotaz redakce
My bychom uvítali, kdybychom byli dáni na roveň ostatních složek záchranného systému. Hasiči mají například ze zákona ke svému důchodu ještě fixních sedm tisíc. My nic takového nemáme. Bohužel se na nás v tomto ohledu nepamatovalo. Je těžké říci, čí je to vina, že se takový zákon nepodařil prosadit. Nevím, kde se stala chyba, ale je to špatně. Na druhou stranu si nemyslím, že by to nějak výrazně ovlivnilo zájem lékařů o práci u záchranky. Já si myslím, že základním problémem je charakter práce, kterou děláme. Lékař záchranné služby musí znát medicínu od porodu až po úmrtí, musí zvládnout všechny obory. Navíc se je nucen rozhodnout se v akutní fázi a musí to udělat sám, protože tam nemá kolem sebe žádné ošetřovatelky, zřízence.
Je možné (a z pohledu vykonávané činnosti vhodné) spojit aktivity poskytované záchrannou službou se službami LSPP? Jaké jsou výhody a rizika tohoto spojení pro občany i poskytovatele?(Mgr. Karla Vavříková)
Samozřejmě, spojení záchranné služby a LSPP je možné. Na druhou stranu je potřeba říci, že každá z těch složek je něco úplně jiného. Já osobně jsem již před pěti lety navrhl, jak řešit ten problém v Praze, protože ten problém tady byl a stále je. LSPP totiž nefunguje dostatečně. Systém se rozvíjel živelně, každá městská část si to tvořila po svém. Ve svém důsledku jde o chaotický systém, značně neprůhledný. Nikdo nebyl schopen říci, jak je systém financován, z jakých zdrojů a bylo obtížné navrhnout nějaký jiný způsob. Za druhé se domnívám, že LSPP by měli zajišťovat praktiční lékaři, protože to je jejich parketa. Já jsem navrhl dvě varianty - jedna nabízela, že se záchranky o to vůbec nebudou starat, protože každá strana má zcela jiné úkoly. Druhá spočívala v tom, že by se záchranná služba postarala o tu část návštěvní služby, která je špatně zajištěna. Navrhl jsem, že bychom nasmlouvali praktické lékaře, kteří by o tom měli zájem. Zajistili bychom jednotný vozový park, auta mohla parkovat tam, kde lékař parkovat nemůže. Lékaři by měli majáčky, aby mohli projet zacpanou Prahou. Tento systém jsme nabízeli pro celou Prahu. Bohužel byl odmítnut předsedou zdravotního výboru.
Nedávno jsem se doslechl, že podle kritérií pro posuzování úspěšnosti práce záchranné služby vykazuje pražská záchranka srovnatelné nebo snad lepší výsledky, než je běžné v řadě evropských států. Je to opravdu tak? O jaká kritéria se konkrétně jedná? A lze říci proč tomu tak je? Milan Kuzma, student 2.LF UK
Sledujeme takové parametry jako je dostupnost do patnácti minut, dojezdové časy, akceschopnost posádky, úspěšnost resuscitací, úspěšnost zvládnutí polytraumat a jejich přežití po následném propuštění z nemocnice. Celé území Prahy je pokryto dostupností do patnácti minut, přičemž výzvy, které nejsou v tomto limitu splněny, jsou v současnosti 2.3 procenta, což je statisticky po celém světě uznávané jako velmi dobrý ukazatel. Co se týče resuscitací, máme dnes úspěšnost 14 procent. V členských zemích je to 19-35 procent, takže se pohybujeme na velmi dobré úrovni. U polytraumat a velmi závažných poranění na území Prahy přežívá 49 procent pacientů bez závažného poškození zdraví – také výsledek srovnatelný s průměrem v západních zemích.
Jak je to s výjezdy k osobám na ulici opilým „do bezvědomí“. Je jasné, že se asi jedná o stálý problém, ale již několikrát jsem byl svědkem situace, kdy někdo zavolal ZZS k osobě ležící nehybně na chodníku, posádka vozu RZP, která se dostavila namísto se ležícího ani nedotkla (kontrola ŽF) - a to myslím doslova - a začala rozčileně diskutovat s přihlížejícími, ať si ho odvede ten, kdo ho opil a že nejsou žádná záchytka apod. Má tedy v takových případech smysl volat 155? Nebo si toho nemají všímat? Vždyť běžný člověk mnohdy těžko rozliší opilost od metabolické poruchy s bezvědomím (diabetici), stavy po EPI záchvatu apod. Jinak panu doktorovi fandím, zejména souhlasím s jeho koncepcí řešení problematiky LSPP v Praze. D. Horáček
Problematika opilců mě trápí téměř 20let co se pohybuji v pražském zdravotnictví. Dříve takovéto lidi vozila VB (dnes Policie ČR) v kufru Volhy kombi přímo na záchytku (dnes PZS - protialkoholní záchytná stanice) nebo posádky převozové služby (dnes DRNR). Jelikož počet úmrtí takovýchto lidí a návštěvníků PZT stoupal a společnost se snaží řešit tento společenský sociální problém, zejména v oblasti psychiatrie - alkoholismus, začal se přístup k těmto jedincům měnit. Zároveň nynější bezdomovectví, které podle mého názoru je z 80% právě alkoholismus a s tím související problémy, přineslo mnoho problémů právě do zdravotnictví. Naše posádky (zejména zaměstnanci služebně starší, kteří i nakazí mladší svým postojem a názory k této klientele) se každodenně i několikrát za směnu setkávají s těmito problémovými pacienty. Záměrně píši pacienty, protože se domnívám, že i opilec je člověk a hlavně pacient - alkoholik. Měli by se o ně starat psychiatři, protože to je závislost jako každá jiná (toxikománie, gemblerství atd.). Bohužel psychiatři se o ně nestarají po celou dobu jejich nemoci, ale až když se dostanou k nim do léčebny po proceduře v jiných zdravotnických zařízeních, ústavech sociální péče i trestním procesu (policie, soudy a vězení). Již před 5 lety po nástupu do funkce jsem Praze nabízel řešení složité a stále neřešené problematiky obtížných asociálních jedinců, a to komplexně. Zděděný areál bývalé nemocnice Na Malvazinkách, který byl v té době již rozkraden a zdevastován, jsem navrhoval přetvořit na zařízení, které by se staralo o takové pacienty. Posádky ZZS nebo Policie by transportovali opilce a feťáky právě sem. Zde mohla být péče od počátku až do konce vč. návaznosti na stávající ambulantní zařízení i léčebny. Nezatěžovali bychom těmito „obtížnými“ lidmi systém, společnost a zejména zdravotnictví. Stejně jako našim zaměstnancům, tak i ostatním zdravotníkům je velmi nepříjemné pečovat a starat se o opilce a feťáky. Často dochází k agresivním útokům, znečištění exkrementy i nákaze infekcí (svrab, vši, žloutenka, TBC atd.) a ničení zařízení, které je nákladné. Mému návrhu nebylo vyhověno a situace nejen že přetrvává, ale stále více se komplikuje. Zvýšená sociální péče o tuto klientelu v Praze způsobuje každoroční nárůst jejich počtu, protože z celé Republiky a nyní i Evropy (zejména bývalý východní blok) se do Prahy stahují. Je možné podotknout, že i v ostatních metropolích Evropy nacházíme běžně na frekventovaných ulicích povalující se lidské trosky - opilce a narkomany. Ano, ale to neznamená, že to musíme mít také. Že to nemusíme řešit.
Tak to bylo k problému z širšího pohledu. Nyní k otázce. Máte pravdu. Naše posádky mají mnoho zkušeností, takže již pohledem poznají o jaký případ se jedná. Je chybou, když neplní své povinnosti, kam patří péče o pacienta (a opilec je pacient, jak jsem uvedl výše), např. vyšetření a zajištění i transport do zdravotnického zařízení. Vaše zkušenost je také možná zkreslena, protože posádky pacienty v případě, že není bezprostředně ohrožen jejich život, nejdříve naloží do sanitnho vozu, kde teprve provedou svlečení (odstrojení) a vyšetření. Následný transport prosazuji pouze do zdravotnického zařízení, kde může být provedeno řádné vyšetření vč. přístrojového (rtg, CT atd.) a laboratorního i konziliárního (neurolog apod.). Teprve až po vyloučení jiné příčiny stavu je možné pacienta předat na PZS. To vše právě z důvodu možného pochybení a zavinění poškození pacientova zdraví až ztráty života (skryté vnitřní krvácení nebo kraniotrauma a nebo metabolická porucha či infarkt atd.). Nikdy nebude posádka ZZS ( a to jak RZP tak i RLP) schopna vyloučit všechny možné případy a komplikace, které u takového pacienta mohou být nebo mohou nastat. Nejvíce odporu však tento můj návrh má v řadách personálu - lékařů zdravotnických zařízení (ZZ), kteří odmítají o takové pacienty se starat. Není vzácností, že právě lékaři ZZ často chybují u takovýchto případů a laxním přístupem nebo podceňováním situace zapříčiní komplikace - opoždění péče (CT vyš. a operace) až smrt opilce nebo bezdomovce. Budou si muset na takové případy zvykat stejně, jako zaměstnanci ZZS. Řešením by byly „centrální příjmy“ kam by se měl soustředit příjem pacientů od ZZS. Zde je jedině možné zajistit plynulou návaznost NNP na PNP, bezpečnost zdravotníků (stálá přítomnost ochranné služby nebo i Policie) i omezit komplikace nedostatečné péče o tyto jedince.
Celý rozhovor s ředitelem Zdeňkem Schwarzem najdete ve Mladá fronta Zdravotnictví a medicínaZdraví.Euro.cz č.2/2004.
www.Zdravi.Euro.cz, 18.12. 2003