Britský systém veřejného zdravotnictví se ocitl v krizi zaviněné nedostatkem peněz. V případě takto bohatého státu jde o skutečné unikum. Přitom právě britské zdravotnictví nám bylo v minulosti pravicově se tvářícími populisty dáváno za vzor údajně efektivního systému. Velká Británie totiž skutečně vydává na zdravotní péči ze všech vyspělých a silných států nejméně; pouhých 6,9 procenta svého hrubého domácího produktu. Průměr mezi státy skupiny G7 je však 9,3 procenta hrubého domácího produktu (HDP) a EU doporučuje svým členům výdaje na úrovni 8 procent HDP. Německo pro srovnání utratí za zdravotní péči 10,3 procenta HDP, Francie 9,4 procenta a Spojené státy dokonce 12,9 procenta svých obrovských finančních prostředků. Ekonomové těchto zemí pochopili, že investice do zdravotnictví se vyplácejí. Britové proti tomu dnes léta čekají na operace kloubních náhrad nebo šedých zákalů. Vyskytly se i případy pacientů, kteří zemřeli na rakovinu dříve, než se dočkali nutné operace. Nebylo totiž volné lůžko. A tak zatím co se konzervativci hádají s labouristy, kdo za katastrofu nese větší díl odpovědnosti, znechucení pacienti jezdí na plánované operace do Francie. Těžko si pro britskou hrdost představit krutější ponížení. Zdá se, že alespoň v Británii budou mít občané více rozumu než politici. Tři čtvrtiny dotázaných obyvatel totiž odmítly záměr vlády snížit daň z příjmu a místo toho požadují přesun této částky pro účely zdravotnictví. Konečně se snad začíná z letargie probouzet i vláda, která se zavázala zvyšovat každý rok reálné výdaje na zdravotnictví o pět procent. Ministerstvo zdravotnictví se zároveň snaží nalákat lékaře ze zahraničí. Zdravotní stav obyvatelstva závisí především na bohatství společnosti a životním stylu. Kvůli špatné úrovni lékařské péče patří v současnosti bohaté Británii až 11. příčka v Evropě podle očekávané střední délky života. Za ještě výmluvnější považuji ostudné 13. místo v kojenecké úmrtnosti. Naše, údajně neefektivní zdravotnictví, dává novorozencům mnohem větší šanci na přežití. V tomto parametru jsme my dokonce sedmí v Evropě! Za 380 dolarů ročních nákladů poskytuje české zdravotnictví občanům péči srovnatelnou s nejvyspělejšími státy světa. Bohužel se tak děje zejména na úkor zdravotníků, kteří se svými nízkými platy zůstávají nedobrovolnými sponzory pacientů. Tak to jistě nepůjde do nekonečna. Tlakem na zvyšování mezd lékařů a zdravotních sester na důstojnou úroveň nutíme politiky k tomu, aby občanům jasně sdělili, jakou chystají pro zdravotnictví budoucnost. Zda budeme plíživě snižovat kvalitu a dostupnost zdravotní péče a všeobecným nedostatkem podporovat korupci. Zda i naši nemocní budou hodiny a dny čekat na lehátku, až se pro ně uvolní postel a pro kloubní náhradu si ti bohatí odjedou za hranice a chudí budou léta čekat v bolestech tlumených analgetiky a dobrým slovem. Druhou možností je růst výdajů na úroveň srovnatelnou se státy, s nimiž se chceme sdružit v Unii. Zatím přešlapujeme na místě. V roce 1996 nás zdravotnictví stálo 110 miliard korun, tedy 7,06 procenta HDP. Do roku 2000 se tento podíl zvýšil jen nepatrně na 7,24 procenta HDP, což odpovídá 142 miliardám. Pokud výdaje přepočítáme na jednoho obyvatele, dopracujeme se k částce 13 810 Kč za rok. A tak se ptám. Jakou cestou půjde české zdravotnictví? Bude klopýtat tou vzpomínanou britskou, nebo se vydá směrem, jímž kráčí ostatní vyspělý svět? Pro politiky je jistě jednodušší křičet populistická hesla a kamuflovat svoji neschopnost řešit problémy zdravotnictví, školství nebo bezpečnosti vytahováním zástupných pseudoproblémů například v podobě tzv. Benešových dekretů a osvědčenou taktikou hledání vnějšího nepřítele. Pokud již zavítáte na nějakou předvolební show, ptejte se kandidátů na to, co vás trápí. Pokud na otázku, zda a jak budou za jejich případné vlády růst výdaje na zdravotní péči, uslyšíte jen plácání o údajných černých dírách ve zdravotnictví, pak si vzpomeňte na britské pacienty a volte někoho jiného.
Milan Kubek, Právo, 11.4.2002
(Autor je předsedou LOK - Svaz českých lékařů)