Příjemcem byl osmiletý chlapec s vrozenou poruchou imunity. V pražském Motole v létě toho roku získali pupečníkovou krev jeho sourozence, kterou potom v listopadu transplantovali. Průběh zotavování chlapce byl sice komplikovaný, ale úspěšný.
Pupečníková krev zajišťuje výměnu potravy a kyslíku mezi matkou a plodem. Po porodu se většinou likviduje. Nicméně se přišlo na to, že je bohatá na kmenové buňky.
Kmenovou buňku si je možno představit jako buňku, která ještě nezná svůj úkol, může se z ní stát například krvinka, buňka některého orgánu nebo tkáně. Záleží na situaci v organismu, který sám rozpoznává, jak se má konkrétní kmenová buňka proměnit.
Díky této schopnosti kmenových buněk je možné obnovit nemocí poškozenou tkáň. Výhodou pupečníkové krve je takzvaná imunitní nezralost, která způsobuje méně pozdějších komplikací.
Vůbec první transplantace pupečníkové krve byla úspěšně provedena v roce 1988 v Paříži. Dětské pacientce byly transplantovány buňky pupečníkové krve od sourozence. Později se tyto transplantace začaly realizovat i od nepříbuzenských dobrovolných dárců.
Pro nepříbuzenské transplantace se začaly na světě budovat banky pupečníkové krve. Nejrozsáhlejší banka je v New Yorku, kde je nashromážděno přes dvacet tisíc štěpů.
V Praze funguje banka pupečníkové krve od roku 1996 při Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze. Tato instituce vyšetřuje a uchovává štěpy pupečníkové krve. V současné době disponuje asi pěti tisíci štěpy.
V České republice vznikla v roce 2011 mezinárodní pracovní skupina odborníků, kteří se specializují na informační a osvětovou činnost týkající se pupečníkové krve. O rok později tato pracovní skupina zavedla linku na ochranu rodičů, aby tak zamezila praktikám některých společností, které vyvíjejí na budoucí rodiče nátlak k odběru pupečníkové krve.