Zejména je-li čekací doba v dostupných zdravotnických zařízeníchnepřiměřeně dlouhá ve vztahu k medicínskému stavu pacienta, může dojít k zbytečnému ohrožení jeho zdraví.
Domníváme se, že nárok pojištěnce na zajištění hrazené zdravotní péče dle § 46 zákona o veřejném zdravotním pojištění nelze vykládat jinak, než že péče musí být zajištěna „včas“, tedy tak, aby u nemocného nedošlo k pozdnímu odhalení vážných zdravotních problémů znemožňujícímu účinnou léčbu (např. v případě čekání na vyšetření), újmám na výdělečných možnostech či společenském uplatnění (v případě čekání na léčbu nemoci způsobující nezpůsobilost k výkonu
práce), či nutností po nepřiměřenou dobu snášet bolest (např. v případě čekání na ortopedické zákroky).
Pokud zdravotní pojišťovny nezajistí ve své smluvní síti svým pojištěnců včasnou léčbu, dostávají se do prodlení s plněním své právní povinnosti, což nelze tolerovat. Pro srovnání, občanovi by též nebylo bez dalšího tolerováno, pokud by svou povinnost,tedy odvést pojistné na zdravotní pojištění, plnil s půlročním či delším zpožděním.
Ve stejném duchu vnímáme i lhůty stanovené nařízením vlády stanovící zcelanepřiměřené čekací doby na plánované zákroky týkající se zdravotních problému, které vedou k pracovní neschopnosti. Odkládání zákroku či vyšetření tak zvyšuje možnost zhoršení zdravotního stavu což kromě kvality života pacienta vede ke zbytečnému navýšení nákladů z veřejného rozpočtu.
PZP ČR upozorňuje na zdánlivý logický rozpor mezi široce medializovaným záměrem snížit počet akutních lůžek (což by napovídalo přebytku nemocničních kapacit), a takřka současným zveřejnění čekacích dob na vyšetření a operace (což by napovídalo nedostatku kapacit).
Dle našich iinformací situace není taková, že by české nemocnice byly přetíženy, měly zcela zaplněná lůžka a operační sály vytížené v třísměnném provozu. Naopak, dle dostupných informací existuje volná kapacita až ve výši pětiny všech lůžek, a to i při maximální „obložnosti“.Vyzýváme proto zdravotní pojišťovny, aby nenechávaly své klienty čekat, ale využily volných kapacit a nasmlouvaly tolik péče, aby mohly být nároky pojištěnců naplněny včas.
Na straně nemocnic, je-li péče nasmlouvána, není přípustné, aby nemocnice odmítaly pojištěnce a nechávaly je čekat, není-li skutečně naplněna zákonná výjimka „kapacitních důvodů“. Odmítat pojištěnce jen „z úhradových důvodů“ je dvojnásob nepřípustné u fakultních nemocnic, což jsou „státní“ zdravotnická zařízení nezaložená za účelem zisku, ale za účelem naplňování zdravotních potřeb občanů.
Každý pojištěnec, který je ve své nemocnici odmítnut s odkazem na čekací seznam, by si měl vyžádat písemný dokument, popisující jeho zdravotní stav, potřebu péče a důvod, proč nemocnice odmítla přijmout jej do své péče. S tím by se měl obrátit na zdravotní pojišťovnu v zájmu posouzení, zda jej nemocnice odmítá ošetřit včas důvodně a zda neporušuje smlouvu čiprávní předpis.
Mgr. Michala Filipová,
předsedkyně PZP ČR