Odborové organizace lékařů Visegrádské čtyřky na svém dubnovém setkání kritizovaly své vlády za to, že řeší problémy zdravotnictví jen za cenu vážného porušování práv zaměstnanců. Jak se to projevuje v našich podmínkách?
Jde zejména o nedodržování zákoníku práce v oblastech maximálně přípustného rozsahu práce přesčas. Zákon umožňuje práci přesčas v maximálním rozsahu 8 hodin týdně a 150 hodin ročně. Zaměstnanec a zaměstnavatel si mohou dohodnout vyšší limit, nejvýše však v průměru 8 hodin týdně po celý rok, tedy teoreticky 416 hodin ročně.
Do 1. ledna 2013 existuje výjimka pro zdravotnictví – zaměstnanec a zaměstnavatel si mohou dohodnout až 16 hodin práce přesčas týdně. Ani tento rozsah ale nestačí pro zabezpečení provozu nemocnic, proto jsou výkazy práce v masivním rozsahu falšovány. U mladších kolegů, hlavně ve fakultních nemocnicích, jde o vydírání v rozsahu jinde nevídaném.
Tito mladí lékaři jsou formálně zaměstnáni na 0,1 či 0,2 úvazku a takto jsou i placeni. Ve skutečnosti ovšem pracují v průměru 12–14 hodin denně. Za to je jim umožněno absolvovat předatestační přípravu, přičemž k atestaci pak lékař dostane od zaměstnavatele kompletně zfalšovaný doklad o absolvované praxi. Tuto odpornost bohužel podporuje řada profesorů a docentů, z nichž někteří dostávají i prestižní ocenění.
Mluvíte o dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Předpokládám, že zdravotníci přistupují na tuto dohodu dobrovolně, a to především z finančních důvodů.
Jednak finančních, ale hlavně proto, že jinak nelze zajistit provoz nemocnic. Až vyprší platnost výjimky z evropské směrnice o pracovní době, což bude 1. ledna 2013, systém zkolabuje. Například Německo se na tuto situaci již dlouhodobě připravuje – i proto pořádají v Česku masivní náborové akce pro lékaře.
Odstranit přetěžování lékařů a odbourat finanční závislost lékařů na přesčasech je základním cílem LOK. Proto také chceme zákon o odměňování zdravotníků. V Německu již obdobná norma platí.
Jen něco málo přes rok trvalo relativní příměří mezi ministerstvem a lékařskými odbory. Nyní hrozíte opakováním protestů, a dokonce i další akcí typu „Děkujeme, odcházíme“. Když nepomohla první akce, proč by mělo něco změnit její pokračování?
První akce pomohla. Kdyby bylo ze strany ministerstva zdravotnictví splněno všechno, co bylo podepsáno, pak by žádný problém nebyl. Současná vláda bohužel zřejmě není schopna dodržet podepsanou dohodu jinak než pod nátlakem.
Vládě jste dali další lhůtu, lépe řečeno již několikáté ultimátum, tentokrát do 1. července 2012. Požadujete splnění závazku navýšení platů všem zdravotnickým pracovníkům, a to prostřednictvím změny úhradové vyhlášky. Je to vůbec reálné?
Jinak než prostřednictvím úhradové vyhlášky vláda letošní závazek splnit nemůže. Reálné by to samozřejmě bylo v případě, že by chtěla svým závazkům dostát.
Můžete nyní s jistotou říci, že pokud se do 1. července situace nevyřeší smírem, bude skutečně následovat protest v rozsahu někdejší akce „Děkujeme, odcházíme“?
Napětí nepanuje jen mezi lékaři a ministerstvem, ale mezi veřejností a ministerstvem, respektive vládou. Pro Lékařský odborový klub bylo vždy rozhodující splnění konečného závazku od 1. ledna 2013 (pozn. red.: Podle memoranda by měl od příštího roku plat lékaře dosahovat 1,5–3násobku průměrné mzdy v zemi).
V současné době je problém posunut dál a my se stali součástí širokého hnutí bojujícího proti likvidaci českého zdravotnictví, jak ji plánuje pan ministr Heger, respektive ti, kdo ho řídí. Nicméně nesplnění závazku vyplývajícího z memoranda pro rok 2012 od 1. července by bylo důvodem k protestům, a pokud vláda svůj přístup nepřehodnotí, pak se protesty budou stupňovat.
Předpokládáte, že se lékaři do takové akce ponoří se stejným entuziasmem, jako tomu bylo v případě „Děkujeme, odcházíme“? Neobáváte se, že budou po předešlých zkušenostech spíše skeptičtí?
Tak v tomto bych skutečně problém neviděl.
Zdravotnictví se za uplynulý rok díky reformám a novým vyhláškám do značné míry změnilo. Například nová personální vyhláška klade menší nároky na personální zajištění zdravotnických zařízení, tedy i na počet lékařů. Jak může toto a další změny ovlivnit průběh protestů?
To by platilo, kdyby byl v nemocnicích nadbytek lékařů. V současné době jsou ovšem nemocnice po personální stránce tak zdevastované, že by kolaps způsobila i pořádná chřipka. Ale je pravdou, že snaha pana ministra Hegera o vytvoření zdravotnictví bez zdravotníků je až tragikomická.
Kritiku nové personální vyhlášky slyšíme opakovaně jak z úst představitelů lékařských a dalších odborových organizací ve zdravotnictví, tak i prezidia ČLK. Její nedostatky jsou tedy mezi odbornou veřejností obecně známy. Na změnu je už ale pravděpodobně pozdě – jak se potom chcete bránit před jejími případnými negativními dopady v praxi?
Základní obranou je odmítnutí poskytovat péči, pokud by k ní lékař neměl příslušnou kvalifikaci nebo by podmínky poskytování péče nebyly dostatečně zajištěné – tedy by ji nebylo možno poskytovat lege artis. Na to má každý lékař právo a my budeme důrazně apelovat na to, aby jej lékaři využívali.
Postavit se zaměstnavateli v době rostoucí nezaměstnanosti nepochybně vyžaduje velkou dávku odvahy, a to i v případě, že zaměstnanec je v právu. Jak by měli lékaři v takové situaci postupovat, aniž by riskovali pokles příjmů, či dokonce výpověď?
Pokles příjmů je sice reálný, ale lepší než kriminál. Aby lékař za něco takového dostal výpověď, je absurdní i v našem Kocourkově. Taková výpověď by byla neplatná a pro lékaře by znamenala placenou dovolenou.