Když utratíte všechny peníze z rodinného rozpočtu a najednou přijdete o práci, taky se pak budete drbat na hlavě a přemítat, proč jste alespoň trochu nešetřili.
Stačí se podívat jenom pár let do historie na situaci po roce 2008, kdy by zdravotnictví bez rezerv hodně tvrdě narazilo. Rozsah recese, která v té době přišla, také nikdo dopředu neočekával.
Zároveň, rozpuštění rezerv, pokud by k němu mělo skutečně dojít, by se v praxi provedlo navýšením úhrad za péči. Dovedu si jen velmi těžko představit, jak by takové navýšení proběhlo skutečně jenom jednorázově. V takovém případě by totiž bylo nutné úhrady v dalších letech opět krátit. Aniž bych chtěl předjímat, myslím si, že takový krok by se u poskytovatelů nesetkal s nadšením. Jednorázové rozpouštění rezerv tak ve skutečnosti znamená skokové navýšení pravidelných úhrad.
Za nejdůležitější ale považuji, že skokové navýšení úhrad nepovede ke skokovému navýšení kvality péče poskytované pacientům. Místo toho povede spíše ke snížení efektivity celého systému.
Proti tomu si musíme postavit situaci, kdy by se vlivem poklesu ekonomiky dostalo zdravotnictví postupně s rezervami na nulu a následně s hospodařením do červených čísel. Taková situace by naopak bez pochyb měla na kvalitu péče negativní dopady.
Prostředky v rezervách nelze použít na nic jiného, než na úhradu zdravotních služeb. Tyto peníze tedy v systému zůstávají a k poskytovatelům se dostanou. A odejdou k nim ve chvíli, kdy to bude nejvíc potřeba, tedy v době, kdy bude nutné zdravotnictví stabilizovat navzdory poklesu ekonomiky.
Náklady na zdravotnictví každoročně stoupají vlivem stárnutí populace, inflace a vstupu nových terapií do praxe. Stačí, aby jeden rok zůstal výběr pojistného na stejné úrovni, a ve zdravotnictví bude rázem chybět až dvacet miliard korun.
Z těchto důvodů, pokud máme zodpovědně pečovat o prostředky na úhradu zdravotních služeb, a tím pádem i o zdraví klientů, je třeba v současné době, v době růstu ekonomiky, rezervy vytvářet, ne projídat.
Radovan Kouřil,
generální ředitel OZP