komoru, že nehájí jejich zájmy a jde na ruku ministerstvu a odborům, komora se hájí, že korupci ve zdravotnictví je třeba udělat přítrž. „Limity na léky byly vždy. Dosud platilo, že jak si je ambulantní specialista nastavil, tak je měl. Kdo předepisoval drahé léky, měl vysoký limit. Naopak, kdo lacinější, měl cenový limit na léky mnohem nižší. Teď to všechno padá,“ říká prezident komory David Rath. „Ministerstvo spočítalo celostátní průměr u každé odbornosti a rázem je zle. Logicky, protože ti, co ho až dosud měli vysoký, se do něj nevejdou a ti křičí. Naopak ti, kteří ho měli nízký, a těch je drtivá většina, si mohou dovolit v lécích víc než dosud. Mohou vykázat i víc bodů a díky tomu i uvažovat o dovybavení svých ordinací,“ říká Rath. „Nevylučuji, že mnohá sdružení, která zastupují jen pár lékařů, mohou klidně být podpíchnuta zdravotními pojišťovnami,“ říká Rath. „Někteří specialisté preferují určité výhody od zdravotních pojišťoven, a za to podrážejí nohy celému systému. Měli zařízení, které z různých důvodů byla neodůvodněně nákladná a nebo měla od zdravotních pojišťoven individuální režim. Víme, že u nás ve zdravotnictví je bohužel ještě pořád vysoká míra korupce a řada ambulantních specialistů nespadala do regulací jako jejich ostatní kolegové právě pro dobré vztahy s pojišťovnami. Těmto kolegům nový systém pochopitelně nevyhovuje,“ říká Rath. „Nevylučuji, že křičí právě kvůli tomu, že je ministerstvo zbavilo výsadního postavení.“ Dodává, že někteří specialisté měli limity vysoké i proto, „že se nechali zkorumpovat farmaceutickými firmami a předepisovali výhradně nejdražší léky. Za to jezdili třeba na lyžařské zájezdy nebo drahé zahraniční dovolené, které jim financovaly farmaceutické firmy. Víme i o spolupracích s lékárnami, kdy na recepty se vydávala kosmetika nebo i mikrovlnné trouby. Tyto lékaře nová vyhláška samozřejmě postihne. Ale je to pro zdravotnictví a pro pacienty především jenom dobře,“ uzavřel Rath.
Václav Pergl, Právo, 27.2.2002