PRAHA - Pacienti by už v ordinaci měli požádat lékaře, ať jim napíše lék bez doplatku. Pokud pro ně je vhodný jen lék s doplatkem, měli by s receptem jít do lékárny ve fakultních nemocnicích nebo u poliklinik, kde jsou doplatky nižší než v malých lékárnách.
Ministr zdravotnictví David Rath v úterý novinářům řekl, že pacienti nemusejí platit za léky víc, ani když se od 1. března snižují úhrady pojišťoven o 2,7 procenta. O tuto částku teoreticky stoupají nynější doplatky.
Prezident České lékárnické komory Lubomír Chudoba reagoval na ministrovy rady slovy, že komora podá stížnost na antimonopolní úřad. Ministr podle něj nabádá k nekalé soutěži.
„Občané by měli vědět, že podobně jako jsou nejlevnější potraviny v hypermarketech, nejlevnější léky jsou ve velkých lékárnách,“ uvedl Rath.
Ztrácet čas dojížděním do fakultní nemocnice nechce Julie Gogelová z Veselíčka na Přerovsku. Užívá léky na klouby, na něž doplácí. „Jezdit 25 kilometrů do Olomouce pro levnější léky by se mi nevyplatilo, raději si zajedu do blízkého Lipníku nad Bečvou,“ řekla. Na dojíždění nemá čas.
Marie Bendová ze Suchdola nad Lužnicí na Jindřichohradecku si nedovede představit, že by kvůli nižším doplatkům na léky na alergii cestovala. „To se nevyplatí, léky by se prodražily o výdaje na cestu. Navíc na to není čas, pracuji na tři směny,“ řekla.
Dojíždí do zaměstnání v Českých Velenicích, kde je městská lékárna. Na polikliniku do Českých Budějovic se dostane, když jede do nemocnice na kontrolu. Pro méně pohyblivé lidi je ministrův návrh neuskutečnitelný, míní žena.
Václav Babůrek z Netolic na Prachaticku užívá léky na nemocné srdce. Nechápe, proč se ceny v různých lékárnách liší. „Snažím se vidět problém i z druhé strany a myslím, že na tom mají podíl i lékárníci,“ řekl. Pro léky jezdí do Budějovic či Prachatic, kde mu je píše odborný lékař. „Lidi stejně jezdí do supermarketů, takže v cestování bych tak velký problém neviděl,“ dodal.
Ministrův návrh považuje za nefér lékárnice Jana Andrlíková ze šumavského Nýrska. „Nemůžeme si dovolit dávat všechny léky bez doplatku jako fakultní lékárny,“ řekla.
Fakultní nemocnice stát opakovaně oddlužuje. Malé lékárny mají podle Andrlíkové už nyní značně napnuté rozpočty, po lednovém snížení marže jim klesly příjmy a musejí doplatky žádat.
V číselníku pojišťoven je 8000 léků, z nich 2000 plně hradí. U dalších 2200 si zajišťují smlouvami s výrobci nejvyšší dohodnuté ceny, doplatky jsou tedy minimální. V každé z 300 lékových skupin je alespoň jeden, většinou ale hned několik přípravků, plně hrazených z pojištění, ujistil ministr.
„Pacient jednoznačně nemusí doplácet víc ani po 1. březnu, lékaři mohou psát o pět procent léků víc než loni,“ zdůraznil ministr.
„Naším cílem je založit systém levnějších genericích. My nebudeme podporovat zisky firem,“ prohlásil Rath.
Připomněl, že od ledna klesla léková přirážka z 32 na 29 procent. O tři procenta se tak snížily i ceny volně prodejných léků. Analýza podle něj potvrdila, že doplatky za léky na recept v prvních dvou měsících roku podstatně nestouply. „Nyní tedy promítáme snížení marže i do úhrad pojišťoven,“ vysvětlil.
Zdravotní pojištění podle ministra tímto krokem ušetří za rok zhruba 750 milionů korun. Ročně uhradí pojišťovny léky za 40 miliard, podle odhadu lidé vyhodí léky asi za čtyři miliardy.
Podle Chudoby postupuje Rath proti zájmům malých lékáren, občané menších měst mohou zůstat bez léků. Ministr podle Chudoby svými výzvami navádí nemocné, aby do malých lékáren nechodili.
Rath prohlásil, že naopak jde malým lékárnám vstříc, když připravuje změny v systému marží tak, aby z levnějšího léku měl lékárník větší procento zisku. Levné přípravky vydávají především malé lékárny. Ministr chce prý také zmírnit požadavky na vybavení malých lékáren, aby náklady na jejich pořízení klesly.
ČTK
Reakce čtenářů Zdraví.Euro.cz
Jiří Zimák
Tak tohle už je vrchol drzosti od ministra. Alespoň vidíme, jak to chodí ve „státním“. Nevybírají doplatky, jsou údajně nejlevnější a přitom dluží stovky milionů za léky. A když je nejhůř, stát přisype miliardy.
Takže na nehospodárné chování státních lékáren doplácíme my všichni ze svých daní. Zatímco malá soukromá lékárna si podobné chování dovolit nemůže, nikdo jí
žádné dotace nedá, provozní náklady stále rostou a zoufale se drží nad vodou.
Prostě doplatky vybírat musí, je to ekonomická nutnost. Někteří pacienti lékárníkům pak nadávají do zlodějů a nemají tušení, že i oni ze svých daní pak přispívají na snížené doplatky v nemocničních lékárnách. A nebyly snad kdysi v dávné minulosti (počátken devadesátých let) doplatky zamýšleny jako prvek regulace spotřeby léčiv? Náklady na léky prý stále rostou a co je „zadarmo“, tím se plýtvá, že?
A je známo, že hnacím motorem nárůstu nákladů na léky jsou právě nemocniční lékárny. Na jednu stranu je to logické, ale na druhou stranu je to potřebné přiznat. Veřejné lékárny („pouliční“) mají na nárůstu spotřeby léků jen malý podíl.
Jan Hašek
K sdělení ministra D.Rátha mám několik výhrad:
1.) Výši reálného doplatku z platného číselníku je v mnoha případech nemožné zjistit. Je tam uvedena maximální cena ministerstva financí a orientační cena, ale jejich výše bývají od reality značně rozdílné. U léků hrazených ZP bývá reálná cena nižší, a naopak u léků z věcně usměrněnou cenou zase vyšší.
Např. ZOCOR 20MG tbl 28x20mg max. cena MF, a cena orientační uvedena 1396,38Kč, reálná cena v lékárnách je asi ve výši 237Kč! Úhrada VZP byla do 28.2.06 ve výši 224Kč.
2.) Další omyl je, že by pacienti pocítili zlevnění léků snížením společné přirážky distributora a lékárny o 3%. Mnozí výrobci situaci využili a své produkty proporcionálně zdražili. U těchto léků se tedy konečná cena buď nezměnila nebo se i zvýšila. Jsou mezi nimi léky tuzemské výroby i zahraniční; hrazené ZP i volně prodejné.
3) Pokud některá lékárna nevybírá doplatky v plné výši, nevyužívá přirážku na léky v plném rozsahu a je to tedy na úkor jejího zisku. Pokud lékárny ve fakultních nemocnicích mají dle Rátha léky bez doplatků, je to úkor na jejich příjmů. Jen připomínkách, že ministerstvem zřizované nemocnice dluží velkodistributorům miliardy. To, že všechny ústavní lékárny doplatky snižují, potvrdit nemohu. Byl jsem pouze v jedné a ta měla doplatky v plné výši.
David Kobza MUDr
Nějak to tedy nechápu. Neznám nemocniční lékárnu, který by měla ztrátový provoz a dlužila peníze (takže stát tady rozhodně nic dotovat z našich daní nemusí). Lékárna naopak zisky dotuje provoz klinických odd. nemocnice, čili vydělané peníze znovu vrací do zdravotnického systému.
Pokud si zisky sníží na úkor snížení doplatků za léky, opět na tom vydělá pacient. Soukromá lékárna své zisky rozdělí mezi majitele, který si zvýší životní úroveň, čili peníze se narozdíl od předchozího případu k pacientovi nedostanou.
Přesto jsou podle lékarníků špatné ty velké nemocniční lékárny a soukromé
ty hodné??
Lukáš Velev
Jen několik reakcí na uvedené téma a diskuzi:
1) Ve většině a nejen fakultních nemocnic jsou ústavní lékarny obvykle jediným ziskovým provozem a to i při relativně nízké marži. Nemocnice prodělávají na poskytování zdrav. služeb (léčení) nikoliv na tržbách za zboží (mmj. právě prodej léků)
2) Podobná opatření jaká zavádí ministr Rath jsou nutná a obvyklá v řadě zemí. Bez těchto regulací jsou schopny farmaceutické řetězce spotřebovat jakoukoliv část peněz vydávaných na zdravotní péči( a to i při vícezdrojovém financování). Tyto problémy řeší zavedení generické prsekripce - k tomu ale nestačí 7 měs. ve funkci ministra !
3) Po mé matce požadovala lékárna v místě bydliště doplatek za lék na snížení cholesterolu 700Kč/bal. v 30 km vzdáleném Brně byl doplatek na tentýž lék jen 150 Kč !! (nešlo o nemocniční lékárnu). Je zajímavé, že tyto excesy nikomu nevadí.
Stanislav Novák
pro p. Veleva: lékárnická komora chtěla zavedení jednotného doplatku ve všech lékárnách zavést zhruba před 6ti lety. Důvodem bylo a je zamezení lékové turistice pacientů a směřování soutěže mezi lékárnami tam, kde má být: na soutěž v kvalitě poskytovaných služeb. Koneckonců by přestala veřejnost vnímat cech farmaceutů - lékárníků jako minimálně neslušné obchodníky.
Političtí představitelé té doby (má stále oblíbenější ČSSD, KDU a tenkrát US) toto smetli pod stůl jako spoustu jiných věcí, degresivní marži například, která opravdu šetří výdaje, dále pak spoustu velmi podnětných a přínosných témat jako zavedení farmakoekonomiky a farmakoepidemiologie (efektivita vynaložených nákladů na zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva - i toto lze objektivně popsat a srovnat, příkladem je rozsáhlé užívání těchto metodik v UK) do procesu tvorby úhrad…atd.
Btw. nemocniční lékárenská zařízení mají nesrovnatelné obraty se zařízeními veřejnými a je logické, že zisky z nich za současného stavu nemocnice „otočí“ ve svém provozu. Nicméně to, že toto spousta nemocnic dělá a není schopna fungovat právě bez dotačních zisků nemocničních lékáren je špatně a ukazuje na určitou chybu systému. Nebo si myslíte že systém je dobrý, jen lidé v něm ne?
Jiří Zimák
K panu Velevovi: Samozřejmě, že nám to nesmírně vadí. Považujeme za hrubě neetické, že pacienti nemají rovný přístup ke zdravotní péči.
Asi se jednalo o období cenové změny, kdy např. u léku Sortis se snížila ze dne na den úhrada zdravotní pojišťovny o 45 % a současně firma snížila o stejnou částku cenu. Lékárna je v tom zcela nevinně. Pouze doprodávala starší zásoby, na což má právo. Jiná lékárna už měla nakoupené za nové ceny.
Nadávejte na ministerstvo zdravotnictví, ne na lékárny. Toto jsou problémy, které zažívají pacienti a lékárníci každé pololetí. Škoda, že alespoň ti, kteří by tomu rozumět mohli, tj. někteří lékaři, tomu nerozumí a obviňují zcela zbytečně lékárníky. Ano, nám to taky velmi vadí!!!
K panu dr. Kobzovi:
Víte, ono je to tak. I soukromá lékárna může prodělávat. Její tržby (od pojišťoven i za volný prodej léků) jsou regulovány. Ovšem režie, energie apod. regulovány víceméně nejsou. Ta regulace cen léků je samozřejmě v pořádku (jde přece o prostředky z veřejného zdravotního pojištění).
Nezisková může být např. i tím, že by provozovateli někdo nařídil zvyšovat mzdy zaměstnanců, aniž by si na to vydělala (a to je spíš případ nemocnic, kterým někdo nařídí zvyšovat zaměstnancům platy, aniž jim na to poskytne mzdové prostředky). Pokud u té lékárny převýší výdaje příjmy, samozřejmě dlouho existovat nemůže.
Nemocniční lékárny (i fakultní) samozřejmě nemají od té nemocnice oddělené hospodaření. A ta nemocnice, pokud nemá dostatek příjmů (odkud a proč je už jiná záležitost) a velké výdaje, se dostává do minusu (dluhů). Zase struktura těch výdajů je jiná záležitost. No a ta ústavní lékárna (zisková), pokud by vybírala zcela legálně doplatky, by přispívala do hospodaření té nemocnice více o ty doplatky.
Nemocnice by se tedy dostávala do menších dluhů a její oddlužení (z prostředků daňových poplatníků) by nespotřebovalo tolik finančních prostředků. Proto je od ministra nemravné posílat pacienty za „levnými“ léky do fakultních
Lubpmír Tesař
Ad MUDr Kobza: Pokud by ústavní lékárna vybírala doplatky v plné výši, nemocnice by byla v menší ztrátě.Zažil jsem fin. kontrolu, kdy pracovnice finančního ředitelství bez výhrad akceptovala jen dočerpávání marže/státu jde o daně/.Druhá věc je, že veřejné lékárny se zlomkovým obratem nedostávají množstevní slevy, rabaty atd a ekonomická situace jim mnohdy neumožňuje poskytovat slevy na doplatcích.Navenek to pak budí nespravedlivý dojem hamižných lékárníků.
ad MUDr Velev:k Vašemu bodu 3.Tady by bylo nutno znát příčinu rozdílu v doplatku.Nejlépe zkontrolovat cenotvorbu daného léku.Jedno je jistéPC sám kontroluje výši marže, upozorní na ev. špatně vypočítanou cenu.Obě ceny, ikdyž se značně liší, musely být správné.Příčinou sice může být již zmíněná nedočerpaná marže/tam by ale rozdíl nebyl tak markantní/, kolísání cen, snižování doplatku v lékárně, která má možnost naturálních rabatů apod.
Ve Vašem případě se spíše mohlo jednat o situaci, kdy skupina statinů šla s cenou i úhradou v novém číselníku na polovinu a v jedné lékárně nemohli jinak, než doprodat stávající zásoby za pův.cenu.V druhé lékárně měli to štěstí, že se daného přípravku na skladě „zbavili “ rychleji, a nyní prodávali tentýž nakoupený již za polovinu.U těchto statinů v tříměsíčním balení byl rozdíl právě tolik, kolik uvádíte.Tady by pomohlo odsunout platnost nového číselníku např o měsíc, aby lékárny měly možnost doprodat skladové zásoby podle původních úhrad a s menšími doplatky. Na to ministr nepřistoupil. Nejde tedy o excesy, ale lékárny mají tu smůlu, že jsou nuceny takto postupovat a ještě jsou obviňovány
dpi
To p.Zimák: Vážně by Vaši lékárnu položilo, kdyby Vám stát nařídal platit kvalifikovanému farmaceutovi 150,-Kč na hodinu, tak jako je tomu u lékařů v nemocnicích? Zdá se Vám to pro lékaře moc? Myslím že srovnáváte nesrovnatelné.
Mgr. Škrabalová
Člověk musí být schopen analýzy a syntézy, aby mohl oprávněně měnit systém. Jako neekonom si myslím, že v 1.kroku jsme si mohli vybrat to nejlepší, osvědčené v EU a následně vhodně aplikovat.
Ale u nás vždy převažovalo politické řešení nad ekonomickým, úsporným. Vše řádně vysvětlit, zdokumentovat a kontrolovat. Přece jsme věděli, že změna bude
bolet, ale radši když to jde tzv. bezbolestně. Proč nastavujeme tak nerovné prostředí v nárokovaných příjmech /léková turistika a nemožnost laika se v otázce cen léku orientovat/ a v podnikání /vytváření parazita a třídního nepřítele, který ovšem draze koupí a potom čeká 2 měsíce na platby a po přecenění dostane méně/. Jak jednoduše se dají získat politické body!
Zákon ekonomiky platí i v pokřiveném prostředí, tady nevyberu, tady musím dorovnat z veřejných zdrojů, ale o tom se už nemusí tolik vědět. Němci mají zákon o pevných cenách a doplatcích vztažených na ceny MF, Britové mají lékové záznamy pacientů a analýzy z lékáren /farmakoepidemiologii/ a Švýcaři honorují konzultace v samoléčení a tím i úspory od lékárníků. Spotřeba léků je závislá na účelné farmakoterapii a ne na maržích lékáren/ neodpustila jsem si to/.
Jiří Zimák
K panu „dpi“.
Ano, taková mzda by naši lékárnu opravdu položila, když vezmu předpoklad 2 farmaceutů na lékárnu. Máte asi velmi zkreslené představy o platech lékárníků mimo lékárny zahraničních řetězců a mimo Prahu, stejně tak asi většina nemocničních lékařů, kteří „zasvěceně“ komentují lékárenství, má zkreslené představy o ziscích lékáren mimo atraktivní lokality.
Všechny ty průměry totiž zahrnují i nemocniční a poliklinické lékárny, které mají až
stonásobné obraty oproti malým veřejným lékárnám. V malé lékárně těch 150 Kč na hod. nemá ani vedoucí lékárník, natož majitel - lékárník. Jinak, neschovávejte se, prosím, za pseudonym a napište celé jméno, případně e-mailový kontakt.