Výrok Davida Ratha o prasečí chřipce byl až klukovsky drzý, ale přesto by byla škoda ho jen tak přehlédnout.
Ty dva projevy zazněly ve stejný den, a tak nebylo možné si je nespojit dohromady. Jeden pronesla šéfka Světové zdravotnické organizace (WHO) Margaret Chanová, druhý zazněl z úst českého politického bonvivána, exministra zdravotnictví a středočeského hejtmana Davida Ratha.
Nejhorší pandemie, nebo bublina?
Chanová řekla, že prasečí (mexická, nová, jak je libo) chřipka se po světě šíří rychlostí dosud nevídanou a její pandemie může patřit k nejhorším v lidských dějinách. Rath řekl, že prasečí chřipka je mediální bublina napumpovaná farmaceutickými firmami, aby prodaly antivirotika, která by jinak nikdo nechtěl.
Rath vlastně jenom reagoval na kritiku hlavního hygienika ČR a věčného náměstka Michaela Víta, který exministra nařkl, že v přípravě na příchod chřipkové pandemie rozhodně nepatřil k nejhorlivějším. Přesto svým smělým prohlášením zahrál překvapivý kontrapunkt k projevu Chanové, která představovala nejnovější výzkum WHO, jenž napočítal dosud 700 potvrzených obětí viru A(H1N1).
Spiklenecká teorie k zamyšlení
Svádělo by to Rathův výrok podcenit. Za Margaret Chanovou stojí respektovaná nadnárodní organizace s obřím analytickým a výzkumným aparátem, za Rathem jenom pár let lékařské praxe a pověst provokatéra za každou cenu. I na argumentačním poli vede spíše Chanová. Virus se opravdu šíří rychle a 700 mrtvých za pár týdnů je hodně, byť se zatím jedná o číslo srovnatelné s běžnými chřipkovými kmeny. Rath se naopak obavám z viru vysmívá s odkazem na strach z ptačí chřipky před pár lety, který se nakonec ukázal přehnaný. Což je argument analogií, která může a nemusí kulhat, ve srovnání s tvrdými daty WHO však působí chabě.
To ale není důvod Ratha vůbec neposlouchat. Jeho spiklenecká teorie může být, jako ostatně mnoho jiných spikleneckých teorií, pravdivá alespoň do jisté míry. Spiklenecké teorie mají tu silnou stránku, že sice působí velmi nepravděpodobně, ale na druhou stranu bývají vystavěny tak, aby se velmi těžko stoprocentně vyvracely. Že farmaceutické firmy na chřipkovém strachu vydělávají peníze, je bezpochyby pravda. Že vlády některých států dokáží zpanikařit, zapomenout na soudnost a skákat výrobcům antivirotik do náruče bez důkladnější analýzy je jistě také pravda. Britský plán na očkování 60 milionů občanů je jen jedním z projevů tohoto typu paniky. Pravda je i to, že státní nákup čehokoli, léky nevyjímaje, mívá daleko k efektivitě a rozumu, pročež je třeba se k němu uchylovat jen v případě, že je to skutečně nezbytně nutné.
Potud je Rathovo prohlášení přínosné, ač bylo vzhledem k počtu obětí ve světě i k vyděšeným příbuzným českých nakažených proneseno poněkud cynickým způsobem. Nad slovy se má přemýšlet a ta Rathova za zamyšlení stojí.
Ve střehu pro všechny případy
Ovšem úlohou státu je dbát na bezpečnost obyvatel a pandemie vyhlášená WHO spolu s chmurnými scénáři jistě ohrožení bezpečnosti představují. Je prosté říci, že stát by samozřejmě měl postupovat adekvátně riziku, které hrozí, ale mnohem těžší je stanovit hranici adekvátnosti. Ministryně Jurásková stojí ve sporu Rath versus Chanová na straně WHO, o rizicích hovoří s vážnou tváří a zbrojí. Určit, jestli zbytečně panikaří a zbrojí příliš, je prakticky nemožné. To se dá posoudit jenom ex post, jenže to už zase není nic platné. Kdo by byl ochoten vzít na sebe riziko, že bude v případě plného propuknutí pandemie (právem) obviněn ze zanedbání přípravy? Kromě Davida Ratha asi nikdo.
Oba projevy, které spojuje téma a datum, můžeme chápat jako přínosné. Nutí k přemýšlení o fungování médií, byznysu, politiky a jejich kombinací. Jenže když dojde na chřipku, obzvlášť tu prasečí, nezbývá než si držet palce a doufat, přes všechna fakta, která křičí o opaku, že pravdu má Rath a Chanová přehání.
Martin Čaban, Zdravotnictví a medicína