což do budoucna bude velký problém“.
Zdravotničtí experti od té doby varují, že ordinace zůstanou prázdné a pacienti bez lékařské péče.
Noviny hlásaly, že bílé pláště jsou na vymření (Ekonom), že lékaři hrozí tím, jak jich bude málo (Právo), MF Dnes psala o exodu lékařů do zahraničí.
Krizový scénář se měl naplnit letos, kdy Česko vstoupilo do Evropské unie. Zdá se ale, že šlo jen o planý a zřejmě účelově vyvolaný poplach.
Hodí se do krámu
Nejnovější průzkum agentury INRESSONES, která se specializuje na zdravotnická šetření, říká pravý opak.
„Česká republika se nemusí v souvislosti se vstupem do EU masového exodu lékařů do zahraničí obávat,“ shrnul výsledky sociolog Petr Sadílek z INRESSONES. Skoro dvě třetiny lékařů vůbec neuvažují o tom, že by odešli pracovat do ciziny.
Naopak pouze 5,7 procenta doktorů je rozhodnuto ucházet se o práci v některé z bohatších zemí EU. Necelých třiadvacet procent lékařů tuto možnost zvažuje, ale ještě se nerozhodlo ( viz graf.)
Oproti roku 2001, kdy firma INRESSONES rovněž šetřila úmysl lékařů pracovat v cizině, se zájem zvýšil jen nepatrně, přibližně o dvě procenta. Odkud tedy pochází Rathův údaj o tom, že v cizině chce pracovat skoro polovina doktorů?
Mluvčí lékařské komory nebral na konci týdne mobilní telefon, zdá se nicméně, že Rath si vzal na pomoc průzkum francouzské vlády z roku 1999, podle kterého by si v zahraničí našlo rádo místo 48,6 procenta českých zdravotníků.
Z průzkumu ale také vyplývalo, že pro definitivní emigraci by se rozhodlo zhruba jedenáct procent zmíněných.
Rathovi, kterého v boji za vyšší platy lékařů vydatně podporují odbory, se pravděpodobně hodil do krámu pouze prvně zmíněný údaj. Jeho vypovídací hodnota je však jen malá, protože “ přání“ anebo “ rozhodnutí“ odjet do ciziny jsou v sociologických průzkumech zcela odlišné kategorie.
„Chcemeli, aby lékaři v tuzemsku zůstali, nezbude nic jiného, než aby jejich příjmy stouply,“ prohlásil letos v březnu předseda Lékařského odborového klubu Milan Kubek.
„Mělo to vyvolat pocit, že jediné, co udrží doktory doma, jsou vyšší platy. Šlo o strašení veřejnosti,“ hodnotí sociolog Sadílek.
Mladí z Prahy
O exodu bílých plášťů se v uplynulých letech mluvilo rovněž na Slovensku. Tam se ale ukazuje, že se lékaři za prací v cizině nijak houfně nehrnou.
„O žádném hromadném stěhování nevíme. Vůbec to není tak horké, jak se o tom dříve mluvilo,“ říká mluvčí tamního ministerstva práce Martin Danko. Stejně jako na českém ministerstvu zdravotnictví se také na Slovensku zatím lidé spíše jenom ptají na podmínky práce v EU.
„Obavy z velkých přesunů jsou zbytečné. Migrace byla i před připojením nových členů,“ řekl Otmar Kloiber, německý šéf projektu uznávání kvalifikací ve zdravotnictví v rámci EU.
O možnosti odjet do ciziny u nás uvažují hlavně mladší lékaři: muži ve věku do třiceti čtyř let s trvalým bydlištěm v Praze.
Výzkumníci z agentury INRESSONES (v průzkumu použili rozsáhlý vzorek 1186 lékařů) to vysvětlují tím, že v hlavním městě je největší koncentrace bílých plášťů z celé republiky. Ve srovnání s mimopražskými kolegy mají výhodu, že se snáze orientují ve „velkém světě“.
„Čerství absolventi lékařských fakult si v současné době jen velice obtížně mohou založit vlastní praxi, protože pojišťovny nové smlouvy neuzavírají. Je pro ně snazší uplatnit se v zahraničí,“ říká sociolog Sadílek.
Zatímco praktičtí lékaři většinou uváděli, že zůstanou v Česku, více chirurgů naopak odpovídalo, že by rádi vycestovali.
Podle Sadílka to souvisí s povahou a kvalifikací: na operačním sále se musejí umět rychle rozhodovat, což je pro ně typické i v osobním životě. Navíc působí většinou v nemocnicích, odkud chtějí lékaři odcházet do ciziny nejčastěji.
Kateřina Svobodová, Týden