Jiný smysl nemá, takže ano, pryč s ním. Tím by ovšem vládní snahy v tomto směru neměly skončit.
Příběh Rathova zákona si zaslouží připomenutí.
V původní verzi, schválené chvilku před sněmovními volbami v roce 2006, zaváděl novou právní formu zdravotnického zařízení, jejíž sáhodlouhý název exministr rád zkracoval na politicky atraktivnější „neziskové nemocnice“.
To byl první švindl. „Státní nemocnice“ by bylo trefnější označení. Zákon podřizoval veškeré dění v nemocnici ministerstvu zdravotnictví: počet lůžek, druh a rozsah péče, spádovou oblast.
Druhou hrůzou byl seznam 146 nemocnic (celkem jich je v Česku asi 200), které na novou právní formu povinně přejdou. Tento seznam byl součástí zákona a skutečně se v právním řádu na chvíli objevil.
Vymazalo jej až rozhodnutí Ústavního soudu, který tak ze zákona udělal přebytečné torzo, jímž je dodnes. Nikdo příčetný by totiž na tuto právní formu dobrovolně nepřistoupil.
O tom svědčí i fakt, že v rejstříku těchto „neziskových“ nemocnic, jejž v souladu se zákonem poctivě vede na svém webu ministerstvo zdravotnictví, není dodnes jediný špitál.
Dalším skvostem, který Rath do zákona včlenil, byla povinnost zdravotní pojišťovny uzavřít s „neziskovou“ nemocnicí smlouvu v rozsahu stanoveném ministerstvem. Je zjevné, že hlavní snahou zákona bylo vzít tržní principy ve zdravotnictví, už tak velmi deformované, zmuchlat je do neúhledné kuličky a spláchnout do záchodu.
Byla by ale škoda, pokud by odpudivý případ „veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízení“ zdiskreditoval samu myšlenku neziskových nemocnic. Taková právní forma, jejímž základem jsou reinvestice zisku zpět do rozvoje společnosti, totiž k nemocnicím docela sedí.
Měl by ji ale umožňovat (a určitě ne přikazovat) obecný právní předpis typu zákona o neziskových organizacích. Ten by uvítaly nejen některé nemocnice, ale celý český neziskový sektor, který je dnes rozštěpen mezi obecně prospěšné společnosti, občanská sdružení či nadace.
Nezisková či nevládní organizace však jako právní forma v Česku neexistuje, jakkoli se s těmito pojmy běžně pracuje.
Slib obecného zákona o neziskových organizacích byl před pěti lety součástí tažení proti pomýlenému zákonu. Pak se na něj ovšem nějak zapomnělo. Zboření Rathova pomníčku by mělo být zároveň výzvou ke znovuotevření této debaty.