Ten tvrdí, že současné zdravotnictví reformovat nelze. Snaha ministerstva je podle něho marná, navíc nedůvěryhodná, neboť zájmy zainteresovaných skupin jsou pevně implementovány do všech zásadních rozhodnutí. Odsuzuje tendence soustřeďovat finance do velkých nemocnic a volá po obnově důvěry mezi lékařem a pacientem.
Současný zdravotnický systém je dle jeho názoru pouhou formou, kterou se expeduje medicína. V ní jsou propojeny zájmy politických představitelů, farmaceutických firem, provozovatelů zdravotnických zařízení. „A chtělo by se dodat i zájmy pacienta. Systém je ovšem nastaven zcela opačně. V zájmu zdravotnictví je pacienta léčit, ne uzdravovat,“ upozorňuje Hnízdil.
Uzdravování vs. body pro pojišťovny
Za zásadní zlom ve svém životě Jan Hnízdil označil setkání s jedním z průkopníků české psychosomatické medicíny Jiřím Šavlíkem. „Vysvětlil mi, že nemoc je vlastně informace. Je to informace o tom, jaký člověk je, jakým způsobem a v jakých podmínkách žije. Informace o tom, že ve svém životě dělá nějakou chybu nebo že žije v podmínkách, jež nejsou se zdravím slučitelné.
Vycházel z premisy, že veškerá vědecká medicína není nic jiného než nákladné potvrzování pravdy lidových moudrostí.“ Jan Hnízdil podle svých slov začal pacienty léčit v duchu komplexní medicíny, bez zbytečných vyšetření a předepisování velkého množství léků.
„Pacienti se uzdravovali a nevraceli, což mi přinášelo velké uspokojení a radost, ale velice rychle to vedlo k ukončení mého působení na klinice. Bylo mi sděleno, že je sice hezké, jak se práce vede, ale že nevykazuji odpovídající počet bodů pro zdravotní pojišťovny.“
Hypochondři a simulanti?
Hnízdil upozornil i na další důsledky fungování zdravotnické lobby. Medializaci, tj. vymýšlení a propagování nových „chorob“, na které existuje „lék“, například stáří a anti-aging medicína. A objektivizaci, tedy hledání konkrétní příčiny onemocnění prostřednictvím složitých vyšetření a použití nejmodernější techniky. Co ale s nemocemi, které objektivní příčinu nemají?
V časopise British Medical Journal byl v roce 2001 publikován závěr studie, ve které se poprvé objevil termín nevysvětlitelné choroby. Řada pacientů se dostavovala do ordinací s typickými tělesnými problémy: bolestmi hlavy, bušením srdce, závratěmi, zažívacími potížemi. Byli opakovaně a dlouhodobě vyšetřováni.
„Ukázalo se, že nejméně u 40 procent z nich se nepovedlo objektivně zjistit příčinu. Oni byli objektivně zdraví, ale přesto si neustále stěžovali, že je jim zle. Stále se vraceli do ordinace, což je pro biologickou medicínu fatální problém. Co s takovým člověkem?
Nabízí se následující možnosti: buď je to simulant, nebo hypochondr, případně blázen. Ale on není ani jedno z toho. On takzvaně somatizuje. Somatizace znamená ztělesňování nějaké složité životní situace,“ vysvětlil Jan Hnízdil
Komplexní medicína v éře kapitalismu
Východisko z finanční krize ve zdravotnictví vidí přednášející v novém pohledu na samotnou léčbu. Prosazuje model praktických lékařů rodinného typu, kteří mají přehled o životním příběhu pacienta i rodinných zátěžích a lépe tak mohou reflektovat skutečnou příčinu fyzických obtíží. Komplexní přístup by se podle něj měl vyučovat již na lékařských fakultách.
„Všichni se zabývají formou a uniká jim, že problém je v obsahu. Komplexní medicína je změna obsahu,“ míní MUDr. Hnízdil a svá slova ilustruje příběhem: „Tehdejší ministryně zdravotnictví Milada Emmerová mi kdysi jako jediná napsala, že je komplexní psychosomatické medicíně nesmírně nakloněna. Že ji bude podporovat, a to okamžitě, jakmile vyřeší finanční krizi.
Ta dobrá žena nepochopila, že nedostatek peněz není příčinou krize ve zdravotnictví, ale úplně naopak. Je důsledkem toho, jak se medicína v praxi provádí. Toho, že obrovská spousta vyšetření a léků se ordinuje úplně zbytečně.“
Budoucnost medicíny i celé společnosti přesto Jan Hnízdil vidí pozitivně. „Nemoc člověka, to není volání po lécích. To je volání po změně chování a hodnot. Krize společnosti, to není volání po penězích. Stejně tak jako léky tlumí příznaky nemoci, peníze tlumí příznaky společenské krize. Je to volání po změně hodnot, morálce a novém paradigmatu. A to už se děje,“ uzavírá.