Šéfové zdravotnických zařízení ale tvrdí rezolutně: není kam sáhnout.
Dětská lůžka
Bouřlivou diskusi vyvolaly plány na rušení dětských lůžek. „Dětská lůžka všeobecně nejsou dobře obležena. Každoročně tak vznikají velké ztráty,“ říká krajský radní pro zdravotnictví a sociální problematiku Jaroslav Kadlec (US-DEU). Ten v prosinci potvrdil, že se mračna zřejmě stahují nad lůžky na dětských odděleních ve Stodě a v Rokycanech.
„V obou nemocnicích je kapacita dětských oddělení asi 16 lůžek. Jedná se o netypická oddělení, která však nemocnice silně zatěžují provozními náklady. V třísměnném provozu musí sloužit stejně personálu jako u běžných oddělení s dvojnásobnou kapacitou,“ uvedl Kadlec.
Kraj od 1. ledna přetransformoval okresní nemocnice na obchodní společnosti, v nichž figuruje jako jediný akcionář. Je tak odpovědný za jejich hospodaření, zároveň však musí udržet dostupnost péče. Teď čeká, s čím přijde ve své koncepci ministryně zdravotnictví Marie Součková (ČSSD).
„Od prosince z ministerstva nemáme žádné informace. Vše závisí, jak dopadne chystaný pokus paní ministryně o reformu. Je ale pravda, že některé obory jsou i v Plzeňském kraji stále předimenzované,“ dodává Kadlec.
Není kam ustupovat
Ve vlastnictví kraje jsou nemocnice v Rokycanech, ve Stodě, v Klatovech a v Domažlicích. Jejich ředitelé se shodují, že se na rušení lůžek ušetřit nedá. „Není kam ustupovat. Současnou kapacitu chceme udržet alespoň půl roku,“ říká ředitel nemocnice v Rokycanech Vladimír Gabriel.
Nemocnice má přes 180 lůžek, 18 z nich je dětských. Podle Gabriela by omezení kapacity dětského oddělení mohlo vést k jeho likvidaci, což by ohrozilo chod celého zařízení.
Ani ve Stodě nechtějí o rušení lůžek ani slyšet. „Máme deset novorozeneckých lůžek, která jsou nutná pro porodnici. Zbývá deset dětských lůžek, a to rozhodně není pro jižní Plzeňsko mnoho,“ upozorňuje ředitelka Miloslava Šlajsová.
Stod má k dispozici celkem 212 lůžek. „Šetřit se dá všude. Ale rušení by mohlo ohrozit dostupnost péče v regionu,“ dodává. „Rušení několika lůžek by nepřineslo žádnou úsporu. Muselo by se snižovat razantně, ale to není možné vzhledem k zachování dostupnosti zdravotní péče,“ přidává se ředitelka klatovské nemocnice Irina Pinkasová. Nemocnice má 380 lůžek.
„Naším cílem je zefektivnit hospodaření jednotlivých oddělení, ne jejich rušení,“ říká šéfka. Okresní nemocnice redukují kapacitu postupně už pět let.
„V roce 1998 jsme stáhli počet lůžek na 289, pak jsme se postupně dostali až na současných 156 akutních a 50 v léčebně dlouhodobě nemocných. Když se podívám na jejich aktuální obsazenost - máme deset volných míst,“ popisuje ředitelka nemocnice v Domažlicích Alena Vyrutová.
Ta, stejně jako všichni její kolegové věří, že krajské nemocnice splní ministerské limity a reforma se jich nedotkne. „V ČR jsou jiné regiony, kde se dá šetřit,“ míní Vyrutová.
Ani plzeňská fakultní nemocnice, která jako státní zařízení zajišťuje péči pro Plzeňský i Karlovarský kraj, rezervy nemá.
„Na rozdíl od Prahy, kde je několik nemocnic stejného typu, v západních Čechách není kromě nás podobně specializované zařízení,“ upozorňuje ředitelka fakultní nemocnice Jaroslava Kunová.
Nemocnice má 1530 lůžek, podle předběžných neoficiálních informací by mohla přijít o 200 z nich.
„Tím, že zrušíme lůžka, nic neušetříme. Náklady na personál budou stejné. Pojišťovna by asi ušetřila, ale nemocnice tím prodělá. Byla by to ekonomická blbost. Řešením by bylo zrušení celého oddělení, ale to udělat nemohu,“ tvrdí Kunová.
Řešení: vojenská
Východisko by se podle Kunové dalo najít dořešením situace kolem vojenské nemocnice, kterou už armáda nechce. Zájem o ni má fakultní nemocnice i kraj.
„Ani my, ani kraj jsme ji však nechtěli, pokud bychom museli zároveň snižovat kapacitu na nynějších odděleních. Ale po sloučení bychom mohli zrušit nebo omezit oddělení ve vojenské. Tam totiž některá pracoviště fungují souběžně s našimi. To by vyřešilo požadavky na úsporu v celém kraji,“ míní Kunová. Budoucnost areálu vojenské nemocnice je ale zatím stále v rukou ministerstva obrany.
Václav Kozák, Právo, 29.01.2004