Také mezi principy liberální společnosti a tím, kdy se snažíme, aby stát dále maximum reguloval. V neposlední řadě, když nahrazujeme jeden morální hazard druhým.
Protimluv 1: Rozpor mezi platnými nařízeními a požadavky
Na jedné straně existují platné normy – např. cenové rozhodnutí , kde se jasně říká, co je to nedostatek konkurence, kdy už musíme regulovat. Na druhé straně máme volání po regulaci maximální cenou. Vždyť i naše legislativa usiluje o to, aby se ctila hospodářská soutěž, ale když dojde na zdravotnické prostředky, tak ihned slyšíme: „regulovat, regulovat“. Přitom konkurence je nejlepší „regulátor“ ve všech oblastech ekonomiky, tak proč by to mělo být ve zdravotnictví jinak?
Protimluv 2: Tak jde o peníze anebo nejde?
Rozdělením medicíny na standard a nadstandard se má údajně získat více peněz do systému. Když se začne mluvit o skutečnosti, že v různých klinických situacích je rozdělení na obyčejnou a lepší léčbu nepředstavitelné – tak se dozvíme, že se zpočátku (?!) zaměříme pouze na oblíbené náhrady kyčlí, lehké sádry a oční čočky, tedy pouze zlomkové části celé medicíny. Očekáváme masivní příliv peněz „do systému“? Tak řekněme potom odkud? Anebo je to všechno jen „na oko“?
Protimluv 3: Vyměňujeme jeden morální hazard za druhý?
Představme si morálně pokleslého lékaře, který si nechá od zoufalého pacienta zaplatit za něco, co může mít spornou hodnotu (žádá úplatek za něco, co by pacient beztak dostal, anebo co pacient vlastně nepotřebuje – lékař vlastně obchoduje s pacientovou iluzí, že mu něco poskytuje a že pacient má dobrý pocit, že pro sebe koupil něco „extra“). Je těžko představitelné, že tento pokleslý lékař bude od příštího roku nabízet pacientovi jednak léčbu „na pokladnu“, ale také mu nabídne nějaký nadstandard, zcela v souladu se zájmem pacienta. A případně vybrané peníze poputují do pokladny nemocnice.
Pokud dnes existuje pacient, který dá údajně lékaři 10.000Kč do kapsy, aby získal fakticky nebo alespoň iluzi něčeho lepšího. Proč by v budoucnu nedal tento pacient lékaři stejných 10.000 do kapsy proto, aby mu lékař dal něco „na pojišťovnu“ a nemusel za nadstandard platit třeba 20.000Kč?
Když si místo pokleslého lékaře představíme jiného, který je morálně na výši a jedná v nejlepším zájmu pacienta. Tento lékař je dnes vystaven konfliktu svědomí, když ví, že něco je pro pacienta odborně správné, ale nemůže mu to poskytnout, protože to „zde“ není k dispozici anebo že na to jeho rozpočet nemá. Tak tohoto „morálního“ lékaře vystavíme dalšímu konfliktu svědomí, že by měl na jedné straně poskytnout pacientovi všechnu péči, kterou potřebuje ve standardu a současně mu má nabízet něco „lepšího“ za peníze. Tak buďto to pacient potřebuje (třeba k tomu, aby se zrychlila léčba, aby to méně bolelo, anebo byl pacient v pořádku rychleji) a pak by za to neměl platit, anebo to je něco zbytečného, pak by to lékař asi pacientovi nechtěl nabízet.
Podobných otázek je kolem plánovaných nadstandardů více a zatím je nikdo ani neotevřel, neřkuli zodpověděl.
(zdroj: CzechMed)