KomentářZdraví.Euro.cz
Ministr při svých plánech opomenul jednu důležitou podobnost. Je to politicky nešťastné a dost možná i nebezpečné.
Minulý týden na zasedání vlády seznamoval ministr zdravotnictví Tomáš Julínek ostatní ministry se svou vizí zdravotnictví, jak ji shrnul do sedmi věcných záměrů zákonů. Ohlas byl asi trochu jiný, než čekal. Vláda mu návrhy neschválila, nýbrž rozhodla, že o nich podiskutuje ještě začátkem dubna.
Hlavní důvod je ovšem zcela jasný a pochopitelný a Julínek s ním měl počítat. Převést nemocnice a zdravotní pojišťovny na akciové společnosti kvůli efektivitě a průhlednosti hospodaření, to mohou být možná zajímavé teze politického programu, ale jen stěží něco, co lze vykládat jako hotovou reformu, kterou chybí jenom převést do paragrafů.
K tomu chybí to hlavní – odpověď na otázku „jak“. Jakým způsobem budou nemocnice, ale především pojišťovny převedeny na akciovky? Kdo se stane vlastníkem akcií? Jak bude omezeno zacházení s akciemi a s podíly? Jak bude upraveno navyšování kapitálu, jímž lze z běžných akciovek vystrnadit minoritní vlastníky? Jak právně ošetřit přechod z veřejnoprávního na soukromé vlastnictví?
Musí převodu na akciovky předcházet zestátnění stávajících pojišťoven? Otázky se hrnou a odpovědi překvapivě chybí. Ministr Julínek totiž sice předložil ucelený výhled na další vývoj zdravotnictví, ale s jednou podstatnou mezerou – chybí transformační zákon.
Julínkův paradox
Transformační zákon je norma, která by měla upravit právě konkrétní mechanismus přechodu veřejnoprávních pojišťoven na akciové společnosti. Dokud tento zákon neleží na stole, nejsou Julínkovy vize nic víc, než jen vize. Je to paradox. Tomáš Julínek si s oblibou stěžuje, že vůbec není jasné, kdo vlastně současné zdravotní pojišťovny vlastní. Tato neprůhlednost prý brání jednak kontrole a přístupu k informacím, jednak snižuje efektivitu hospodaření.
Komické ovšem je, že ministr svými návrhy tenhle problém vůbec nevyřešil. Jistě, pojišťovny se stanou akciovkami, takže vlastník bude jasný – bude to akcionář. Jenže to je právě rozdíl mezi vizí a praxí. Na rovině vizí takové vysvětlení stačí.
Má-li ovšem reforma vystupovat jako skutečně praktické řešení, musí být jasné, odkud se akcionář vezme a jak ke svému podílu přijde. Jestliže se akciovka dělá z veřejnoprávní instituce, je to skoro stavba na zelené louce – kde vzít třeba toho prvního akcionáře?
Zbytečný risk
Tyto problémy nepříjemně připomínají situaci, kterou už jsme jednou zažili. Je proto skutečně s podivem, že ministr z Občanské demokratické strany je takto neopatrný přinejmenším politicky. Když se dnes hovoří o transformaci ekonomiky na začátku 90. let, často padají nepříjemné zmínky o zlodějnách během privatizační fáze.
Několik vedlejších produktů této éry koneckonců defiluje v médiích čas od času dodnes, v pozadí je většinou vidět idylka Baham, Seychel nebo Jihoafrické republiky. Kritici této éry upozorňují na to, že převod státního majetku na soukromý proběhl příliš rychle, bez dostatečného právního rámce, který by určil pevné hranice mezi legitimní privatizací a krádeží, tunelem či zlodějinou.
Skutečně Julínka tato paralela dnes nenapadla? Proč znovu riskovat úplně stejnou kritiku? To, co ministr Julínek přinesl na vládu, byla skutečně privatizace s nedostatečným právním rámcem, který by reguloval její průběh. Pominout paralelu s devadesátými lety je politický lapsus.
Horkou jehlou
Transformační zákon, či alespoň jeho věcný záměr, měl být integrální součástí celé reformní vize. Možná je to jen iracionální česká přecitlivělost na pojem privatizace, ale ministr Julínek jako vrcholový politik s ní měl počítat. Opozice s tímto fenoménem úspěšně pracuje dennodenně v rámci kritiky pravicových projektů.
Transformační zákon, pokud by existoval, by mohl tento strach i námitky opozice vykořenit hned zkraje, ještě než se stihly široce rozvinout. Nestalo se. Zákon v balíku věcných záměrů není a ministrům z koaličních stran to vadilo. Julínek prý zákon přinese na zasedání vlády 2. dubna.
Zdá se tedy, že o způsobu přesunu části stamiliardového potenciálu zdravotních pojišťoven do soukromých rukou bude rozhodovat zákon spíchnutý během 14 dnů. Nevím, jak ve vás, ale ve mně to velkou důvěru nevzbuzuje.
Martin Čaban, www.Zdravi.Euro.cz
