Lékaři na obrovském deficitu veřejných financí nemají sebemenší podíl. Zatímco platy ve státním sektoru rostly, příjmy zdravotníků stagnovaly, ba i klesaly, mnohdy dokonce pod úroveň z doby před krizí (viz např. snížení hodnoty bodu AS z rozhodnutí ministra Julínka, výpadek plateb tzv. regulačních poplatků za děti pediatrům i jiným lékařům).
Ano, lékaři se nezaměstnanosti bát nemusí a nikdy nemuseli. Stejně jako producenti potravin mají svá místa jistá. V nátlakové akci, ke které byli dohnáni léta trvajícím přehlížením jejich požadavků nejen ohledně mezd, ale i systému vzdělávání… v akci, která díky liknavosti stran a vlád, potažmo ministerstva zdravotnictví (MZd), přišla v době, kdy se všichni ostatní museli uskromňovat.
Lékaři ani zdaleka nedostali své peníze, ale pouze jejich část. MZd si onu proklamovanou podporu reformě zdravotnictví zřejmě představovalo jako bianko šek na jakékoli kroky. Tak tomu ovšem nebylo a není. MZd považuje jakékoli námitky a připomínky k připravované reformě automaticky za opozici. Zřejmě si neuvědomuje, že oponentura sebelépe myšleného záměru je pro konečnou formu onoho záměru velmi důležitá, ba nezbytná. Důsledky nedostatečné oponentury, či dokonce její absenci můžeme sledovat na výstupu zákonodárných orgánů, na paskvilech zákonných norem, které už v době jejich schválení vyžadují urychlenou novelizaci.
Onen nesouhlas s „kultivací a tvorbou sítě zdravotnických zařízení“ není s podstatou záměru, ale s jeho formou – s vytvářením od zeleného stolu v Praze, bez jakékoli řádné analýzy stávajícího stavu, možných dopadů… Ještě jsem nečetl ani neslyšel ze strany MZd vizi konečného stavu – kolik nemocnic, jak technicky vybavených, kde, s jakou dostupností… Tvrzení MZd, že „možnost zdravotních pojišťoven vypovědět zařízením smlouvu bez udání důvodů“ je ve prospěch pacienta, je opravdu velmi zajímavé. Bližší specifikace onoho prospěchu (v čem konkrétně spočívá) by mne opravdu, ale opravdu velmi zajímala.
Obava lékařů z výpovědí smluv zařízením bez udání důvodu je v současném systému našeho zdravotnictví, neumožňujícím pokladenský systém úhrady poskytnuté péče, pochopitelná. Aniž bych chtěl MZd podsouvat tento záměr, je zcela evidentní, že takové jednání je ideálním korupčním prostředím.
Tzv. zdravotní pojišťovny jsou povinny svým pojištěncům zařídit péči co nejkvalitnější a časově a místně dostupnou. Jak to ovšem v praxi činí? Přestože disponují potřebnými nástroji, je jim např. personální obsazení nemocnic a kvalifikace lékařů celkem lhostejná.
„Pokud lékař či zařízení poruší smlouvu s pojišťovnou, poškozuje tak její klienty, tedy pacienty.“ No, to je opravdu perla hodná záznamu do soutěže o nejabsurdnější výrok. Porušením tzv. smlouvy s tzv. zdravotní pojišťovnou (ZP) je totiž nejčastěji překročení limitů (odvíjejících se z údajů dva roky nazpět) diktovaných tzv. ZP v tzv. smlouvě. ZZ poskytující péči je pokutováno za poskytnutí (nikolivěk neposkytnutí) požadované péče. K poskytování péče bez ohledu na úhradu (či nějakou smlouvu) jsou ovsem lékaři zavazováni trestním zákoníkem.
Ano, je správné, aby jednotlivá zařízení měla možnost o poskytování péče pro danou oblast veřejně a transparentně soutěžit. Stávající systém tzv. výběrových řízení na tzv. smlouvy s tzv. ZP nelze ovšem za veřejnou a transparentní soutěž rozhodně považovat – je to opět prostředí pro korupci.
Přiznává MZd svoji rezignaci na zajištění „základní sítě ZZ“? Tvorbu sítě ZZ chce opravdu ponechat jen a jen na tzv. ZP?
MZd ve svém prohlášení sice uvádí, že tvrzení lékařů pravděpodobně vyplývá z jejich nedostatečné informovanosti, ale pokud je mi známo, kromě vystoupení ministra Hegera na dubnové konferenci ČLK v Průhonicích výraznější aktivitu k větší informovanosti lékařů MZd, potažmo jeho tiskové oddělení, neučinilo.
Tzv. regulační poplatky u lékaře jsou v případě ambulantních specialistů (AS), už od rozhodnutí ministra Julínka o snížení hodnoty bodu, reálným příjmem ZP – zhruba o tyto poplatky platí AS méně.
Že ten či onen záměr MZd „není na pořadu dne“, není ani tak v důsledku moudrého posouzení MZd, jako spíš reakce na odpor, který ten či onen záměr vypuštěný do médií formou „pokusného balonku“ vyvolal. Vytváření reformy zdravotnictví metodou „pokus omyl“, resp. vylučováním zavádějících či slepých cest (viz průkopnické dílo J. Cimrmana), opravdu, ale opravdu nemám za šťastné.
Hlasitý nesouhlas lékařů s chystanou změnou v lékové politice, zejména s generickou preskripcí, pokud mohu soudit, je, kromě starosti lékařů o výdej konkrétního léku nemocnému z hlediska akceptovatelnosti u konkrétního nemocného, motivován nejasností ohledně určení odpovědnosti za nežádoucí důsledky užívání toho či onoho preparátu při případné záměně léku za jiný. To, že lékař, bude-li to medicínsky odůvodnitelné, bude moct pacientovi konkrétní lék předepsat, je „pokrok“ zasluhující opravdu větší pozornost lékařů – to zřejmě, dle představy tiskového oddělení MZd lékaři dosud nečinili a léky předepisovali medicínsky neodůvodnitelně. Na pravidla, směrnici, metodický pokyn (budou-li vůbec vydány) pro lékaře ohledně onoho „medicínského odůvodňování“ toho či onoho konkrétního preparátu jsem opravdu velmi zvědav.
Stejně jako uvádí tiskové odd. MZd své podezření o možné finanční zainteresovanosti lékařů na preskripci toho či onoho konkrétního preparátu, lze dovodit, že záměr MZd s „generickou preskripcí“ budí podezření, že mu vůbec nejde o prospěch pacienta, nýbrž o přesunutí provizí od lékařů k lékárníkům (potažmo tzv. revizním lékařům), které by od farmaceutických firem mohli pobírat za vydávání (či schvalování) jejich obchodních značek. Ona proklamovaná snaha MZd zabránit korupci ve zdravotnictví se tak jeví poměrně úsměvnou.
Závěrečné prohlášení MZd snad ani netřeba komentovat. Chápu ono známé „koho chleba jíš…“ – ta píseň by ovšem neměla znít falešně. Stejně tak lze prohlásit, že MZd ve svém boji za reformu nehájí pacienty, ale své finanční jistoty, svou nedotknutelnost na trhu práce a jistotu práce i v situaci, kdy se ukáže jako nadbytečná. Zaštiťuje se právy a zájmy pacientů, přitom odmítá nést svůj díl nejistoty a politické i občanské zodpovědnosti, a dokonce neváhá brát si pro své zájmy jako rukojmí občany této země – pacienty i jejich lékaře.
Jiří Wicherek