Návrh může od loňského dubna vystavit pouze praktický lékař nebo ošetřující lékař v nemocnici. Ne vždy však vědí, jak postupovat, navíc jim přibyla administrativní agenda. Bezradní jsou často i pacienti.
Rehabilitačnímu ústavu v Brandýse nad Orlicí ubylo zhruba 20 procent pacientů. „Ne, že by neměli zájem, problém je v zákonu o veřejném zdravotním pojištění. Administrativa spojená s vysláním na léčení je natolik složitá, že to odradí plno pacientů i lékařů a tvoří to velkou překážku,“ řekla ČTK ředitelka ústavu Michaela Tomanová.
Zařízení zřizované Pardubickým krajem disponuje více než 200 lůžky, z toho 170 platí zdravotní pojišťovny. Ústav v Brandýse zatím nemusel snižovat platy personálu. „Snažíme se tomu odolávat, ale je to těžké,“ řekla Tomanová. Odejít však muselo několik zaměstnanců z celkových 120.
Ještě větší úbytek pacientů, až o 40 procent, zaznamenala Hamzova odborná léčebna v Luži na Chrudimsku. Státní rehabilitační pracoviště bylo nuceno kvůli úspoře nákladů propouštět, zavřít jeden pavilon a snížit platy. Odešli všichni pracovníci, kteří nebyli nezbytně nutní pro činnost léčebny. „Situace se již zklidnila a díky vysvětlování mezi lékaři i pacienty i mírně zlepšila. Revizní lékaři ale stále posílají méně pacientů než dřív,“ řekl ČTK ředitel Václav Volejník.
Hamzova léčebna je největší odborný rehabilitační ústav v Česku s přibližně 500 lůžky. V minulosti se v ní ročně léčilo kolem 6000 pacientů, většinou z Pardubického kraje a sousedních regionů.
Pardubický kraj zřizuje také Odborný léčebný ústav v Jevíčku na Svitavsku se zhruba 80 lůžky. Ústav zatím úbytek pacientů výrazně nezasáhl, řekla ČTK ředitelka Lenka Smékalová. Změnu zákona o zdravotním pojištění považuje za špatnou, zhoršila podle ní kvalitu zdravotní péče. „Je to šíleně komplikované, doktorům se nechce vypisovat žádanky pro pojišťovny, takže spousta pacientů radši zůstane doma než absolvovat ten složitý administrativní proces,“ uvedla Smékalová. Ústav v Jevíčku má podle ní dobré renomé a výhodu, že jeho spádová oblast zasahuje i do sousedního Olomouckého a Jihomoravského kraje.
Podle Tomanové je situace v regionu obtížnější, neboť je v něm kumulováno více rehabilitačních ústavů než v jiných krajích. Připouští to i Volejník, i když podle něj si oba ústavy v Luži a Brandýse konkurují jen zčásti. Podle něj jim část pacientů ubírají další malá rehabilitační zařízení, která nemají statut ústavu.