Čistota je půl zdraví, ale ne víc
Imunitní systém je jedním z nejcennějších nástrojů k uchování zdraví. Naše zběsilá snaha po co nejčistším životě jej však ubíjí; následky jsou alarmující.
Lidé nikdy nebyli čistší než dnes a nikdy jsme se také čistotě tolik nevěnovali. Mohli bychom klidně jíst ze země, pokud by nám už samotné pomyšlení na něco takového nepřivodilo srdeční zástavu. Pravidla jsou jasná: ti, kdo dbají na čistotu méně pečlivě než já, jsou špindírové; kdo je naopak úzkostlivější než já, je tak trochu blázen. Česká republika stojí ve srovnání se zbytkem světa někde na půli cesty; nejvíce se svou čistotou zabývají Japonci, po nich Američané následovaní občany západní Evropy. Naopak rozvojové země třetího světa mají hygienické normy logicky nastavené níže. Vyspělé průmyslové země rozpoutaly proti špíně všeho druhu totální válku. Čistota se v západním světě stala synonymem pro zdraví, které je výborným obchodním artiklem. Největším populárním škůdcem jsou bakterie; za posledních deset let se jen ve Spojených státech objevilo dvanáct stovek nejrůznějších výrobků s magickým marketingovým přívlastkem „antibakteriální“. Od krémů, hraček a matrací přes dotykové displeje počítačů, telefony a nůžky až po propisovací tužky (v Japonsku se jich za měsíc prodalo přes milion); prostě cokoli, co ničí mikroorganismy, je hitem. Velké obchodní domy zřídily celá oddělení antibakteriálních výrobků: mezi ty bizarnější patří například antibakteriální rybářský prut. Jak ovšem známo, všeho moc škodí. Ne snad že by Louis Pasteur neměl pravdu, když přišel na to, že mikroorganismy dokážou v lidském těle nadělat pořádnou paseku. Nijak se nám nestýská po tyfu, vších, sněti a horečce omladnic; to všechno pomohl Pasteur odstranit a výsledky jeho práce lze právem považovat za triumf moderní medicíny.
Všeho moc škodí
Potíž je v tom, že jsme možná až příliš čistí. Sedíme v nablýskané kuchyni a sterilně balenou vodou zapíjíme ze superčisté sklenice (omyté, jak jinak, antibakteriální verzí jaru) vitaminové tablety. Všechno funguje, jak má - až na náš imunitní systém. Počet lidí trpících nejrůznějšími alergiemi se v západní Evropě a USA za posledních deset let zdvojnásobil. Na vzestupu jsou další choroby vznikající poruchami imunitního systému; výskyt cukrovky typu jedna stoupá ročně o tři až pět procent. Počet astmatiků za tutéž dobu stoupl ještě radikálněji: podle údajů amerického internetového časopisu Salon trpí astmatickými příznaky - od takřka neznatelných potíží s dechem až po život ohrožující záchvaty - každý pátý člověk v USA a Evropské unii. Obvyklé vysvětlení genetickým původem těchto onemocnění ztrácí na věrohodnosti. A to je chvíle, kdy nastupuje tzv. „hygienická hypotéza“, s níž přišli britští vědci z univerzity v Cambridgi. Tým složený z epidemiologů, imunologů, bakteriologů a parazitologů tvrdí, že se lidský imunitní systém převeliké zálibě v čisto tě nedokáže přizpůsobit. Vznikal totiž v prostředích, v nichž byl přirozeně vystaven nemocem i mikroorganismům všeho druhu, zkrátka a dobře špíně; pokud je ale v dětství podobných zkoušek zbaven, nevyvíjí se normálně. Taková úvaha sama o sobě není nijak převratná; na podobném principu fungují dětské nemoci, které je třeba v útlém věku prodělat, aby později neohrožovaly ženy v těhotenství (zarděnky) nebo mužskou potenci (příušnice). Problém je v tom, že přesně nevíme, jak kontakt s bakteriemi správnou rovnováhu imunitního systému vyvolává.
Systém se zblázní
Zjednodušeně řečeno jde o to, jak reagují bílé krvinky. Ty se podle tohoto kritéria dělí na dvě skupiny, Th1 a Th2. První mají na starost boj proti bakteriím a virům, druhá skupina nás chrání svými reakcemi před parazity. Zastánci hygienické hypotézy tvrdí, že pokud se malé dítě během zhruba prvních 18 měsíců života nesetká s dostatečným počtem „správných“ bakterií a virů, jeho imunitní systém se s nimi nenaučí vycházet. Bílé krvinky typu Th1 tak zůstanou víceméně nefunkční; to má za následek, že v systému převládne reakce druhého typu, krvinek Th2. Ty pak, protože nemají co na práci, reagují na pyl, zvířecí chlupy a další neškodné podněty. Vzniká alergická rýma se všemi známými příznaky: svěděním a pálením sliznic, kýcháním a neustálým smrkáním. Studie vědců z britské univerzity v Bristolu zkoumala vztah mezi dodržováním úzkostlivých hygienických návyků a výskytem astmatických příznaků a ekzémů u dětí starých 2,5 - 3,5 roku. Překvapivý výsledek, zveřejněný v květnu, hygienickou hypotézu podporu je: čím častěji se děti my jí a sprchují, tím častěji trpí různými ekzémy a příznaky astmatu. Posledně jmenované přitom byly dosud připisovány používání prostředků čistících vzduch, které mohou dráždit dýchací cesty malých dětí. „Nemůžeme veškerou hygienu a její význam pro zdraví jen tak odhodit,“ říká vedoucí studie Andrea Sheriffová. „Naše výsledky však potvrzují, že sterilní prostředí vyvolané úzkostlivou hygienou poškozuje imunitní systém.“
Senná rýma
Autorem hygienické hypotézy je David Strachan, britský epidemiolog, který v 90. letech zkoumal záznamy o senné rýmě u více než sedmnácti tisícovek dětí. Senná rýma (přesněji různé typy alergické rýmy) je relativně nové onemocnění. Její první případ je v Británii zaznamenán v roce 1819, v USA v roce 1852 a v Japonsku až v padesátých letech dvacátého století. Strachan zjistil, že čím více starších sourozenců dítě má, tím menší je pravděpodobnost, že je senná rýma skosí. Strachan došel k závěru, že starší sourozenci s sebou domů neustále přinášejí slabé virové a bakteriální infekce, které učí imunitní systémy mladších dětí správně reagovat, což podle něho funguje podobně jako běžné očkování. Strachan argumentuje analogií mezi imunitním systémem a činností mozku; stejně jako se nerozvíjí intelekt, není-li vystavován neočekávaným podnětům, nevyvíjí se ani imunita. Jedním z nejodhodlanějších propagátorů hygienické hypotézy je Japonec Koičiró Fužita, parazitolog z lékařské a stomatologické univerzity, autor populární knihy Čistota je nemoc, která se zabývá výše zmíněnou zálibou Japonců v potírání bakterií. Ve shodě s výsledky bristolské studie tvrdí, že přehnaná čistota způsobuje kožní onemocnění, astma a poruchy imunitního systému vůbec. „My lidé jsme byli zvyklí mít imunitu, která se vypořádala s bacily a parazity,“ řekl Fu žita nedávno americkému časopisu New sweek. „Ale horečka čisto tnosti tomu systému vzala práci. Je nezaměstnaný, a proto se zabývá věcmi, na které by dříve nereagoval.“ Vycházeje z Fužitova oboru parazitologie, můžeme laicky říci, že náš imunitní systém má roupy.
Hygienická horečka
Oslabení lidské imunity však jde ruku v ruce s posílením imunity těch, jež mají antibakteriální prostředky napadat: mikroorganismů. Bakterie se dokážou obrovsky rychle přizpůsobit. Tak vznikají tzv. superbakterie, například v silně aseptickém prostředí nemocnic. „Slupnou antibiotika jako předkrm, než se pustí do vás,“ říká o superbakteriích Fužita. Situaci komplikuje právě fakt, že „hygienická horečka“, o které mluví japonský profesor, vydělává výrobcům miliardy dolarů. Každá domácnost, jež ve snaze ochránit se před nežádoucími mikroorganismy používá antibakteriální mýdlo, prostředky na mytí nádobí a praní a cokoli dalšího, až po onen antibakteriální rybářský prut, dělá pravý opak, protože pomáhá vytvářet stále odolnější bakterie. Spouští se tak začarovaný kruh: stále slabší lidé budou proti stále silnějším mikroorganismům potřebovat stále více antibakteriálních prostředků.
Bludný kruh
Američtí vědci se obávají, že dosud účinné látky přestanou brzy zabírat. Nejčastější látkou používanou v USA k hubení malých škůdců je triclosan. „V laboratořích si bakterie na triclosan poměrně rychle zvykly,“ říká Charles Rock z výzkumného ústavu svaté Judity při dětské nemocnici v Memphisu ve státě Tennessee. „To může být během několika let vážný zdravotní problém pro celou populaci.“ Rock má na mysli populaci americkou, západní Evropa a s ní krůček po krůčku i postkomunistické státy střední Evropy, Česko nevyjímaje, však mají před sebou podobný problém. Je možné se bakterií docela zbavit? Stěží. Jsou běžnou součástí lidského života, žijí v kůži, zažívacím traktu, v ústech a všemožně jinde. Mitochondrie, které dodávají buňkám energii, jsou původně samostatné mikroorganismy (s vlastní DNA); bakterie, které tvoří tzv. benigní mikroflóru, pomáhají trávit jídlo, vytvářet vitaminy a koneckonců zabraňují svým „špatným“ sestřenicím, aby se v těle usídlily namísto nich.
Život bez bakterií?
Americko-britská studie však dokázala v umělých podmínkách vyprodukovat skutečně „bezbacilové“ organismy. Myši, krysy a morčata žijí doslova ve sterilním vzduchu pod pokličkou v laboratořích v americkém Bostonu a britské Cambridgi. Rodí se buď císařským řezem v naprosto čistém vzduchu, nebo již „bezbakteriovým“ matkám. Studie například potvrdila podezření, že bakterie skutečně způsobují zubní kaz; zároveň ale pokusná zvířata sužuje spousta neduhů. Mají menší srdce, méně krve a v ní méně bílých krvinek než jejich normální příbuzní. Trpí chronickým průjmem; jsou-li uměle nakažena mikroorganismy, špatně se s infekcí vyrovnávají. Musejí dostávat vitaminové tablety, protože sama víceméně neumějí trávit. To asi není ten ráj čistoty, který vidíme den co den na obrazovkách v reklamních šotech propagujících „ještě zářivější“ aseptické záclony, koberce a dlaždičky.
Daniel Deyl, Týden, 8.7.2002