Postupně se rozšiřovala a vyvíjela z chirurgického monoprimariátu do nové koncepce se čtyřmi základními odděleními a poliklinikou pavilonového typu. V roce 1987 zde byla zahájena stavba šestipodlažního pavilonu. Jeho zprovoznění v roce 1994 částečně vyřešilo problém lůžkových oddělení nemocnice, stále zde však zůstávaly zastaralé operační sály a sterilizace umístěné v jedné z nejstarších budov. Velmi závažným problémem byly i komunikační trasy, které se negativně projevovaly zejména při transportu pacientů nemocničním areálem. Před rekonstrukcí měla nemocnice 240 akutních a 60 lůžek následné péče. Z analýzy sledovaných dat o nemocnici byl vytvořen návrh k optimalizaci lůžkové kapacity akutních lůžek nemocnice na 178 a byl zohledněn v projektové dokumentaci. Léčebna dlouhodobě nemocných se 60 lůžky měla být přesunuta z detašovaného pracoviště v Zastávce u Brna do nemocnice, aby bylo využito společné HTS zázemí a usnadnila se práce personálu.
CESTA K REALIZACI
Dostavba a rekonstrukce areálu byla velmi složitá a poměrně dlouhá. Architektonická studie byla vypracována v roce 1997, poté byl projekt několikrát aktualizován a zeštíhlován, podle výše přidělených investic z ministerstev financí a zdravotnictví. Stavba byla zahájena v prosinci 2002, výstavba centrálního objektu se třemi centrálními operačními sály a přilehlou centrální sterilizací, s jednotkou intenzivní a resuscitační péče, pracovišti OKBH, RDG, patologie, chirurgických ambulancí a rehabilitace včetně bazénu byla ukončena v září 2004, rekonstrukce lůžkové části pak v březnu 2005. Zásadním přínosem realizace projektu bylo zprovoznění centrálních operačních sálů s navazujícím dospávacím pokojem a centrální sterilizací s moderní technologií, vysokým hygienickým standardem, optimalizací personálních a materiálových toků. Centrálním umístěním nové budovy s komplementem bylo dosaženo optimalizace vertikální a horizontální komunikace pro pacienty, personál, materiálně technické zásobování a poskytování služeb.
Výstavba probíhala bez zásadnějšího omezení provozu, avšak za dodržení základního hygienického standardu, takže byla velmi náročná pro personál i pro pacienty. Strastiplnou cestu stěhování a přesunů do rekonstruovaných nebo dostavěných prostor začalo dětské oddělení a ukončila ji léčebna dlouhodobě nemocných. Vyjma lůžkové rehabilitace, lékárny, stravovacího provozu a ekonomického úseku nebylo v nemocnici pracoviště, kterého by se změny nedotkly.
VLIV NOVÝCH INTERIÉRŮ
I když všechna pracoviště postoupila v technickém vybavení a pracovním komfortu i o několik příček výš, zaměstnanci neskrývali počáteční rozladění nad některými provozními problémy, které se řešily za pochodu. A nebylo jich málo. Dětské oddělení bylo přesunuto do menších prostor, zrušena dětská JIP a došlo ke snížení lůžkové kapacity tohoto oddělení.
GYNEKOLOGICKÉ A PORODNÍ ODDĚLENÍ
bylo sestěhováno ze dvou podlaží a dvou stanic a sloučeno v jednu společnou lůžkovou stanici, vedenou jednou staniční sestrou. Nyní je funkce staniční sestry zrušena, celé oddělení vede vrchní sestra a porodní asistentky. Na gynekologickém oddělení pracují všeobecné sestry, které musely být zaškoleny pro poskytování ošetřovatelské péče matkám před porodem a po porodu.
Porodní sál je nově zařízen, má tři samostatné boxy s polohovacími lůžky, porodnickými vaky, stoličkami a vanou. Každý box má sociální zázemí. Preferuje se aktivní přístup k porodu, alternativní metody vedení II. doby porodní, otcové mohou být u porodu. Pracuje zde pět porodních asistentek, vysoce erudovaných specialistek.
Novorozenecké oddělení bylo adaptováno a navazuje na gynekologicko-porodní část, pracuje se systémem rooming-in. Za výsledky v péči o novorozence a kojení obdržel kolektiv plaketu Baby-friendly, a to jako 17. porodnice v ČR.
CHIRURGICKÉ ODDĚLENÍ
se podle plánů ještě před rekonstrukcí mělo sjednotit v jednu stanici s 55 lůžky. Záměr řídit oddělení jednou staniční sestrou se sice uskutečnil, ale oddělení bylo rozděleno na část aseptickou se 30 lůžky a 15 pokoji, část septickou s 25 lůžky a 13 pokoji. Pokoje jsou 1-3lůžkové. Ukázalo se, že řídit tak velkou ošetřovatelskou stanici nemůže jedna sestra, a proto septickou část vede sestra specialistka. Ošetřovatelská péče je zde poskytována formou skupinové, pokojové péče. Na denní směně tak připadne na jednu sestru asi 10 pacientů, na noční až 25.
INTERNÍ ODDĚLENÍ
bylo sloučeno ze dvou stanic s 56 lůžky v jednu se 40 lůžky. Došlo ke sjednocení ošetřovatelských týmů, byla zrušena funkce jedné staniční sestry a snížen počet personálu. Staniční sestra se zastupuje s vrchní sestrou. Podmínky na této stanici ale po přestěhování nebyly optimální, protože zde byly menší pokoje než na minulém pracovišti a také menší skladové prostory, což vyžadovalo postupné řešení. Ošetřovatelský personál ze dvou bývalých týmů musel najít společnou řeč a začít pracovat v nové organizaci práce na rozlehlé stanici s 20 pokoji, rovněž systémem skupinové, pokojové péče. Počet pacientů na jednu sestru je zde stejný jako na chirurgii.
JEDNOTKA INTENZIVNÍ A RESUSCITAČNÍ PÉČE
je multioborová, byla přestěhována do vestavěných prostor, zcela nově vybavených lůžky, antidekubitními matracemi, nábytkem a přístroji. Toto oddělení je vyřešeno architektonicky ke spokojenosti personálu, je přehledné, před centrálním pultem je 6 lůžek a 4 lůžka jsou umístěna v boxech po obou stranách. Ošetřovatelský tým přešel ve stejné sestavě. Sestry byly zaškoleny k obsluze nových přístrojů včetně anesteziologických. Funkce vrchní sestry je sloučena se staniční, zastupuje ji pověřená sestra specialistka.
PROBLÉMY I PŘÍNOSY
Centrální operační sály (COS) jsou tři na jednom podlaží a přímo komunikují s centrální sterilizací (CS), obojí je klimatizováno a vybaveno novou technologií, se kterou byli zaměstnanci seznámeni, proškoleni v obsluze a BOZ.
Centralizace operačních sálů způsobila, že se musely instrumentářky seznámit s technologiemi na COS i CS. Výhodou pro ně bylo, že operativy - chirurgická a gynekologická -již byly sloučeny před stěhováním, takže již byly dopracovány, včetně akutních gynekologických operací, standardní postupy pro perioperační sestry a vytvořeny písemné popisy skladby sít pro jednotlivé operace.
Spuštěním CS došlo k úplné centralizaci sterilizace. Byly zrušeny všechny horkovzdušné sterilizátory a byl zaveden bezpodávkový systém. Byla zpracována písemná a fotografi cká dokumentace o skladbě nástrojů do kontejnerů, vypracován provozní a protiepidemický řád CS. Pro COS i CS byly vypracovány nové náplně činnosti.
Pro oba týmy ošetřovatelského personálu bylo zprovoznění těchto pracovišť velmi obtížné, protože nové provozy znaly sestry pouze ze stáží a exkurzí na jiných pracovištích, ale díky vysokému pracovnímu nasazení zvládly začátek velmi dobře.
Oddělení klinické biochemie a hematologie (OKBH), radiodiagnostiky (RDG) a patologie byla přestěhována rovněž do nových prostor a vybavena převážně novou technologií. I zde byl personál s novými přístroji seznámen a proškolen. Zprovoznění proběhlo bez větších obtíží.
Ambulantní rehabilitace byla dovybavena novým rehabilitačním bazénem s přilehlými prostorami a tělocvičnou. Fyzioterapeuti se museli seznámit s novými cvičebními metodami v bazénu, se zajištěním bezpečnosti pro pacienty, absolvovali školení v resuscitaci.
Také zaměstnanci léčebny dlouhodobě nemocných (LDN) se přestěhováním do nemocničního areálu dostali do zcela nového prostředí a museli se přizpůsobit chodu nemocnice, včetně informačního systému a organizace práce. Zlepšila se dostupnost diagnostiky a obslužnosti tohoto oddělení.
Současně s LDN se přestěhovala do nemocnice sociálně-zdravotnická pracovnice, která poskytuje podporu sociálních služeb všem potřebným pacientům, zajišťuje komunikaci mezi LDN a nemocničními odděleními, zprostředkovává umístění pacientů na LDN a upřednostňuje překlad pacientů z nemocničních oddělení na LDN.
PŘÍNOS PRO PACIENTY
Po přestěhování všech oddělení došlo k výraznému zlepšení vybavenosti ošetřovacích jednotek a tím i k citelnému zvýšení komfortu pacientů. Ošetřovací jednotky jsou vybaveny bezbariérovou koupelnou, jídelnou s televizorem i čajovou kuchyňkou s myčkou nádobí. Převoz jídla ze stravovacího provozu na oddělení byl vyřešen nákupem transportních vyhřívacích vozíků se zásuvy na tablety pro jednoporcové speciální diety z investičního fondu nemocnice. Všechny pokoje pacientů mají hygienické a sociální zázemí v podobě buňky se sprchou, s umyvadlem a WC.
Místo centrální šatny pro pacienty již mají pacienti uložené oblečení v šatních skříních na pokojích, vyjma pracoviště JIRP. Pacienti LDN a jejich příbuzní oceňují prostorné a vzdušné pokoje, ošetřovatelský personál je spokojen s jejich velikostí a možností pohodlné obsluhy. Obrovským přínosem je také optimální propojení budov, takže veškerý pohyb pacientů a personálu je možný „suchou nohou“.
ZÁVĚR
Nemocnice po dostavbě a rekonstrukci je jedinou komplexní nemocnicí v našem regionu, splňuje podmínky pro práci personálu a poskytuje požadovaný standard pro pacienty.
SOUHRN
Úpravy a rekonstrukce jsou noční můrou těch, které čekají, ale slavnostní přestřihávání pásek u dokončených provozů bývá naopak chvílí nefalšované radosti. Nemocnice v Ivančicích slaví letos 147. narozeniny a 13. září uplynou dva roky od dalšího slavnostního otevírání - v tu chvíli se skvěla v nové kráse, zrekonstruovaná a dostavěná. Svým funkčním uspořádáním a vybaveností odpovídá požadavkům 21. století.
SUMMARY
Any reconstruction is a nightmare for those who are involved, but then a ribbon cutting ceremony is a time of great relief and happiness. The hospital in Ivancice celebrates its 147th birthday. On the 13th of September we will be remembering another ribbon cutting ceremony that took place two years ago. At that time the hospital was shining in its new coat, reconstructed and finished. The structure and equipment of the hospital corresponds with the needs of the 21st century.
O autorovi: Marie Povolná, Nemocnice Ivančice (povolna@nspiv.cz)