Máte specializační atestace I. a II. stupně z radioterapie, jak hodnotíte současný i nově navrhovaný systém vzdělávání ve vašem oboru?
Naše odborná společnost (SROBF) navrhla tzv. onkologický kmen, na který by navazovalo specializační vzdělávání v oboru radiační onkologie. Tento dvouletý kmen by byl společný i pro obor klinická onkologie. Nicméně toto nebylo dodrženo a byl nám zpět přidělen interní kmen, což prakticky znamená pobyt školence dlouhou řadu měsíců na interních odděleních. Atestace I. a II. stupně určitě měla své výhody, po 3 letech a první atestaci byl lékař schopen samostatné práce, což v současné době je možné až po 5 letech praxe, čili prakticky ve 30 letech.
Přihlásit se na doktorandské studium vyžaduje určitou přípravu. Co byste poradila těm, kteří by se chtěli dále vzdělávat právě v oboru radiační onkologie?
Vzdělávat se v každém oboru medicíny musíte celý život. Doktorandské studium vás spíše více naučí pracovat s daty, analýzami, postavit a dokázat vědeckou hypotézu, zpracovat vlastní soubory apod. Nejde tedy o vzdělávání v oboru jako takovém, spíše o vědeckou práci. Nicméně si myslím, že toto studium má pro mladé kolegy velký přínos.
Jaký je u absolventů lékařských fakult zájem o Váš obor?
Obecně o obor onkologie je již zájem vyšší, než byl například před pěti či deseti lety. Onkologie patří v současné době mezi nejrychleji se rozvíjející medicínské obory a mladí lékaři to již vědí. Také je důležité, jak je obor prezentován v průběhu pregraduálního studia, což se na různých lékařských fakultách může lišit.
Postgraduální vzdělávání má své zákonitosti, jak konkrétně probíhá u Vás v Nemocnici Nový Jičín, která spadá do skupiny AGEL?
Každý absolvent lékařské fakulty, který nastoupí na naše pracoviště, má svého školitele. Nicméně se všichni snažíme mladé lékaře zapojit co nejvíce a co nejrychleji do kolektivu a do práce. Kdykoliv se může na cokoliv zeptat lékařů starších nebo mě. Samozřejmě každý obor má předepsané kurzy a stáže, které mladý lékař absolvuje.
Jste členkou evropské i americké odborné společnosti pro radiologii a onkologii (ASTRO), jak je česká onkologie vnímaná ve světě? Může svou úrovní, ať v oblasti výsledků, vybavení či rozsahu poskytované péče konkurovat té západní?
Úroveň české onkologie, tím teď myslím kvalitu poskytované péče, je opravdu vysoká. Máme kvalitní moderní technologie, můžeme používat relativně brzy nové protinádorové léky v běžné klinické praxi. Tomu odpovídají i výsledky léčby, které jsou srovnatelné. Co určitě významně pokulhává „za světem“ je nepřiměřená administrativní a „nezdravotnická“ zátěž kladená na lékaře, ať již ze strany pojišťoven, akreditačních komisí, externích a interních auditů, managementu nemocnic, apod. To vše na úkor času, který lékař může věnovat pacientovi.