OTÁZKA: Co vás bavilo jako školáka? Myslel jste už tehdy na medicínu?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Malý, CSc.
Povolání lékaře se mi líbilo, už když jsem chodil do školy, také jsem tehdy ale rád kreslil a celkem se mi dařilo v matematice a deskriptivní geometrii, takže jsem na střední škole uvažoval o povolání architekta. Nakonec se mi však nejvíc zalíbila biologie, účastnil jsem se krajských biologických olympiád a to mě přivedlo k rozhodnutí pro medicínu.
28.2.2012 16:32:16
OTÁZKA: Vaše cesta tedy vedla přímo na lékařskou fakultu?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Malý, CSc.
Když jsem se poprvé hlásil na medicínu, nebyl jsem přijat, neměl jsem totiž zrovna ideální kádrový profil – nemohl jsem uvést, že mám dělnický původ, otec byl technik a matka úřednice. Právě dělnický původ přitom tehdy byl jedním ze základních kritérií pro přijetí na medicínu. Studoval jsem tedy nejprve rok elektrotechnickou fakultu na VUT. Napodruhé mě ale na lékařskou fakultu přijali.
28.2.2012 16:32:16
OTÁZKA: Měl jste jako student lékařství nějaké vzory?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Malý, CSc.
Když jsem studoval na fakultě, působili u nás významní gynekologové, kteří byli nejen velkými odborníky, ale také velkými osobnostmi. Ovlivnili tak nejen mě, ale i řadu kolegů z ročníku a mnozí z nich pod vlivem těchto příkladů pokračovali ve specializaci na gynekologii a porodnictví. Většinou jsme pak zůstali na brněnských klinikách. K našim vzorům na fakultě patřili například profesoři Miloslav Uher nebo Miloslav Uhlíř, ale vliv na nás měli i další vynikající odborníci – primář Oldřich Šikl, profesor Emil Šlot a docent Pavel Matýšek. Ti nám jako medikům velmi imponovali už tím, jak přednášeli, jak vystupovali, jak působili na pacientky… Tehdy jsem si předsevzal, že bych chtěl medicínu dělat tak jako oni.
28.2.2012 16:32:16
OTÁZKA: Jak jste se v profesi lékaře dostal k reprodukční medicíně?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Malý, CSc.
To bylo poměrně složité a trvalo to dlouho – přestože jsem pracoval na klinice, kde se v roce 1982 narodilo první československé dítě ze zkumavky a já se na tom podílel tím, že jsem měřil ultrazvukem reakce vaječníků. Zajímala mě totiž spíš prenatální medicína. Velmi mě zaujala právě ultrazvuková diagnostika v těhotenství, která se tehdy začala rozvíjet. Kvalita zobrazení se stále zvyšovala a přinášela nové informace o vývoji plodu, ale i nové pohledy na gynekologickou diagnostiku. Mou aktivitu podporovaly i ultrazvukové firmy, a tak jsme měli na klinice stále nejnovější přístroje. Například v roce 1985 jsme začali jako první v Československu vyšetřovat vaginální ultrazvukovou sondou a v roce 1999 trojrozměrným (3D) ultrazvukem. Bavilo mne objevovat vše nové a chtěl jsem také předávat dál zkušenosti a nové vědecké informace. Pro zvýšení erudice lékařů jsem od roku 1991 deset let pořádal postgraduální kurzy ultrazvukové diagnostiky pro gynekology. Velký význam pro mou profesní dráhu mělo i to, že jsem na začátku 90. let tři roky pracoval jako vrchní lékař na klinice ve Vídni (Frauenklinik des Landeskrankenhauses, LKH Mödling/Wien) u profesora Paula Risse. Získal jsem tam spoustu zkušeností, k jakým bych se tady dostával jen těžko – jak po odborné, tak po manažerské stránce.
28.2.2012 16:32:17
OTÁZKA: Které odborné oblasti jste se na vídeňské klinice věnoval?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Malý, CSc.
Když jsem vyhrál konkurz na vrchního lékaře, soustředil jsem se zejména na vaginální sonografii v onkologické diagnostice. Výsledky jsem publikoval v prestižních odborných časopisech v Evropě i Spojených státech. Když jsem se pak vrátil do Brna, pracoval jsem jako přednosta Porodnicko-gynekologické kliniky Lékařské fakulty MU a Fakultní nemocnice Brno v Bohunicích, takže jsem se věnoval celému oboru, ale tíhnul jsem více k perinatologii.
28.2.2012 16:32:17
OTÁZKA: Jak došlo k tomu, že jste místo šéfa kliniky ve FN Brno v roce 2001 opustil?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Malý, CSc.
Zavedl jsem se univerzitní klinice medicínské i manažerské postupy, které jsem poznal v zahraniční, a s tím jsem narazil. Tehdejší ministr zdravotnictví Bohumil Fišer dokonce požádal děkana lékařské fakulty, aby mě zbavil šéfování kliniky.
28.2.2012 16:32:17
OTÁZKA: Co vadilo nejvíc?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Malý, CSc.
Kvůli efektivitě jsem například snížil počet lůžek i počet personálu. V západoevropských zemích je jasné, že nemocnice je nejdražší hotel, takže doba hospitalizace má být co nejkratší. Také je tam snahou provádět vše, co je možné, ambulantně. Ve druhé polovině 90. let jsem se po návratu domníval, že i u nás bude možné změnit systém podle tohoto vzoru a zavedením efektivního zdravotnictví dle evidence based medicine, teď už si to nemyslím…
28.2.2012 16:32:17
OTÁZKA: Můžete podrobněji srovnat podmínky pro práci lékaře, jak jste je poznal u nás a v zahraničí?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Malý, CSc.
Jednou z věcí je příprava nových lékařů. V Rakousku jsem se podílel i na jejich výuce. Když ukončí fakultu, jsou v podstatě na stejné úrovni jako naši, brzy ale rakouští kolegové získávají náskok. Je zde totiž obrovský rozdíl v dalším vzdělávání. Důvodů je více. Naši mladí doktoři jsou po promoci v praxi do velké míry zatíženi papírováním, které jim nic nepřináší. V Rakousku se vychází z úvahy, že lékař s obrovskou kvalifikací nemá ztrácet čas psaním formálních věcí do počítače. Mluvené slovo je sedmkrát rychlejší než psané, a tak lékaři vše diktují do diktafonu, z nějž to do počítače přepisuje písařka, jejíž práce je několikrát lacinější než práce lékaře. U nás mladý lékař takřka polovinu pracovní doby stráví psaním. Lékařské zprávy nikdy nediktovali mladí sekundáři tak jako u nás, nýbrž vrchní lékaři, kteří již mohli posoudit, co je významné a co nikoli. Dlouhé zprávy by nikdo nečetl a navíc je zpráva vizitkou pracoviště.
28.2.2012 16:32:17
OTÁZKA: Setkal jste se s podstatnými rozdíly i v řízení?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Malý, CSc.
Myslím, že u nás manažeři snad ani nejsou. V Rakousku se nikdo nemohl stát šéflékařem, aniž by měl roční kurz zaměřený na management, který organizovala rakouská lékařská komora a který si každý doktor platil ze svého. Nebyla to přitom levná záležitost – když jsem se vracel, platilo se za kurz přes 30 tisíc šilinků. Můj šéf mi ale tehdy říkal: „Herr Malý, na vzdělání nikdy nešetřete.“ Lidé, kteří se tam chtěli dostat na vedoucí pozice, se v kurzu naučili například základy krizového managementu, strategii, ale i jednání s lidmi nebo ekonomické myšlení. Prostě vše, co je potřeba pro řídicí funkci. V Česku v manažerských lékařských pozicích vše závisí většinou jen na tom, do jaké míry lidé jsou či nejsou manažersky nadaní, a bohužel je to vidět.
28.2.2012 16:32:17
OTÁZKA: Jak přistupují v Rakousku k efektivitě ve zdravotnictví?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Malý, CSc.
V rakouských nemocnicích nikde není tolik ambulancí jako u nás. Pojišťovnám je totiž jasné, že v řadě nemocničních ambulancí by se dělalo mnoho nepotřebných vyšetření, protože zařízení na tom bude chtít vydělat. My měli na klinice pouze ambulanci pro termínová těhotenství a veškerou další péči zajišťovali ambulantní specialisté. V Rakousku by navíc ambulantní lékaři protestovali, že jim ambulance v nemocnicích berou práci. Efektivita se uplatňuje všude, i v nemocniční praxi – z nemocnice se odchází domů třetí den po porodu, u nás až pátý. Podobně po operacích. A mohu najít i mnoho dalších obdobných příkladů. V době, kdy jsem vedl univerzitní kliniku, jsem spočítal, že jen v oblasti gynekologie a porodnictví by se dala ušetřit miliarda korun ročně, aniž by to nějak ovlivnilo zdraví žen či novorozenců. To sice není nijak závratná suma, ale kdyby se polovina vložila do systému a polovina vrátila na platy personálu gynekologicko-porodnických pracovišť, bylo by lépe. Dnes od nikoho z českých manažerů zdravotnictví ani od politiků slovo efektivita téměř neuslyšíte. A když, tak jen velmi potichu.
28.2.2012 16:32:17
OTÁZKA: Vraťme se k vaší profesní dráze po ukončení práce na klinice ve Fakultní nemocnici Brno...
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Malý, CSc.
Po odchodu z kliniky jsem se v roce 2001 dostal k reprodukční medicíně v podstatě náhodou. Můj přítel profesor Ladislav Pilka mě informoval o situaci na klinice Unica, kde by se dalo pokračovat. Bylo to od roku 1994 první soukromé IVF centrum v České republice, v roce 2001 se však obchodní partneři rozešli a Unica byla na prodej. Po zvážení všech pro a proti jsme ji převzali, koupili budovu, kde nyní sídlíme, a rozsáhle ji zrekonstruovali. V únoru 2002 jsme zahájili činnost, nyní je tomu tedy právě deset let. Během této doby jsme se stali největším IVF zařízením na Moravě a úrovní se můžeme srovnávat s předními evropskými pracovišti. Nadále také úzce spolupracuji s vídeňskou univerzitou a rakouskými i německými kolegy.
28.2.2012 16:32:17
OTÁZKA: Čím si vás reprodukční medicína nakonec získala?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Malý, CSc.
Souvisí to s tím, že celý obor je velmi optimistický. Učiní lidi šťastnými a umožní jim přivést na svět nové děti. A se zkušenostmi z perinatologie jsem v reprodukční medicíně zjistil, že člověka těší ještě víc. Když bez problému těhotná žena porodí, není to až tak velké překvapení, ale když vidím ženy a páry nešťastné z toho, že se jim nedaří mít dítě, a pak jim pomůžeme k otěhotnění a sleduji, jak jsou šťastní, je to úžasný pocit. Za těch deset let máme už přes 2 tisíce dětí – každé má dva rodiče a představa 6 tisíc šťastných lidí je opravdu krásná, to už je malé šťastné městečko.
28.2.2012 16:32:17
OTÁZKA: Jak vnímáte odbornou stránku vašeho oboru?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Malý, CSc.
To je druhý aspekt, který se mi velmi líbí. V reprodukční medicíně se objevují stále nové poznatky. Jde o úžasně dynamický obor a dvojnásob v něm platí, že moudrost včerejška je pošetilostí dneška (Němci říkají: Die Weissheit von gestern ist Dummheit von heute). Za dobu, co působím v reprodukční medicíně, spousta postupů zastarala a byla opuštěna, objevily se nové, efektivnější a úspěšnost léčby stále stoupá. Novým trendem je například přenášet jen jedno embryo. Medicína postoupila tak, že při přenosu jednoho embrya nemusí dojít ke snížení úspěšnosti, protože máme k dispozici takové postupy a metody, které pomáhají s větší pravděpodobností najít to pravé zdravé embryo hned napoprvé. Když jsem před deseti lety v této oblasti začínal, měla IVF centra úspěšnost 30 procent, pak jsme se rychle dostali na 40 a dnes je to většinou 50 a více procent v jednom cyklu. Takto markantně pomáhat lidem ke štěstí je velká radost pro mě i pro celý tým.
28.2.2012 16:32:17
OTÁZKA: Jak těžký byl rozjezd vlastní soukromé kliniky?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Malý, CSc.
To je asi nejtěžší oblast, protože v managementu se musíte starat o spoustu věcí, které ve státní sféře přednostové až tak nevnímají. V době, kdy jsem řídil univerzitní kliniku, jsem se nestaral o to, jak vše běží v detailech, mým úkolem jako manažera bylo, aby se hospodaření nedostalo do červených čísel, aby běžela výuka, výzkum. Když jsem se stal šéfem vlastní kliniky, ocitl jsem se v úplně jiné situaci – musel jsem si vzít obrovskou hypotéku, vše zastavit a pak splácet. Banky samozřejmě nezajímá, zda máte pacientky a jestli pojišťovny platí. První dva roky byly strašné, zpočátku dluh ještě narostl. Něco takového šéfové v zaměstnaneckém poměru nemají šanci prožít.
28.2.2012 16:32:17
OTÁZKA: A jak jste budoval současný tým?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Malý, CSc.
K tomu, aby pracoviště fungovalo, musíte především vybrat správné lidi. A nejen vybrat, ale i vychovat. Znamenalo to naučit je věci, které se ve státním systému ani naučit nemohli – především komunikovat. Jedním z výrazných negativ českého zdravotnického systému totiž je, že čeští zdravotníci nejsou dostatečně vychovávaní k tomu, aby pacientům naslouchali, mluvili s nimi a vše podrobně vysvětlili. Většinou málo chápou, že pacienti zpravidla nejsou odborníci, takže neposoudí, zda jejich léčba je skutečně správná. Zato všichni pacienti vnímají, jak se s nimi zachází, v jakém jsou prostředí… Každý v týmu musí vědět, že naší jedinou prioritou je pacient. Ten nás živí a musí odcházet spokojen, i když v léčbě třeba neuspějeme. Naučit sestry i lékaře, že musí v prvé řadě komunikovat s lidmi a být při tom naprosto profesionální, není lehké. Říkám jim třeba, že ať už se jim v osobním životě stane cokoli těžkého, budeme s nimi jako kolegové soucítit a podporovat je, ale pacienti to nesmí poznat. Musí cítit, že my jsme tady pro ně. To bylo to nejtěžší, protože lidé ve zdravotnictví k tomu během studií ani během profesní dráhy většinou nebyli vedeni. Zdravotníci si musí uvědomit, že nemocnice tady není proto, aby měli kam chodit do práce, ale pro pacienty, abychom jim tam mohli pomáhat.
28.2.2012 16:32:17
OTÁZKA: Jaký jste šéf, jaké metody řízení lidí volíte?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Malý, CSc.
Důležité je stanovit základní principy, přimět lidi, aby je pochopili, a podle toho je pak odměňovat. Je to otázka pozitivní motivace, kontroly a motivace na výkon. Moji kolegové mají základní plat a za každý léčebný úspěch jsou placeni navíc, je to ale velmi složité. Především musí všichni automaticky přistoupit na to, že je nutné s pacientem jednat tak, aby byl spokojený, všechno pochopil a odcházel s vědomím, že byl na dobré adrese. Je také třeba myslet na to, že jsou v týmu i lidé, kteří s pacienty nepřijdou do kontaktu. I s nimi musíme manažersky pracovat, protože jsme všichni vzájemně závislí. Paní, která se stará o květiny a pořádek na chodbách, je stejně důležitou součástí systému jako třeba vedoucí embryoložka. Pacient totiž nikdy neuvidí, jak funguje laboratoř, ale všimne si nepořádku na podlaze. Je to tisíc detailů a všechny hrají důležitou roli, všechny na pacienta působí. Je také jasné, že pacient vnímá v první řadě věci, které většina zdravotníků běžně nepovažuje za významné – úsměv, vlídnost, to, že nemusí čekat…
28.2.2012 16:32:17
OTÁZKA: Vašeho oboru i předmětu podnikání se mimo jiné týká rovněž obecný trend poklesu porodnosti a fertility…
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Malý, CSc.
To jsou dvě spolu související kapitoly. Pokles porodnosti do značné míry způsobila skutečnost, že skončily silné ročníky 70. let. Změnilo se ale i socioekonomické chování žen. V roce 1989 činil průměrný věk prvorodičky kolem dvaceti let, v roce 2009 už to bylo o deset let víc. Přibývá žen, které napřed dokončí vzdělání, osamostatní se a teprve pak chtějí dítě, ale přitom je jasné, že biologicky optimální léta už jsou pryč. Z medicínského hlediska se na trendu projevuje určitý pokles plodnosti u žen, ale ještě výrazněji je to patrné u mužů. Přibývá párů, které mají problém spontánně počít. Tady je důvodů jistě více, ale jako hlavní příčinu poklesu plodnosti vnímám civilizační vlivy. V západní civilizaci žijeme v obrovském blahobytu, platíme za to však tím, že jsme téměř permanentně ve stresu. Další věcí je fakt, že jsme si značně zničili životní prostředí. Také nejíme nic, co by neobsahovalo chemii – konzervanty a podobně. Výrazně se pak zhoršuje kvalita spermií u mužů, což dokládají údaje WHO. Můžeme to pozorovat i na dárcích spermatu – studentech vysokých škol. Před šesti lety byl akceptovatelný každý pátý mladý muž, letos každý sedmý až osmý. Dnes je situace taková, že 75 procent párů, které mají potíže se spontánním početím, má problém i na straně muže. Mužský faktor je tedy stále významnější. Když se ale pátrá po příčinách, narážíme na mnoho nejasností – jaký vliv má třeba mobilní telefon v kapse, wi-fia podobně? K dalším poznatkům z poslední doby patří například zjištění, že plastové láhve nechávají ve vodě určité chemické látky, které ničí zárodečné buňky. Vliv má i to, co dýcháme, pijeme, stres – to jsou nejvýznamnější faktory zhoršování fertility u mužů.
28.2.2012 16:32:17
OTÁZKA: S reprodukční medicínou je spojena i řada etických otázek. Objevují se názory, že jde o zásah do přirozeného běhu věcí...
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Malý, CSc.
To je věc názoru. Pokud bychom trvali na tom, že se vše má nechat na přírodě, proč tedy léčíme nemocné rakovinou? Když už medicína něco umí, má tím lidem pomáhat. Z pohledu lékaře říkám, že pokud lidem můžeme pomoci ke štěstí (a to je také součást zdraví), máme pomáhat. Některé věci jsou dány náboženstvím a dalšími aspekty, ale já cítím, že reprodukční medicína dělá dobrou práci. Jednou z etických otázek je věk žen, do kterého mají být takto léčeny. My už několik let dodržujeme hranici čtyřicet devět let, na ní se již v roce 2005 shodli lékaři na světové konferenci o darování vajíček. V Evropě jsou ovšem pracoviště, kde s vidinou peněz léčí i starší ženy, to ovšem vidím skutečně jako etický problém a jsem zásadně proti.
28.2.2012 16:32:17
OTÁZKA: A co ženy, jež se těsně blíží hranici, kterou ještě akceptujete?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Malý, CSc.
I v případě žen ve věku čtyřicet pět let a více předem říkáme, že jim otěhotnění sice můžeme zajistit, ale musí si uvědomit rovněž zvýšená rizika. Komplikace, které jsou podmíněné těhotenstvím, se u nich mohou objevovat v daleko větší míře – vysoký tlak, problémy s ledvinami, se srdcem a tak dále. Stává se, že část pacientek tyto argumenty uzná, protože do chvíle, než k nám přišly, je nikdo takto neupozornil. Jsou to ale spíš výjimky, většina jich i přes takové poučení říká, že to risknou.
28.2.2012 16:32:17
OTÁZKA: Jaký je váš názor na u nás nelegalizovaný institut náhradního mateřství, surogátní dělohy?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Malý, CSc.
Náhradní mateřství je naštěstí již i u nás považováno za možnou medicínskou pomoc. Jedná se o případy, kdy ženě byla například odstraněna děloha pro karcinom čípku, myomatózu a podobně. V těchto případech rádi pomůžeme. Problém však vidím v nalezení vhodné náhradní matky. To nedokážeme a ze zahraničí jsou známy případy neseriózního jednání některých žen, jež se jako náhradní matky nabídly.
28.2.2012 16:32:17
OTÁZKA: Jak je u vás řešeno nakládání s nepoužitými embryi?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Malý, CSc.
Vzniklá embrya vždy patří léčenému páru a vždy o nich také rozhodují sami pacienti. Nepřenesená embrya, jež si pacienti nechali zmrazit, se buď na přání obou partnerů přenesou, nebo – když si už třeba jen jeden z nich další kryoembryotransfer nepřeje (a nepřeje si ani jejich další uchovávání v kryobance) – jsou rozmražena a zničena. Problém vidím ve zmrazených embryích, o která již jejich majitelé nejeví zájem a nereagují ani na naše písemné dotazy (nebo se naše dopisy vrací jako „adresát neznámý“). Nemůžeme je rozmrazit a zůstávají v kryobance. Je to právní otázka a hodlám se obrátit na právníky. Doufám, že se řešení najde.
28.2.2012 16:32:17
OTÁZKA: S jakými jinými etickými výhradami jste se setkal?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Malý, CSc.
V zahraničí se vedou spory o darování vajíček. Nevnímám to jako kontroverzní a nevím, proč se tam nedebatuje o darování vajíček stejně jako o darování spermií. Je to ovšem spojeno i s jinými otázkami – pro ženu je někdy obtížné vyrovnat se s tím, že dítě nebude mít její geny. Pokud to ale srdcem a duší zpracuje, nevidím v tom problém. Během těhotenství cítí pohyby dítěte, pak jej porodí a kojí, to dítě je její a citový vztah funguje naprosto dokonale. Věřím v epigenetiku, to znamená, že se průběh těhotenství a vlastnosti ženy do jisté míry vtisknou i do budoucího člověka.
28.2.2012 16:32:17
OTÁZKA: Jdou vaše vlastní děti ve vašich stopách?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Malý, CSc.
Mám dvě dospělé děti, ale v mých stopách nepokračují, ačkoli u syna se tím přeruší rodová linie – má pradědečka, dědečka i otce gynekology. Sám se ovšem stal právníkem, protože nesnáší pohled na krev. Dcera je výtvarnice, takže se medicíně nikdo z rodiny dál věnovat nebude.
28.2.2012 16:32:17
OTÁZKA: Jaké koníčky a záliby vám nejlépe pomáhají odpočinout si od medicíny?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Malý, CSc.
Mám velmi pozitivní vztah ke květinám, má zahrada je zahradou čtvera ročních období a působí mi každé ráno velké potěšení, když se na ni dívám. Miluji přírodu a zahrady a zajímá mě zahradní architektura. Kromě toho mám i sportovní hobby – lyžování a golf, tam mám ale velmi špatný handicap. Říká se, že handicap je tím nižší, čím méně času lidé tráví v práci, takže s tím budu muset něco udělat. Kromě toho mám také velmi rád výtvarné umění.
28.2.2012 16:32:17