Martin Seifert se ani po několika měsících nezbavil všech předsudků. Ráno v jeho garsonce na studentských kolejích v bavorském Řezně zvoní tři budíky. Jeden v 6.30, druhý o deset minut později a obzvlášť nepříjemné tóny zaznívají v 6.50. „Němci jsou posedlí časem. Nechci riskovat žádné zpoždění,“ vysvětluje devětadvacetiletý lékař.
Pod nožem křupe houska, na niž roztírá med ze severočeských lesů. Pozoruje ranní provoz za oknem, který se pomalu sune podzimní mlhou směrem k univerzitě a ke klinice. V 7.50 nasedá s ohrnutými nohavicemi na kolo. Krátce po osmé se již na oddělení pro neurologickou rehabilitaci obléká do bílého pláště, s lehkou nervozitou sleduje hodiny a usměje se: dnes je všechno v nejlepším pořádku.
Martin Seifert je jeden z 3837 lékařů, kteří dali letos na jaře výpověď v rámci protestní akce Děkujeme, odcházíme. Jsou dlouhodobě nespokojeni s platovými a pracovními podmínkami a ti nejodvážnější včetně Martina Seiferta svou výpověď navzdory slibům ministra zdravotnictví nestáhli a odešli pracovat za hranice.
„Mírný růst platů nestačí. Vládní opatření jsou krátkozraká,“ říká Seifert při mytí nádobí ve své kuchyňce. „Musí se změnit celý systém. Tady v Německu se alespoň dodržují základní pracovní podmínky. Po noční službě vás nikdo nenutí nastoupit ráno do směny, věnují se tu vzdělávání mladých lékařů a za přesčasy máte nárok na volno.“
Byrokratické kolečko
Ve Spolkové republice se nemocnice o lékaře přetahují. Vloni činil podíl zahraničních lékařů na tamních klinikách 12,2 procenta. Většina pochází z Evropské unie, nejvýrazněji stouply počty lékařů z Rumunska a Maďarska.
Také s českými lékaři se němečtí pacienti setkávají stále častěji. Tiskový mluvčí bavorské lékařské komory Jodok Müller potvrzuje: „Letos přišlo 51 z celkem 264 českých lékařů působících v Bavorsku.“ Celkově koncem roku 2010 pracovalo v Německu 422 českých lékařů a lékařek. „Největší nedostatek mají v nemocnicích v nových spolkových zemích. V Bavorsku chybí personál hlavně na venkově,“ vysvětluje Müller.
Na Řezno, proslulé univerzitní město na Dunaji se zhruba 135 tisíci obyvateli, tato kritéria nesedí. Přesto může Martin Seifert při obědě ve světle zelené kantýně konverzovat v rodném jazyce. Začátkem října posílil zdejší tým neurologické rehabilitace kolega Karel Hanyk z Českých Budějovic. Není jazyková bariéra problémem při komunikaci s pacienty? „U nás to nehraje velkou roli. Pacienty k nám přivážejí po těžkých mozkových úrazech nebo po mrtvici. Někteří jsou ve vegetativním stavu,“ říká primář Gerhard Weber a dodává, že s prací nových kolegů z Čech je velmi spokojen.
Na běžnou komunikaci s německými kolegy jejich němčina stačí, problémy někdy vznikají jen při komunikaci s příbuznými. „Někteří z nich si myslí, že když nám nerozumějí jazykově, nebudou nám rozumět ani emočně,“ objasňuje situaci Gisela GressSchönová, která s Martinem Seifertem sdílí kancelář. K potížím přispívá i silný místní dialekt.
Celý článek naleznete ZDE