Objevy genetiky a molekulární biologie daly lidstvu do rukou mocnou zbraň. A lidstvo nyní přemítá, jak, pro koho a proti komu (čemu) s ní naložit. Zničit životaschopné embryo v zájmu zachování současného života? Církev je rozhodně proti. S klonovanou ovcí se už společnost smířila. Ale co klonovaný člověk? Je dobré znát genetickou příčinu nemocí a pravděpodobnost, že se vlohy rozvinou? Proč ne, tvrdí lékaři. „Musíme ale především umět léčit, a ne kastovat lidi podle genetických testů na výkonné a nepoužitelné,“ varují. Otázky, které vědecký pokrok vyvolává, jsou pochopitelně mnohem širší. Jádro problému nicméně zůstává - kde jsou hranice, kam až je žádoucí zajít? A kdo tyto mantinely určuje? Zájmové skupiny či společenská poptávka? Touha člověka po dokonalosti se pomalu a jistě blíží naplnění. Spor o to, kdy pohár odvěké ctižádosti přeteče (a co se pak stane), zůstává. Následující řádky jsou příspěvkem do této diskuse.
V lidském těle se skrývají bojovníci s netušenou silou. Tomu, aby mohli být plně využiti, brání však zákon.
V tělech savců existují buňky, které se nazývají kmenové. Říká se jim tak proto, že je z nich možné vytvořit jinou buňku. Ta může například léčit - rakovinu, cukrovku, Alzheimerovu či Parkinsonovu nemoc. Nebo je z nich možné vypěstovat nové orgány pro transplantace. Sečteno, podtrženo: Jde o buňky s obrovským podnikatelským potenciálem. Ale jak s nimi nakládat, kde jsou limity zacházení s těmito buňkami? Odkud je možné je brát, a odkud nikoli?
K etickým úvahám se nyní přidaly ve Spojených státech i otázky finanční a politické. Měl by být tento výzkum placen z federálních prostředků? Odpověď hledá Bushova administrativa. A nemá to snadné - vyhrocené debaty jsou v plném proudu.
Putující opraváři
Spojí-li se spermie a vajíčko savců, vznikne embryo. Jeho buňky se začnou dělit. Výsledkem tohoto procesu je po pěti dnech až sto padesát nových buněk, které zatím nemají žádnou specifickou funkci a jmenují se kmenové. Když dělení pokračuje, buňky se specializují. Vzniká mozek, srdce a později další orgány.
Kmenové buňky ovšem úplně nezaniknou. V těle dospělých lidí zůstávají i nadále v mozku, kostní dřeni a kůži. Odtud putují po organismu, vyhledávají poškozené orgány a tkáně (kost, krev, kůže či mozek) a nahrazují v nich mrtvé nebo nefunkční buňky.
Takové schopnosti nemohly pozornosti vědců ujít. V roce 1998 se na ně zaměřily dva týmy, kterým se podařilo izolovat tyto buňky z embryí, která nebyla použita při umělém oplodnění, a laboratorně je rozmnožit. První skupinu vedl John Gearhart z Johns Hopkins University, druhou John Thompson z University of Wisconsin-Madison.
Dalším významným milníkem byly letošní pokusy firmy Advanced Cell Technology (ACT) s klonovanými embryi. Její ředitel Michael West prozradil deníku Wall Street Journal postup léčby modelového pacienta nazývaný terapeutické klonování. Dobrovolnice, které byly detailně seznámeny s cílem experimentu, darovaly vajíčka. Z nich je tenkou jehlou vysáto jádro, které nese dědičné informace dárkyně. Z těla nemocného je odebrána jakákoli buňka a z ní jádro, které se vloží do „prázdného“ vajíčka. Vzniká embryo, které se začne dělit. Pokud by se z něj narodil člověk, byla by to genetická kopie pacienta. To však není zadání.
Jakmile se totiž v embryu vytvoří dostatečné množství kmenových buněk, je rozděleno a jednotlivé kmenové buňky se dále rozmnožují v laboratoři. Z nich se pěstují požadované tkáně, například buňky srdečního svalu. A ty pak obdrží nemocný. Výhodou je, že u takového transplantátu nehrozí, že by jej pacientovo tělo odmítlo.
Odhalené možnosti
Kmenové buňky jsou zázračně univerzální. Jak uvedl týdeník BusinessWeek, mohou být dokonce transplantovány jedincům jiného živočišného druhu. Výzkumníci z dětské nemocnice ve Philadelphii a baltimorské společnosti Osiris Therapeuties, kteří všestranné použití prověřovali, transplantovali kmenové buňky lidí do zárodku ovce. Ještě rok po jejím narození bylo možné najít lidské buňky ve svalech, kostech a dalších orgánech. Kmenové buňky člověka byly nalezeny také v zahojených ranách.
Vědci z univerzit v Yale a New Yorku zase dokázali, že kmenové buňky z kostní dřeně prospívají játrům. Ve studii zveřejněné v magazínu Hepatology sledovali leukemiky, kterým byla transplantována kostní dřeň s kmenovými buňkami od dárců opačného pohlaví. Tyto darované kmenové buňky postupně vytvořily až 40 % funkční jaterní tkáně příjemce.
BusinessWeek dále informoval o objevu vědců z Johns Hopkins University. Ti nejprve infikovali pokusné myši virem, který napadá jejich nervovou soustavu a způsobuje ochrnutí zadních nohou. Do míchy jim pak injekčně vpravili kmenové buňky. Ty během několika týdnů našly napadené motorické nervy a napojily se na přerušenou nervovou síť. Polovině hlodavců se poté vrátila schopnost hýbat jednou nebo oběma nohama.
Navigační schopnost kmenových buněk přinesla i zbraň pro možný boj s rakovinou. Doktor Evans Snyder a jeho tým na Harvard Medical School geneticky změnili kmenové buňky tak, aby byly schopny přeměnit neškodnou látku fluorocytosin na prudce toxický 5-fluoroacil. Ten je pro veškeré buňky smrtící. Takto pozměněné kmenové buňky byly vpraveny do těla krys, které měly rakovinu. Většina z buněk se usídlila na povrchu nádoru. Po vstříknutí fluorocytosinu do krve krys nastala na cílené tkáni zničující reakce. Touto metodou bylo eliminováno 80 % nádorových buněk.
Etika, peníze a voliči
Užitek plynoucí z využití kmenových buněk nikdo nepopírá. Terapeutické klonování ovšem vyvolává řadu etických otázek. Je přípustné zkoumat embrya a vyrábět lidské klony? Je možné roztrhat embryo na kusy kvůli izolování kmenových buněk? Etické diskuse pokračují, spory o financování rozvíjejícího se oboru se už přenesly do Bílého domu a Senátu.
V USA není od roku 1994 dovoleno financovat výzkum lidských embryí z federálních zdrojů. Všichni vědci, kteří provádějí výzkum v tomto oboru, si proto musí hledat soukromé sponzory. Tento stav ale považují badatelé za nevyhovující - a žádají tudíž zákonodárce, aby jim prosadili záruku státních dotací.
Katolíci a většina odpůrců potratů, kteří tvoří podstatnou část voličů prezidenta Bushe, jsou zásadně proti. Richard Doerflinger z Národní konference katolických biskupů v Senátu prohlásil: „Kmenové buňky získané z embryí jednoznačně vznikly vytvořením a následným zničením lidských embryí, která jsou životaschopnými organismy.“
Demokratický senátor Tom Harkin, který je jedním z hlavních aktérů rozpravy, je ale přesvědčen, že kmenové buňky nejsou životaschopnými organismy a že platný zákaz z roku 1994 o nemožnosti placení výzkumu embryí z veřejných financí se na ně nevztahuje. Nositel Nobelovy ceny za chemii Paul Berg jeho názor podpořil.
Propagátoři federálních subvencí argumentují rovněž větší možností kontroly. Úřady, které vědce platí, získají o jejich práci větší přehled. Což je podle tábora zastánců žádoucí, neboť jde o mimořádně kontroverzní téma.
I po rozhodnutí o budoucí podobě financování embryonálního bádání, které má padnout v nejbližší době, zůstane americká společnost v názoru na věc rozdělena. The Economist cituje republikánské senátory Smithe a Thurmonda, kteří jsou proti potratům, ale výzkum kmenových buněk schvalují. List připomíná, že generace Smithových trpěly Parkinsonovou chorobou, Thurmondova dcera má cukrovku, kterou mohou kmenové buňky rovněž léčit.
Současná právní a finanční nejistota již přiměla prvního vědce, aby opustil Spojené státy. Roger Pedersen z University of California v San Francisku se před pár dny rozhodl přesunout vlastní výzkum do Cambridge. Velká Británie (i jiné evropské státy) totiž přijala liberální zákony, které umožňují vytvářet lidské klony, pokud nebudou použity pro reprodukci. „Nejsem žádný hrdina, který by vedl útok. Chci jen dělat svou práci. Hledám proto možnost pracovat bez velkého rozptylování,“ řekl Pedersen deníku Wall Street Journal. První vlaštovka tedy přistála - a Británie se už těší, až se na ostrovy začnou stěhovat biotechnologické firmy s nejlepšími mozky a vybavením.
Ať už budou vědci pracovat v USA či Evropě, výzkum kmenových buněk se nezastaví. Většina lidí (rovná se voličů) bezesporu nakonec přijme výsledky sporného výzkumu i s jeho etickými problémy, jestliže získají recept na léčení vážných chorob nebo šanci na obnovení postižených orgánů. Košile strachu z nemoci a smrti je bližší než kabát etiky.
Michal Nosek, Ekonom, 26.7.2001