Zásadní změnu do lidského chování a rozhodování přinesla již hormonální antikoncepce a odkládání rodičovství na pozdější dobu. Asistovaná reprodukce a náhradní rodičovství posunuly hranice ještě dál. Zdá se, že v současnosti se díky rozvoji technologických možností limity mizejí úplně.
Publikace nepředkládá pouze výčet současných možností neplodných párů, ale soustředí se zejména na otázky psychosociální a etické. Stranou nezůstává ani právní kontext reprodukční medicíny.
Hlavními tématy knihy jsou věkové limity pro přístup k asistované reprodukci, problematika náhradního mateřství, fertility preservation, social freezing, transplantace dělohy, open identity vs.
anonymita dárcovství, rodičovství osamělých osob či homosexuálních párů. Autoři publikace nemoralizují, ke kontroverznímu tématu se však stavějí nanejvýš pragmaticky. Kladou si otázky, o nichž by měli přemýšlet všichni odborníci z oblasti reprodukční medicíny, pedagogové, právníci, ale především budoucí rodiče.
V České republice se oproti Německu mohou darovat vajíčka. Je liberální přístup podle vás v pořádku?
Jsem ráda, že je u nás možné využít darované spermie, vajíčka i embrya. I když to přináší spoustu etických problémů, například kompenzaci dárcovství či určení rodičovství. Velký problém mám ale s tím, komu by měly být dárcovské procedury určeny. Stojím za medicínsky definovaným přístupem k asistované reprodukci (neplodnost jako nemoc mladého heterosexuálního páru).
Státem garantované využívání dárcovství u osob mimo reprodukční věk, u osamělých osob a homosexuálních párů je pro mě eticky obtížně přijatelné. Naprostá většina cyklů s darovanými vajíčky je u nás právě mimo medicínsky definovanou neplodnost.