Jaké jsou aktuální výzvy české stomatologie?
V současnosti by měla probíhat mezigenerační obměna. Vychovali jsme velké množství mladých zubních lékařů, kteří by měli nahradit své starší kolegy a převzít jejich praxe. Bohužel starší kolegové často neumějí prodat své praxe za rozumnou cenu, mladí je zase neumějí koupit, navíc si mezitím vybudovali vlastní ordinace, kterých se nechtějí vzdát. Takže tu máme jeden až dva miliony vystresovaných pacientů, kteří se obávají toho, co bude, až jejich pan doktor či paní doktorka odejdou do důchodu. Stát kvůli tomu přijímá různé nekvalifikované lidi. Přišlo sem asi tři tisíce zubařů z Ukrajiny. Přitom máme nadbytek zubních lékařů, asi osm a půl tisíc, takže pacienti si mohou rychle najít nového.
Kolem stomatologie je vůbec mnoho různých mýtů. Například otázka dostupnosti ošetření. Víte, v kterém místě se jezdí nejdále za zubním lékařem? V Praze.
Další problém souvisí s tím, že řadu zubních ordinací skupují nelékaři. To v civilizovaných zemích nemá obdoby. Nese to s sebou různé negativní dopady, úroveň medicíny jde rapidně dolů, protože lékař má pochopitelně zcela jinou míru zodpovědnosti. Takže naším hlavním úkolem nyní je podpořit předání praxí.
Jakou roli v tom sehrává Česká stomatologická komora?
Významnou a chtěli bychom tuto roli ještě posílit. Dořešit je třeba otázku postgraduálního vzdělávání a postupné převzetí kompetencí ministerstva zdravotnictví v řízení a kontrole stomatologické péče. Stomatologická komora nepodléhá politickým tlakům a nemusí tedy přistupovat k takovým opatřením, jako je zaměstnávání lékařů z ciziny s nedostatečným vzděláním a kvalifikací. Není možné se řídit heslem „radši nějaký lékař, než žádný“. To je velice nebezpečné heslo.
Je tedy nedostatek stomatologů v určitých regionech, nebo není? Lidé si stěžují, že nemohou sehnat zubaře.
Nedostatek zcela určitě není. Co se týče hustoty zubních lékařů, jsme na tom nejlépe na světě Historicky to vzniklo tak, že lékaři byli posíláni do míst, kde žít nechtěli. To je do budoucna neudržitelné. Dnes je typickým zubním lékařem žena, která chce, aby v blízkosti ordinace byla školka a škola, takže předpokládám, že se bude péče postupně centrovat. Na venkově navíc obyvatelé rapidně ubývají. Je tedy iluzorní představa, že tyto lokality budou atraktivní pro mladé lékaře.
Otázka „shánění“ zubaře souvisí ještě s jinou věcí. Máme kolegy, kteří ordinují v New Yorku na 5. Avenue, a tam si multimilionáři neustále stěžují, že nemohou sehnat toho správného zubaře. Co je to ale správný zubař? Je to někdo, kdo mě ihned vezme, je laciný, je hodný a je špičkový. Takový člověk ovšem nikdy nežil. Spousta lidí ho dodneška hledá, ale když je někdo šikovný a hodný, má logicky dlouhé objednací lhůty, protože k němu chtějí všichni. V New Yorku řeší problém dlouhých objednacích lhůt cena. Špičkový lékař je třikrát dražší. U nás to ze zákona nejde.
A pak je tu ten nešťastný systém registrací. Neustále řeším, že nějaký pacient nemůže být registrován u svého lékaře. Mnoho lékařů se však registraci brání. Od registrovaného pacienta totiž musí všechno snášet – třeba to, že nechodí na prohlídky nebo je sprostý. Ve fakultní nemocnici ošetřujeme komplikované pacienty – narkomany, lidi po výkonu trestu – a není s nimi žádný problém. Tito lidé vědí, že když nejsou registrovaní, musí se slušně chovat, aby byli ošetřeni. Takže registrace bych buď zrušil, nebo je udělal na dobu určitou. Je absurdní, že v České republice se můžete rozvést, ale nemůžete odregistrovat pacienta.
Zmínil jste, že zubní lékař v ČR nemůže mít vyšší ceny. To jste myslel zubní péči hrazenou pojišťovnou? Je přece mnoho soukromých ambulancí, které jsou předražené. Slyšela jsem o ruské ordinaci v centru Prahy, kde si za dvě plomby účtují 60 tisíc. Jak je to vůbec možné?
Otázku Rusů a Ukrajinců bych vynechal. Ty sem pro chudé nahnal stát, jenže oni neznají českou legislativu, takže jsou nakonec nejdražší, i když často nemají vysokou školu odpovídající úrovni EU. To je strašná ostuda. Oni sem nepřijeli dělat charitu, ale živit sebe a příbuzné, kteří zůstali doma. Naproti tomu naši členové, kteří tu vystudovali, vědí, že ceny zubního ošetření, i ty přímo placené, jsou regulované, a to velmi detailně. Je to dokonce tak paradoxní, že když pracujete rychleji, máte mít nižší ceny. Kvůli tomuto zákonu z roku 1990 se nám po celém světě smějí.
Jak si vlastně může pacient ověřit, že jeho zubní lékař je dostatečně kvalifikovaný?
Klíčové je, aby byl členem České stomatologické komory. Na stránkách komory (dent.cz) je seznam všech zubních lékařů s informacemi o dosaženém vzdělání. V současnosti nemůže být členem komory lékař bez patřičné kvalifikace. Nestačí mít lékařský diplom ze střední Asie, který navíc může být zfalšovaný. Vzpomeňme si na kauzu plzeňských právníků. Už jsme zachytili i sestry, které podle své výpovědi získaly střední zdravotnické vzdělání za měsíc nebo dva, a to bohužel v ČR. U nás takto studují „sestry“ ze Slovenska. Jsme podobná ostuda jako Ukrajina. Je tedy třeba kontrolovat též školství. Komora své lékaře zkouší a průběžně kontroluje jejich vzdělávání.
Co tedy ty drahé dentální kliniky vybavené mikroskopy a dalšími moderními přístroji, kde pacientovi při vstupní prohlídce vyhotoví OPG a připraví plán péče v hodnotě sto tisíc. Může pacient poznat, zda navrhované postupy nejsou zbytečné?
To jistě nepozná, ale má možnost se zeptat druhého i třetího lékaře, jaký by volili postup. Svým studentům občas říkám, že existuje milion možností ošetření. Samozřejmě je to tomu tak v extrémních případech, ale na rozdíl od všeobecné medicíny, kde jsou dobré dvě nebo tři varianty léčby, u nás řešíme třeba sto možností. Máme 32 zubů a s každým se dá dělat spousta věcí. Ale pokud si pacienti přesto přejí postup prošetřit, existují revizní komise, kde jsou zkušení znalci z oboru, kteří se k postupu vyjádří.
Nedávno proběhla osvětová akce Den české stomatologie. Jak jsme na tom u nás se zubní prevencí?
Prevence v ČR se drasticky zlepšila. Počet zubních kazů mizí před očima. Stále však máme 5,5 milionů zubních výplní ročně. Jsou země, kde do roku 2030 nebudou mít děti zubní kazy a kde postupně nebude mít kazy vůbec nikdo, takže máme stále co dohánět. Zubní kaz je plně preventabilní. Zastávám názor, že za jeho vznik je plně zodpovědný pacient se svým přístupem k ústní hygieně. Mnoho lidí se bohužel stále domnívá, že když si nebudou čistit zuby, někdo jim je zadarmo spraví. Na jaře nás čeká další preventivní akce organizovaná Českou stomatologickou komorou – Světový den ústního zdraví. Jedná se celosvětově o největší akci tohoto druhu. Loni jsme při ní na 650 místech učili čištění zubů. Do budoucna chceme prosadit, aby téma ústní hygieny bylo součástí výuky na prvním stupni všech základních škol. Dospělým pak chceme zprostředkovávat i další důležité informace, třeba o tom, jak řešit stížnosti na zubaře – zkrátka budeme je učit, jak žít v západní demokracii. Mnoho lidí stále žije v otrockém socialismu. Problémy buď neřeší, nebo si stěžují na facebooku, případně na krajském úřadě místo na komoře.
V médiích se poslední dobou přetřásá téma použití amalgámu v zubních výplních. Jak je to s jeho regulací?
Nikde na světě se nepoužívá tolik zubního amalgámu jako v České republice. Jsou přitom země, které amalgám neznají už tak deset let. V současnosti už se u nás nesmí používat nedózovaný amalgám, jehož používání bylo spojeno s velkou toxickou zátěží nejen pro pacienta, ale i pro sestru a životní prostředí. Při používání amalgámu bylo také zapotřebí zub víc rozvrtat, než při použití kompozita. Jsou však indikace, kde má amalgámová výplň svoje místo dodneška. Je to například u pacientů s mizernou ústní hygienou, tedy u pacientů špatně spolupracujících. Výhodou amalgámových výplní je totiž rychlejší ošetření. Do roku 2030 by však měl amalgám z našich ordinací zmizet zcela.
Jak mění stomatologický obor nové technologie?
Stomatologie je v současnosti suverénně nejdynamičtější obor světové medicíny. Dnes zachraňujeme zuby, které jsme dříve rovnou trhali, zaplňujeme zubní kanálky s přesností na desetiny milimetru. Počet celkových zubních náhrad se meziročně snižuje o deset procent, takže mizí bezzubost. Moderní technologie neuvěřitelně mění náš obor. Vezměte si, že dnes může zubní lékař někde v horách vyfotit snímky zubů svého pacienta a poslat to nejlepšímu lékaři na světě ke konzultaci. Díky digitalizaci už dnes pracujeme s pomocí různých robotů, kteří modelují zubní náhrady. Před námi je robotizace i dalších činností. Stroje blízké budoucnosti, které už jsou v laboratořích, urychlí práci lékařů až desetkrát. Lékař by měl hlavně kontrolovat. Stroj je přesnější, nestárne, neunaví se za 24 hodin práce denně. Může lépe diagnostikovat kaz, protože vidí ultrafialově nebo infračerveně. Podobně jako dneska probíhá obrábění motorů aut, budou tito roboti obrábět zuby. Lékař se to učí mnoho let. S nadsázkou říkáme, že kariéra špičkových chirurgů a zubních lékařů trvá hodinu. Nejdříve to neumějí, a pak už jsou na to moc staří.
Jak vidíte budoucnost české stomatologie?
Doufám, že se podaří eliminovat zubní kaz, případně se bude vyskytovat jen u velmi neuspořádaných lidí na okraji společnosti. Stomatologická péče se bude přesouvat do oblasti prevence a estetické medicíny, jako je tomu například ve Švýcarsku. Přál bych si také, aby medicínský turismus směřoval k nám do České republiky, a to i ze západních zemí, jako je Německo nebo Rakousko. Nevyvážejme lékaře, ale ošetřené cizince!