Podobné štěstí lidé, kteří potřebují transplantaci, většinou nemají. „Na srdce se u nás čeká tři měsíce, na játra půl roku a na nové ledviny víc než rok,“ popsal ředitel centra Petr Němec. Na jižní Moravě je to jediný ústav, kde se transplantacím věnují, v republice je jich dalších šest. Čtyři z nich se ale například soustřeďují jen na ledviny.
Za tak dlouhé čekací lhůty může velký nedostatek dárců. „Jednoduše je více lidí, co čekají, než těch, co transplantaci potřebují. Někteří se transplantace vůbec nedožijí,“ upozornil Němec. Podle něj to je celosvětový problém způsobený především zvyšující se úrovní zdravotní péče.
Dárcem je každý
Třeba matka Hany Sobotkové měla srdeční vadu a potřebovala transplantaci dřív než za tři měsíce. „Nepodařilo se. Neměla šanci. Nechápu například, proč se lidé nechávají z registru dárců vyškrtávat. Já bych si něco takového nikdy neodpustila,“ posteskla si žena.
Dárcem orgánů je v České republice každý, kdo se za života nezapsal do registru nesouhlasících. Ti se zatím v Brně počítají jen v jednotkách. Pokud se však transplantace podaří, mají pacienti velkou šanci nejen na uzdravení, dokonce se většina vrací do práce a ke svému dřívějšímu životu. „Pět let po transplantaci přežívá více než sedmdesát procent pacientů, deset let přes polovinu. S transplantovaným srdcem ale není vhodná například práce ve školství, “ podotkl ředitel Němec.
Počet transplantací v centru rok od roku narůstá. Lékaři například loni provedli dvakrát víc transplantací jater než před čtyřmi lety, celkem padesát. Podobná čísla zaznamenávají lékaři také v Praze, na milion obyvatel téměř shodný počet jako v Brně. Brněnské centrum spadá pod ministerstvo zdravotnictví a působí v areálu Fakultní nemocnice u svaté Anny.
Tam sice transplantace nedělají, ale věnují se jejich výzkumu. V posledních týdnech se soustřeďují zejména na výzkum prasečích srdečních chlopní. Lidem s vadami srdečních chlopní totiž v budoucnu pomůže stejný orgán od geneticky upravených prasat. Vědcům z Mezinárodního centra klinického výzkumu ICRC se v uplynulých dnech už podařilo přenést tuto chlopeň na pokusné zvíře. Pokud se metoda osvědčí, dočkají se pacienti pomoci za několik let.
Tamní lékaři už teď lidem dávají srdeční chlopně z obyčejných prasat, která jsou složením tkání nejblíž člověku. Tyto orgány však degenerují, takže pacienti musejí po deseti až patnácti letech podstoupit další náročnou operaci. „Jediná nevýhoda srdečních chlopní transplantovaných z prasat totiž je, že se zhoršuje jejich pohyblivost kvůli usazenému vápníku. Srdce se rychleji unavuje. Tomu má zabránit právě úprava genu, po které tkáně méně a zřejmě i pomaleji podléhají degeneraci,“ popsal výhody ředitel nemocnice Martin Pavlík.
Přístrojů je málo
Vedoucí výzkumného týmu Pavel Piler vidí v příštích letech budoucnost zejména v nových technologiích. „Jde například o přístroje srdeční podpory. Nahradí funkci srdce. Už teď se dávají některým lidem místo transplantací nebo na dožití. Zatím jsou jich ale jen desítky. Navíc funkce ledvin nebo jater se jimi nahradit nedá,“ shrnul Piler.
Výzkum se podle něho zároveň začíná posouvat na buněčnou a genetickou úroveň. „Prakticky to znamená, že se snažíme dělat méně transplantací a více lidí vyléčit bez nich. Už totiž nemusíme zkoumat jen celé orgány, ale i například buňky,“ doplnil Piler.
Transplantace se v Brně provádí od roku 1983. Tehdy lékaři začali s ledvinami a s játry. K transplantacím srdce přistoupili až téměř o deset let později.