Zvláštní fond moderní medicíny , který chce zřídit ministryně Součková a z něhož mají být placeny například nejnákladnější lékařské zákroky, vyvolává i přímo odmítavé reakce, přestože by měl přinést do resortu další peníze.
Vítko: Peníze dostane ten, kdo bude víc plakat
Nadšený z něj není například přednosta pražského Transplantcentra Štefan Vítko. Řekl, že dlouhodobě je k podobným fondům rezervovaný.
„Jak se budou peníze rozdělovat, když jich nebude tolik, aby se daly na všechny náročné operace a léčby? Zase to budou dělat úředníci,“ řekl Vítko. „Neobával bych se zrovna korupce, ale kdo bude před nimi více plakat, tak je dostane,“ zdůraznil.
Gajdáček: Peníze by se měly získat jinak
Výkonný ředitel Svazu zdravotních pojišťoven Jaromír Gajdáček je ještě tvrdší.
„Místo neprůhledných fondů by se měly potřebné peníze pro zdravotnictví získat takovými opatřeními, která by omezila zbytečné předepisování drahých léků, snížila počty návštěv pacientů u lékařů - v Česku jsou jedny z nejvyšších na světě - a která by zlepšila špatné hospodaření některých nemocnic.“
K návrhu má výhrady také VZP
Z fondu by se mělo kromě drahých zákroků a léčení hradit i další vzdělávání lékařů. Ředitelka Všeobecné zdravotní pojišťovny Jiřina Musílková to nepovažuje za nejlepší. Protože fond se má zčásti financovat z veřejného zdravotního pojištění, myslí si Musílková, že peníze by měly jít především na náročné operace a léčby.
VZP vydala například za léčbu českých pacientů v zahraničí předloni 23 miliónů korun. „Značná část z toho připadá na transplantaci plic u dětí,“ uvedla ředitelka marketingu a komunikace VZP Kateřina Zamastilová. Většina z nich trpěla cystickou fibrózou - dědičnou nemocí, která plíce postupně ničí.
V Česku ji má několik set malých pacientů. Jejich jedinou šancí je „výměna“ poškozeného orgánu. Jinou operací, která se provádí jen v cizině, je transplantace jater u dětí vážících méně než 10 kilogramů. Jedna stojí 3,5 miliónu korun.
Nejvíc „nákladných“ pacientů je podle Zamastilové právě u VZP. Tito nemocní tvoří pouze necelé jedno procento ze sedmi miliónů klientů pojišťovny a přitom ročně na péči odčerpají 13 miliard.
Použití peněz z fondu se zatím v návrhu zákona vymezuje například na úhradu léčebné péče, která přesahuje u přímých nákladů na pacienta více než 2,5 miliónu korun - a to po dobu jednoho měsíce v jednom zdravotnickém zařízení.
Případy takových pacientů jsou však podle lékařů spíš výjimečné. „Tak vysoké částky vyžaduje třeba léčba těžkých popálenin nebo hemofilie, to znamená poruchy srážlivosti krve,“ vysvětlil ekonomický náměstek Fakultní nemocnice Brno Petr Koška.
IVANA KNĚŽNÍKOVÁ, Hospodářské noviny, 11.12.2002