Z této statistiky vyplývá značný rozdíl v pracovním vytížení lékařů v ordinacích i skupinových praxích napříč všemi odbornostmi. Například někteří praktičtí lékaři za rok léčili jen kolem 200 pacientů, zatímco jiní přes 17 tisíc. U očních lékařů činila nejnižší výkonnost kolem 400 případů za rok, nejvyšší se pohybovala kolem 19 tisíc.
Někteří gynekologové vykázali za rok pouze 451 případů, jiní 12 300. V urologii se jednalo o 500 případů versus 7 tisíc. V dermatologii činila nejnižší hodnota 1100 případů, nejvyšší 15 tisíc. Ortopedi se pohybovali mezi 1100 a 8 tisíci případů. Rozhodně tedy k optimalizaci péče není zapotřebí doplňovat síť smluvních zařízení o další lékaře, tvrdí vedení všeobecné pojišťovny. Pokud by se síť rozšířila tak, jak požaduje komora, stálo by to svaz pojišťoven ročně stovky milionů eur navíc.
Vídeňská pojišťovna také uvádí, že když se před časem schvaloval plán zajištění péče ve Vídni, stávající počet ambulantních smluvních partnerů tehdy podpořil nejen svaz pojišťoven a vídeňský magistrát, ale i samotná lékařská komora. Podle pojišťovny bude vhodnější zamýšlet se nad možnostmi lepší organizace poskytování péče bez zvyšování počtu smluvních lékařů.