Běhání mi přináší radost
Sport, životospráva, zdraví, to jsou spojené nádoby, o kterých by mohl vyprávět nejlépe ten, kdo jim zasvětil svůj profesní i osobní život. S několika otázkami na toto téma jsme se obrátili na Ludmilu Formanovou, současnou mistryni světa v běhu žen.
Jaké místo má běhání ve vašem životě?
Je to práce jako každá jiná. I když jsem se již setkala s názorem, že to není práce, ale spíše zábava. Běhám sama za sebe a tak se snažím k tomu přistupovat zodpovědně. Kromě toho si myslím, že do společnosti sport patří. Jsme malá země a alespoň v této oblasti jsme ve světě vidět, a to je velmi hezký pocit.
Kdy jste si začala uvědomovat, že je potřeba více se starat i o své zdraví?
Je mi 26 let a potřebuji více rehabilitace než dříve. Předpokládám také, že si nějaké následky z vrcholového sportu ponesu i do budoucna, čemuž se snažím předcházet alespoň tím, že daleko více odpočívám. Myslím si, že přestože běhám 12 let, nemám zase tolik problémů – občas mě bolí záda. Ale lidé, kteří jsou obézní a nepohybují se, mají daleko víc zdravotních problémů. Když se podívám na trenérku (Jarmila Kratochvílová – pozn. redakce), ta do dnešní doby zvláštní problémy z vrcholového sportu nemá.
Co děláte pro svoji postavu?
Kromě tréninku nic jiného. Další sport bych už časově nezvládla. Sama jsem typ, že si musím dost hlídat stravu. Protože vrcholově trénuji denně pět hodin, tělo si už na tuto zátěž zvyklo. Například jsem ze svého jídelníčku vyloučila sladkosti, knedlíky a omezila jsem konzumaci vepřového masa. Snažím se jíst zdravě, ale když tak jíte dlouho, potom máte chuť na něco vysloveně nezdravého, a jednou za čas tomu neodolám a dám si například svíčkovou s knedlíkem.
Jaký je váš názor na dopink u sportovců?
Je to celosvětový problém a asi se hned tak ze sportu nevymýtí. Myslím si, že podstupovat nějaké riziko následků dopinku nestojí za tu takzvanou slávu. Lze hledat různé jiné cesty, jak se dostat k výborným výsledkům. Vedle poctivého tréninku to může být i řada povolených podpůrných prostředků.
Při vašem zdravém životním stylu a vašem mládí – už jste se dostala do „rukou“ sester a lékařů? Co si o nich myslíte?
Od minulosti se hodně změnilo ve vztahu sestra, lékař a pacient. Sestřičky a doktoři jsou ochotnější a vstřícnější. Přesto se někdy setkávám s tím, když čekám před ordinací lékaře, že se sestra tváří, že ji pacienti obtěžují, a to si říkám, proč si tuto profesi vybrala, když věděla, že bude celý život pracovat s nemocnými lidmi.
Je o vás známo, že přispíváte ráda na dobročinné účely.
Dávala jsem peníze na jeden dětský domov a také jsem posílala svoje sportovní oblečení. To jsem dělala ráda a věřila jsem tomu, že to dětem došlo. Ráda bych dávala více, ale musela bych si ověřit, že to opravdu příjde na místo určení. To je problém, protože podvodníci jsou všude a je to škoda.
Co děláte, když se vám nechce trénovat a víte, že musíte? Kdo na vás dohlíží? Jak se přinutíte?
Bývá to většinou v zimě, kdy závidím všem, kteří pracují v teple. Ale kdybych na trénink nešla, tak bych si to vyčítala, a to mě donutí jít. Když ošidím běhání, tak vlastně ošidím sama sebe. Také mě motivuje dobrý výsledek a teď momentálně je motivací olympiáda. U mě řeči typu, když dneska něco neudělám, příště to doženu, neplatí. Naopak si říkám, co dneska neudělám, to nedoženu. Mně se ještě nestalo, že bych odešla a nedotrénovala.
Co očekáte od následující olympiády?
Bude těžké dostat se už i do finále. Ale po loňském roce si nemůžu dovolit dávat si nějaké malé cíle, takže budu ráda za jakoukoliv medaili, protože se to bude ode mě očekávat.
Jaké jsou vaše vztahy s trenérkou Jarmilou Kratochvílovou?
Vycházíme spolu dobře, také díky tomu, že Jarmila je velmi nekonfliktní. Ani se nám nestalo, že bychom se pohádaly. Někdy dokonce bych nějaké to malé rozčilení potřebovala, protože to mě motivuje a podám lepší výkon.
Je známo, že všechny sliby, plány i přání, převedou-li se do konkrétních termínů, znějí velice chladně a neosobně. Ovšem přání nejlepší běžkyně světa bylo řečeno tak skromně, že mi nezbývá nic jiného než jí přát to samé – získat pro naši vlast olympijské zlato.
Hana Černá-Šípková
Foto Vladimír Brada