Přepis pořadu Interview ČT 24
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: Příjemný podvečer, je to tak, začíná Interview ČT 24. V tomto týdnu se v našem pořadu věnujeme zdravotnictví, věnujeme se zajímavým medicínským oborům a také tématům, o kterých se právě ve vztahu k našemu zdraví mluví nejčastěji. Ve středu naše pozvání do Interview ČT 24 přijal vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze, pan doktor Josef Záhumenský, dobrý den, pane doktore.
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: Dobrý večer.
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: Já se vás nejprve zeptám, co to znamená, když se řekne vedoucí porodnice, co kromě té běžné lékařské práce ještě všechno musíte zvládat.
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: Tak, mám na starosti vedení práce porodního sálu a těhotenských poraden, ambulancí po stránce personální, po stránce materiální a samozřejmě medicínské.
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: Není vám trochu líto, že stále ještě tady v Praze a možná i mimo Prahu má lepší zvuk porodnice U Apolináře a porodnice v Podolí a každý chce rodit právě tam, i když víceméně maminky, které rodily na Bulovce, byly velice spokojené jak s kvalitou péče, tak s chováním personálu a říkaly, že Bulovka je porodnice, kam by se rozhodně znovu vydaly rodit?
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: No, pokud mám upřímný, je mi to líto, snažíme se však, protože myslím si, že kvalita naší péče je porovnatelná s jmenovanými porodnicemi, je to tak trošku dědictví minulosti, když naše pracoviště mělo punc určitého alternativního vedení porodů, anebo méně standardního vedení porodů. V současné době se snažíme vyrovnat pražským, ostatním pražským klinikám i tím, že budujeme novorozeneckou intenzivní péči na našem pracovišti. A je to i trošku možná, upřímně řečeno, marketing a náš vztah k obvodním gynekologům, kteří jsou v prvním kontaktu s těhotnými ženami, aby informovali popravdě o naší porodnici, aby ty ženy v podstatě si nás vybraly.
| Přepisy pořadu Interview 24 v úterý s Ondřejem Šimetkou a ve středu s Hanou Fifkovou: Mise Lékařů bez hranic Rozhovor se sexuoložkou Hanou Fifkovou |
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: V Česku v současné době prožíváme něco, co se říká baby boom nebo, řekněme, populační exploze, zkrátka rodí ženy narozené jak v sedmdesátých, tak ženy narozené v osmdesátých letech. Dokonce před několika dny vyšla zpráva, že Fakultní nemocnice v Praze-Motole pozastavila příjem rodiček, protože už měla naplněné kapacity, máte tentýž problém?
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: Ano, občas už i u nás, ale momentálně, pokud zastavujeme příjem, tak je to jen proto, že, jak jsem vzpomínal, přestavujeme novorozenecké oddělení, budujeme intenzivní jednotku, a tím pádem máme trošku omezené stavy hlavně novorozeneckých lůžek, ale zatím je to, stává se to jen omezeně a minimálně a poměrně často pomáháme kolegům z Motolu, že jim vezmeme nějaké porody.
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: Jak rizikové a jak nebezpečné podle vašeho názoru je, když maminka čeká dítě ve třiceti nebo více letech, třeba i v pětatřiceti letech. Tam asi je rozdíl přece jenom, jestli rodí poprvé, nebo jestli už rodila předtím pravděpodobně.
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: No, ještě když jsem začínal v Bratislavě, tak jsme ženu, která poprvé rodila po třicítce, oznamovali, označovali takovým trošku hanlivým názvem, jako stará prvorodička, v současné době na naší klinice průměrný věk prvorodiček je dvacet sedm a půl roku, takže se to blíží k té třicítce. Samozřejmě, že už v tomto věku ženy můžou mít některé chronické nemoci, civilizační, buď cukrovku, anebo vysoký tlak, které mají vliv na průběh těhotenství, a proto by ta prenatální péče měla být dokonalejší a eventuálně ty ženy by měly být velmi poctivě sledované.
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: To znamená, riziko vyšší je, nicméně pokud se ještě před porodem v období těhotenství sleduje zdravotní stav, mělo by to být dobré. Slyšel jsem o případu, kdy žena, které bylo dvaatřicet let, byla velmi, řekněme, rezolutně varována svou ošetřující lékařkou, že by neměla být těhotná, že stejně určitě bude mít problémy s vysokým tlakem, že dítě bude určitě postižené, co říkáte přístupu takového lékaře.
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: Já zase obecně, někdy, když slyším některé informace z druhé ruky hlavně od pacientů, tak je trošku filtruji, protože poměrně často pacient buď nesprávně pochopí, anebo možná i trošku schválně nesprávně interpretuje některé doporučení, ale samozřejmě žena, která má třicet dva roků a je zdravá, je pro nás absolutně normální klientka a bude navštěvovat normální poradnu a ne rizikovou, pouze v případě, že bychom našli nějaké chronické onemocnění.
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: Dalo by se říci, do kterého věku to riziko ještě je snesitelné, to znamená do pětatřiceti, osmatřiceti, čtyřiceti let.
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: To bysme museli odlišit dvě, dva základní fakty. Po třicátém pátém roku riziko genetických poruch plodu, anebo genetická nemoc plodu stoupá a doporučuje se za určitých okolností ženám i genetická konzultace, pokud je starší než třicet pět let. Ale medicínské riziko obecně pro ni, víceméně tam tu hranici není možné stanovit. Jsou ženy, které v čtyřicítce jsou absolutně naprosto zdravé a nemají vůbec žádný problém, a jsou ženy, které prostě jsou mladé a mají nějaké chronické onemocnění typu alergie, ty jsou teď poměrně časté, astma nebo něco podobného. Takže ten věk bych nedával jako určitou hranici. Samozřejmě když se rozhodujeme o takzvané, to jsou sdružené indikace k operačnímu vedení porodu, pokud se rozhodujeme k císařskému řezu kvůli nějakým indikacím, tak pokud je tam ten vyšší věk, tak zase trošičku přiklání tu misku vah směrem k tomu operačnímu porodu.
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: Čím to je, že naše prababičky rodily ještě v pětačtyřiceti a rodily zdravé děti a dnes už rodička po třicítce je považována přece jenom, řekněme, za rizikovou. Není to trošku zpráva o tom, že naše celková odolnost se snižuje?
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: Já bych to skoro řekl tak, že žena, která v minulosti a v dávné minulosti v pětačtyřiceti nebyla zdravá, tak neotěhotněla. To znamená, nebyly možnosti umělého oplodnění a já si myslím, že příroda je v tomto smysle dost moudrá, že pokud se u toho netlačí na pilu, tak žena, která nemá otěhotnět, tak neotěhotní.
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: Pojďme k té prenatální péči, kterou vy už jste zmiňoval, já jsem, pokud jde o prenatální péči, četl, že například ve Velké Británii ta sledovanost těhotné, budoucí maminky, těhotné ženy je mnohem menší než u nás, že počet těch různých vyšetření, odběrů, ultrazvuků je menší a prý to stačí. Ptám se na to proto, protože Velká Británie přece jenom asi je země dostatečně vyspělá s velmi dobrým zdravotnictvím, takže je to tak, že naše péče o budoucí maminky je ještě lepší, anebo je to tak, že třeba lékaři, řekněme, i třeba proto, aby získávali body, tak ty maminky zvou na ta vyšetření častěji.
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: Osobně nemám zkušenosti s péčí o těhotné, anebo se zdravotnickým systémem ve Velké Británii. Na druhé straně já mám informace, že ten systém tam je dost nedokonalý a i ta péče o těhotné, tu vede GP, to znamená praktický lékař a ne gynekolog. Ke gynekologovi se žena dostává až před porodem, případně až tehdy, pokud jsou nějaké komplikace. Česká republika má, co se týká prenatálních výsledků a prenatální úmrtnosti, jedny z nejlepších na světě a má lepší než Velká Británie. Já si myslím, že je to i proto, že se poctivě vedou těhotenské poradny, poctivě se vyhledávají možné komplikace, ty se pak řeší.
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: Mohli bychom to doplnit nějakým číslem, jaká je ta novorozenecká úmrtnost u nás? Alespoň zhruba.
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: No, pohybuje se to dlouhodobě okolo čtyř promile.
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: Teď se zeptám ještě na jednu věc …
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: Pardon, nula čtyři promile, takže …, no.
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: Nula čtyři promile. V novinách se objevily i dokonce stížnosti, že někteří lékaři zbytečně vyšetřují ultrazvukem a že zbytečně častá vyšetření ultrazvukem v prenatálním období mohou ohrozit jak maminku, tak, a to je to podstatné, ten plod. Je to pravda, není to pravda?
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: To je, zase musíme se trošku podívat na mentalitu pacienta, některé ženy samotné trvají a vyžadují ultrazvukové vyšetření, a pokud se vzájemně střetnou na, dejme tomu, prenatálních kurzech a jedna řekne, no, mně ten pan doktor dělá ultrazvuk vždy, když mě vidí a vždycky mi ukáže, že dítěti bije srdíčko a pohyby, tak každá si řekne, no, to je dobrý doktor. A ve své podstatě vlastně ten doktor dělá zbytečné vyšetření medicínsky, ale které z určitého psychologického hlediska pro tu pacientku má určitý význam. Pokud už to vykazuje na pojišťovnu, to já nevím, to prostě, to je věc, která je záležitostí každého lékaře, je to věc revizních doktorů, aby si takovéhoto lékaře uhlídali. V každém případě samozřejmě zase vyšetření, které není indikované, je vždycky problematické dělat, nedělat, avšak nedokázala žádná studie zatím, že by ultrazvuk jakýmkoliv způsobem, nějakým způsobem ohrožoval vývoj plodu.
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: Stává se dneska ještě to, co se stávalo v době, kdy nebyla tak vyspělá technika, že třeba, dejme tomu, maminka očekávala jednoho potomka a potom na porodním sále se třeba zjistilo, že jsou to dvojčata i přes tu vyspělou techniku a ta různá vyšetření, která se dělají?
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: Ano, stává se, dokonce velmi nedávno se nám to stalo. Trošku to dokážu pochopit, ultrazvuk u většího plodu, když jsou tam dvojčata, na začátku těhotenství to není až tak velký problém, protože oba dva plody se směstnají do toho výřezu, teda do toho ultrazvukového obrazu, ale v pozdějším stádiu méně zkušený ultrazvukový diagnostik, se mu může teoreticky stát, že tam prostě vidí jednu hlavičku jednoho plodu, tělo druhého plodu, zkombinuje to a prostě uniknout mu dvojčátka. Kdyby se nám to opravdu nestalo, tak bych tomu nevěřil, ale opravdu jsem takovýto případ zažil. A zažil jsem zase z druhé strany případ též na Bulovce, kde paní vzdělaná, velice seriózní, žádná z nějakých nižších sociálních skupin, přišla na urologické vyšetření, se dostavila, že má problémy při močení a bolesti v podbřišku a oni správně diagnostikovali, že paní rodí a porodila tříkilové dítě a netušila, že je těhotná.
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: To je pravda tohle? Opravdu?
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: Je to pravda, též si nedovedu představit, jak se to mohlo stát, ale ona prostě, a byla velmi spokojená.
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: To zní neuvěřitelně skoro. Takže máte i takovéhle příhody.
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: Ano.
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: Ten samotný porod, o něm samozřejmě už byly popsány stohy papírů, knihy, časopisy, a tak dále. Nicméně na jednu otázku snad dosud věda nedokáže uspokojivě odpovědět, proto se na to chci také zeptat. Co vlastně vyvolává ten samotný porod, co vlastně vyvolává, řekněme, vznik těch kontrakcí, a to, že ten porod se nastartuje. Je to organismus dítěte nebo organismus té maminky a může třeba na to mít vliv, dejme tomu, počasí, nebo třeba stres nějaký, už se to podařilo zjistit, vlastně je to dlouholetá věc a nikdo to dost, řekněme, uspokojivě nevysvětlil.
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: Mateřský organismus v těhotenství je naprosto nebo téměř kompletně řízení hormony plodu, víceméně placenta je tkáň plodu a placenta produkuje hormony, které fyziologicky potlačí určité mateřské pochody a nastartují ten těhotenský metabolismus. Stejně tak některé hormony plodu udržují takzvaný /nesrozumitelné/ stav dělohy, to znamená klidový stav dělohy. Takže vlastně plod si řídí, jak dlouho se udrží in utero, teda v děloze a až když on rozhodne, že nastane čas, tak spustí ne úplně známý mechanismus, anebo ne dokonale známý mechanismus a děloha, protože pro hladkou svalovinu je normálním stavem se stáhnout, a proto, a v podstatě ta děloha se začne stahovat v určitých intervalech. Stejně tak je možné se podívat na předčasný porod, že to může jít o únik plodu z nějakého prostředí, kde je nějaký problém, například infekce, proto se tvrdí, že infekce je jeden z nejčastějších příčin, jedna z nejčastějších příčin předčasných porodů.
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: Taky se říká, že chlapečci jsou od přírody pohodlnější, takže s tím nespěchají a ty holčičky, že spíš na ten svět jako se derou, to je pravda?
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: No, tak to mi není známo.
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: V současné době se velmi mnoho diskutuje o alternativních porodech, dokonce Bulovka byla známa, vy už jste to také naznačoval, jako alternativní porodnice, nicméně to centrum pro alternativní porody skončilo. Proč?
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: Budu to formulovat velmi opatrně. Podle současného vedení kliniky a i podle mého názoru nesplnilo stoprocentně záruky, nedávalo stoprocentní záruky bezpečnosti, bezpečnosti pro dítě a matku. Podle současných poznatků vědy, myslím si, a hlavně podle doporučení České gynekologicko-porodnické společnosti.
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: Slyšel jsem, že dokonce v některých případech tam probíhaly porody, řekněme, až na hranici bezpečnosti nebo ohrožení zdraví a že tam museli vaši lékaři v centru zasahovat. To je pravda?
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: Po dobu mých služeb ne, to bych nedopustil, a jinak mi to není známo, ale mohlo, teoreticky si to umím představit.
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: A váš názor na alternativní porody obecně je spíš ano, nebo spíš ne nebo mělo by to být na rozhodnutí té maminky?
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: Takto, otázka zní, co si představujeme pod alternativním porodem. Myslím si, že už v současnosti porod by byl pro naše rodiče a pro naše matky absolutní alternativou, by se divili, že to není možné. Dost často se stává, že žena je poučena svou maminkou, anebo někým z příbuzenstva a říká, že já, když jsem rodila, nemohla jsem nic, byla jsem připoutaná na lůžku, nedovolili mi jíst, pít, a což samozřejmě vyvolává určitou reakci v lidech, v současné době rodička téměř na každé mně známé porodnici má volnou, samozřejmě jak porod probíhá fyziologickým, má volnou možnost pohybu, má možnost v první době porodní použít sprchu, eventuálně vanu, když je k dispozici, masáže, nevadí nám aromaterapie, když si přinese nějaké pro ni příjemné vůně, když si tam pustí hudbu, je absolutně samozřejmé, když si přinese vlastní CD, může jíst nějakou lehkou stravu a samozřejmě může popíjet po dobu celého porodu. Takže pokud nazveme toto alternativou, tak jsme potom všichni alternativní nebo všechny porodnice.
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: Ale pokud by někdo chtěl rodit doma bez lékaře, pak asi byste na to se zřejmě moc vstřícně netvářil.
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: Já mám na toto možná až moc radikální názor, protože jsem se střetl s několika případy, které mi naháněly až husí kůži, já osobně, i když teď to možná není správné, anebo je to až přehnané, si myslím, že porod doma hraničí s trestným činem neposkytnutí povinné péče novorozencovi.
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: Jaká jsou rizika?
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: Tak můžeme je rozdělit na rizika pro matku a rizika pro dítě. Ve dvaceti procentech porodů se vyskytne situace, která je vysoce riziková z určitých komplikací, která se zvládne i díky technickému zázemí. Když, já nevím, pokud lidé, kteří se k tomu rozhodují, vědí, že průtok krve maternicou, tedy tou dělohou, v termínu porodu je půl litru za minutu, takže žena po porodu během tří minut může ztratil litr a půl krve, a to se dá zvládnout jen tehdy, pokud máte k dispozici okamžitě anesteziologa, transfúzního lékaře, eventuálně celý kompletní operační tým, který může zabránit. A už jsme měli případy, že nám přivezly sanitky těžko vykrvácené ženy po porodu doma.
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: Teď, protože jsem se ptal na tu Velkou Británii, se zeptám ještě na další zahraniční zkušenosti pro porovnání. V Nizozemsku prý maminka porodí a tentýž den může jít s dítětem domů. Proč to nejde u nás.
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: V Holandsku, v Holandsku, Holandsko je velice zvláštní země, co se týká prenatologie, co se týká porodnictví, tam má dost dlouhou tradici i domácí porodnictví, jsou na to víc, o mnoho víc uzpůsobeni, jako Česká republika, mají tam i jinak trošku situované porodnice, jinak situované ty porodní domy. Já osobně se nebráním, aby žena dvacet čtyři hodin po porodu mohla jít domů. Myslím si, že za dvacet čtyři hodin po porodu už se nemůže vyskytnout nebo neměla by se vyskytnout žádná tak akutní situace, která by se nedala vyřešit v průběhu několika, dejme tomu, minut, než se ta žena dostane do nemocnice. Avšak pediatři, tedy novorozenečtí doktoři, trvají na sedmdesáti dvou hodinách pobytu novorozence na lůžku, teda v nemocnici, a to hlavně proto, že víceméně novorozenec je, můžeme ho brát jako intenzivního pacienta. Je tam kompletně u něho přestavba srdečně-cévního aparátu, přestavba zažívacího aparátu, rozpadají se krvinky, dochází ke žloutence, toto všechno by novorozenecký doktor měl hlídat. Pokud by existovala možnost, že by si pediatr obvodní přebral to dítě osobně v nemocnici, zaručil se za to, že se bude o to dítě starat, tak stejně tak se tomu nebráníme, aby žena odešla co nejdřív z porodnice domů.
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: Já jsem nedávno mluvil s jedním vaším kolegou, který je český lékař a působí v německém Bavorsku, a ten mi vyprávěl o tom, že německé ženy stále více a více se bojí toho klasického porodu přírodní cestou, bojí se toho, že budou na porodním sále dlouhé hodiny, že zažijí bolesti a podobně. A že přímo přicházejí do porodnice s tím, že chtějí císařský řez. Ti lékaři jim to samozřejmě vymlouvají, vysvětlují, ale pokud ta žena na tom trvá, tak ten řez provedou. Je to podle vás dobře?
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: No, to je znovu, zase trošku víc komplikovaný problém. Já to začnu doširoka. Já si osobně myslím, že žena, která nemá indikaci a trvá na porodu císařským řezem, neměla správně vedenu prenatální, nehovořím poradnu, ale tu prenatální péči neměla správně vedenu. To byla jedna finská studie, kde víceméně ženy, které ve dvacátém šestém týdnu trvaly na císařském řezu, pokud se s nimi pracovalo správně, tak šedesát procent z nich porodilo spontánně, takže dá se v tomto smyslu zasáhnout. Na druhé straně se můžeme na to dívat …, ještě další věc, ženy by měly být informované, že v každé fázi porodu dokážeme od bolesti ulevit. Neříkám, že úplně je zbavit bolesti, ale dokážeme jim ulevit, dokážeme jim pomoci ať už psychickou oporou, léky, nefarmakologickými metodami, dá se prostě…, ten porod už není to, co to bývalo, že prostě skutečně může být porod a většinou bývá opravdu pro tu ženu velice, velmi příjemným zážitkem nebo aspoň příjemným zážitkem. Vím, že jako chlapovi se mi to možná …, teď se mnou nebudou souhlasit. Na druhé straně zase medicína trošičku si klade v současné době pacienta, anebo, dejme tomu, toho klienta jako partnera. A americký styl medicíny je, že prostě si sedneme s tím párem, dejme tomu, nebo s tím pacientem, s tím klientem a řeknu mu, tak podívejte se, vy máte takovouto a takovouto diagnózu a máme tuto možnost, tuto možnost, tuto možnost a vy si musíte vybrat, každá má svoje pro a proti, svůj úspěch, tak asi tak by to možná mělo vypadat, že posadím se s tou klientkou a povím jí, když budete rodit spontánně, máte třikrát nižší riziko trombózy, ale zase máte vyšší riziko tohoto a ona by se mohla rozhodnout. Takže ano, zatím v České republice neexistuje, anebo není nabízená indikace císařský řez na přání, ale myslím si, že možná budeme s tímto konfrontováni.
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: Já jsem v sobotu nebo v neděli v pořadu Planeta věda, který jsme právě vysílali na téma porodnictví, zaslechl zajímavá čísla, totiž, že se u nás ročně narodí asi osm set nebo devět set dětí, které jsou při porodu menší než jeden a půl kilo, a zhruba tři sta dětí ročně má porodní váhu ještě nižší než jeden kilogram. Občas se vedou diskuse, jestli takové děti vypiplávat, jak se říká, jestli nemohou mít trvalé následky. Rodil jste třeba v poslední době takové dítě?
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: Musím říct, že Česká republika má výborně, výborně zorganizovanou péči prenatální a hlavně porodnickou o předčasné porody. My jsme povinni, pokud nejsou některé kontraindikace, to je krvácení matky, anebo velmi pokročilý nález, my jsme povinni rodičku poslat na pracoviště, kde se o takovéhoto novorozence dokážou stoprocentně postarat. To je v Praze právě Podolí, Apolinář a Motol. Takže já osobně si už ani nepamatuju, že bysme rodili předčasný porod, to už musí být skutečně tehdy, pokud žena přijde s velmi pokročilým nálezem, anebo není možné v zájmu jejím ji odeslat. No, a co se týká, zase k tomu, jsou k tomu různé postoje, jako za takovou hranici viability, anebo životaschopnosti se už v současné době považuje ten dvacátý pátý týden. No, a teď jestli resuscitovat, anebo zachraňovat dítě předtím, to už všechno musí víceméně po konzultaci si rozhodnout rodiče.
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: Vy jste mi prozradil, že máte dceru, rodil jste si ji sám?
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: Ano, ale samozřejmě, že za mnou stál můj bývalý primář v Bratislavě.
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: Jaké to bylo, bylo to jiné třeba než u jiných pacientek?
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: Ani ne.
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: A když celou dobu mluvíte slovensky, už jste říkal, že jste působil v Bratislavě i studoval v Bratislavě, co vás přimělo k tomu, že jste se vydal do Prahy, protože Praha v současné době víceméně se setkává s tím fenoménem, že se objevuje stále více slovenských lékařů, slovenských sestřiček, což pacienti-muži velice oceňují. Proč tolik slovenských zdravotníků míří sem.
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: No, nevím, proč ostatní, u mě to bylo, důvodů bylo víc. Jeden z nich a jeden podle mě asi takový z těch hlavních důvodů bylo takové trošku znechucení tou i politickou i celkovou slovenskou situací. Já jsem odcházel těsně po pádu Mečiarismu, kdy skutečně už to lezlo člověku trošku na nervy, řeknu, kdy byl takový neklid, celospolečenský neklid, kdy prostě silnil nacionalismus, který já, mně velmi vadí a překáží. A já jsem rok ještě předtím působil v Ostrově nad Ohří na jedné soukromé klinice a potom jsem se dostal do Prahy a jsem tu spokojený, takže moje důvody byly, byly spíš osobní, musím říct, že nelituji, protože úroveň českého porodnictví je jiná jako toho slovenského.
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: A poslední otázka, stalo se vám třeba někdy, že vám někdo dal nerudně najevo, že mu vadí, že jste jiné národnosti nebo že třeba nechce být od vás ošetřený nebo nějaký projev nepřátelství, setkal jste se s něčím takovým?
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: Ne, nesetkal jsem se, ale musím říct, že mě to trošku motivuje, protože jsem jediný Slovák na pracovišti, i když se s pacientkami a s klientkami se snažím hovořit česky, ale poznají to, protože já vůbec nemám hudební sluch a já mám přízvuk ten bratislavský i v té češtině. Na druhé straně právě to možná trošku člověka motivuje tím, že jako kdyby z toho davu lékařů, z toho bílého davu vyčníval s tím svým jazykem, tak mě to motivuje, abych k těm pacientkám byl víc možná komunikativnější, víc, nechci, neumím to, ale občas se mi stane, že prostě, aha, to je ten Slovák, tak tam toho si pamatuji, ale nikdy se mi nestalo, jednou si mě pacientka spletla, myslím, z Ruska, tak to mě trošku pobavilo, zřejmě ten můj přízvuk byl úplně až, až moc východní.
Miroslav ŠKRAŇKA, moderátor: Já jsem rád, že jste, pane doktore, si udělal čas a přišel do Interview ČT 24, děkuju za to, přejeme Bulovce, ať se daří, našim hostem byl pan doktor Jozef Záhumenský, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze. Děkuju a na shledanou.
Jozef ZÁHUMENSKÝ, vedoucí porodnice Fakultní nemocnice Bulovka v Praze: Děkuji, na shledanou.
ČT 24