Již v 80.letech pociťovali zdravotničtí pracovníci, že nestíhají sledovat všechny aktuality a novinky v oblasti medicíny. Díky velmi rychlému rozvoji elektronizace a zejména internetu se počet odborných publikací zvýšil exponenciálně. Technologie je dobře využitelná například při katétrovém uzávěru ouška levé srdeční síně v prevenci cévní mozkové příhody u vysoce rizikových nemocných s fibrilací síní. Během zákroku, který je prováděn při vědomí pacienta, je pod RTG a 3D echokardiografickou kontrolou uzavřen vstup do ouška síně tzv. okludérem, kterým se eliminuje část srdce zatížená největším rizikem tvorby krevních sraženin (trombů).
Nová technologie 3D jícnového zobrazení srdce umožňuje katetrizujícímu týmu preciznější orientaci v operačním prostoru. Zákrok s novým přístrojem provedl tým brněnských kardiologů a uskutečnil se na Pracovišti invazivní a intervenční kardiologie Interní kardiologické kliniky FN Brno. Jaká jsou specifika uvedeného zákroku? Na to v krátkém rozhovoru odpověděl vedoucí pracoviště, kardiolog a zároveň lékařský náměstek pro interní obory FN Brno MUDr. Petr Kala, Ph. D., FESC.
Jedná se o zavedení něčeho podobného, jako je „bypass“?
Bypass a okludér jsou velmi odlišné techniky u velmi odlišných onemocnění. Bypass se využívá pro kardiochirurgickou léčbu ischemické choroby srdce, zatímco okludér implantujeme v průběhu katétrového uzávěru ouška levé síně srdeční. Tam je však indikací prevence systémové embolizace, tzn. především cévní mozkové příhody, u pacientů s fibrilací síní a vysokým rizikem ischémie. K tomuto zákroku jsou v současnosti indikováni pacienti, kteří nemohou být léčeni chronickou antikoagulační léčbou z důvodu krvácivých komplikací.
Jaké jsou výhody operace?
Jedná se o miniinvazivní operaci, lépe řečeno intervenční léčbu, která výrazně snižuje riziko systémové embolizace a zároveň i riziko krvácivých komplikací. Toho dosáhneme eliminací ouška levé síně jako nejčastějšího místa vzniku krevních sraženin z krevního oběhu.
Jsou nějaká rizika?
Jako u všech invazivních zákroků je i tato léčba spojena s určitými riziky, která se mohou vyskytnout v průběhu zákroku nebo bezprostředně po něm, eventuálně v průběhu dalšího sledování. V perioperačním průběhu může dojít ke komplikacím v místě vpichu do stehenní žíly nebo i obtížím v důsledku manipulace instrumentáriem v srdečních dutinách. Rizika jsou však vyvážena dlouhodobým klinickým přínosem pro pacienty.
Za jak dlouho bude operace zcela běžná?
Nyní provádíme zákroky u pacientů, kteří nemohou být účinně léčeni farmakologicky. Abychom k zákrokům běžně indikovali i pacienty, kteří mohou být léčeni antikoagulancii, musíme v přímém porovnání prokázat minimálně stejnou efektivitu a bezpečnost. Této problematice se věnujeme v rámci českého multicentrického randomizovaného výzkumného projektu PRAGUE-17.
Je u výkonu potřebná nějaká spolupráce ze strany pacienta?
Spolupráce pacienta je vždy velmi důležitá, a to nejen před vlastním zákrokem, kterému předchází podrobné vyšetření včetně jícnové echokardiografie, již jsme nově doplnili o 3D zobrazení, ale i v následujícím období po zákroku. Pacient musí brát doporučenou farmakoterapii a je sledován ve specializované poradně. Spolupráce v průběhu vlastního zákroku je rovněž třeba, ale vzhledem k podané analgosedaci je její význam spíše menší.
Jak dlouho se musí „školit“ lékař, aby byl výkonu schopen?
Program tzv. strukturálních intervencí, kam katétrový uzávěr ouška levé síně řadíme, navazuje ve většině případů na trénink v invazivní a intervenční kardiologii a získání funkčních licencí České lékařské komory. Pokud sečteme dobu k získání kardiologické atestace a následně superspecializaci v intervenční kardiologii, pak je samostatné provádění těchto výkonů možné nejdříve po osmi letech od absolvování lékařské fakulty. Reálně je však tato doba delší.
Odkud metoda pochází?
Okludéry pro uzávěr ouška byly vyvinuty ve Spojených státech amerických. Ve výzkumu a v klinické praxi se používají v posledních deseti letech.