Publikace má v názvu termín „v klinických scénářích“. V čem spočívá unikátnost a přínos této knihy ve srovnání s ostatními revmatologickými monografiemi?
Myslím, že jsem se ještě s takovouto formou monografie nesetkal. Klinické kasuistiky jsou populární, protože odrážejí každodenní realitu a jsou proto nejzajímavější pro většinu čtenářů. Probírané onemocnění vždy začíná krátkým úvodem s nejdůležitějšími informacemi o nemoci a pak následuje několik klinických scénářů s postupným vývojem tvorby diagnózy a případného terapeutického postupu. Čtenáři jsou vždy pokládány otázky, jaký by měl být další postup, což mi při četbě některých scénářů až někdy připomnělo řešení detektivního „případu“. Člověk je zvědavý, co přijde dál. To samozřejmě přidává na zajímavosti a čtivosti.
Kniha je psaná formou otázek a odpovědí. Proč podle vás autor zvolil právě tuto formu?
Tato forma čtenáře vtáhne do děje, protože ho nutí přemýšlet, i třeba podvědomě se pokouší na otázku odpovědět. Myslím, že to významně přispívá k lepší zapamatovatelnosti probírané problematiky. Velmi to oceňuji, protože vím, že pro autora je to často složitější než přímý text, zejména když musí předkládat alternativní scénáře a vysvětlovat, proč to tak je, nebo není.
Komu je publikace určena? Co byste spolu s autorem chtěli, aby si čtenář z knihy především odnesl?
Myslím, že z publikace mohou mír prospěch všichni revmatologové. A samozřejmě i spřízněné disciplíny, protože řada revmatických nemocí se dotýká dalších oborů medicíny jako je dermatologie, neurologie, imunologie, určitě také dalších podoborů vnitřního lékařství, ale i např. ortopedie nebo farmakologie. Je myslím spíše na autorech se vyjádřit, co chtějí, aby si čtenáři z knihy odnesli. Já mohu říct za sebe, že mě kniha utvrdila v tom, že revmatologie je nesmírně zajímavá disciplína, která prodělala významný vývoj v posledních 10-20 letech a přinesla i možnosti úspěšného léčebného řešení v řadě případů. A kniha ukazuje, že je tyto skutečnosti možné ukázat přístupnou a velmi zajímavou formou.