Informační brožura byla vytvořená na základě nových právních předpisů, které nahrazují, jak tvrdí ministerstvo zdravotnictví, starou, nedokonalou a přežitou právní úpravu. Nová legislativa má podle něj posílit práva pacientů, vnést do systému pořádek a zvýšit jeho efektivitu. Zkusme se tedy namátkou na ta nejkřiklavější tvrzení podívat.
Standard a nadstandard
Začneme tou největší změnou „posílením práv pacientů“. Definice standard versus nadstandard. Zákon o veřejném zdravotním pojištění obsahuje velice široce formulovanou definici nadstandardu, tedy ekonomicky náročnější varianty poskytované zdravotní péče.
Nicméně konkrétní vymezení toho, co se tímto nadstandardem v rámci definice považuje, vždy náleží ministerstvu zdravotnictví, které nově vymezenou péči zařadí do prováděcího předpisu. To znamená, že ministerstvo bez obsáhlejšího připomínkového řízení bude moci s nadstandardy zacházet, jak libo. Zároveň celý tento zásah do principu zdravotní péče je minimálně na hraně ústavního práva.
Podobný problém je i s cenou ekonomicky náročnější varianty zdravotní péče. Ta by měla být rámcově věcně usměrňována také jen prováděcím předpisem ministerstva zdravotnictví. V žádném předpise není stanovena maximální cena nadstandardu a v tomto případě dokonce neexistuje žádná regulace. Výsledek – rozdíly u nadstandardu řádově ve stovkách korun.
V rámci objektivního přístupu je nutné říci, že zákon zakazuje při poskytování zdravotní péče upřednostňování pojištěnce, který si zvolí ekonomicky náročnější variantu.
Zavedení tohoto prvku má podle ministerstva vyvracet obavy z dvojí dostupnosti českého zdravotnictví. Nicméně v situaci, kdy je české zdravotnictví podfinancováno (srovnání jednotlivých zemí podle OECD), vyvstávají otázky, zda v praxi bude toto ustanovení dodržováno.
Práva, která již existují
Velkým problémem brožury je i to, že za nově získaná práva vydává i ta, která již dávno existují, a že za zlepšení ve prospěch občanů vydává dokonce i změny, které situaci a práva občanů ve srovnání se současným stavem zhoršují. Za novinku je tak vydáván „informovaný souhlas pacienta k vyšetřovacím a léčebným výkonům“.
Tento byl upraven již v zákoně o péči o zdraví lidu z roku 1966. Ministerstvo navíc v této souvislosti překračuje zmocnění zákona. Nad jeho rámec vydalo výklad k poskytování zdravotních služeb nezletilému pacientovi.
Stát zaplatí prevenci – další nepravda. Stát prevenci platí dávno! ČR měla vynikající, desítky let budovaný systém očkování, který nyní vláda ohrožuje tím, že ho přes odpor lékařů postupně bourá a privatizuje. Jediným konkrétním zlepšením, které si zaslouží pochvalu, je očkování proti rakovině děložního čípku.
V ostatním reforma posun nepřinesla. „Právo pojištěnce na výběr respektive změnu zdravotní pojišťovny“ je dlouhodobé právo náležící pojištěnci na základě zákona o veřejném zdravotním pojištění, a to od nabytí účinnosti tohoto zákona od 1. 4. 1997. Naopak s účinností od 1. 12. 2012 bylo toto právo na změnu zdravotní pojišťovny zpřísněno, a to tak, že změnu je možné provést sice také jen jednou ročně, ale vždy jen k 1. lednu s nutností podat žádost o změnu do 30.června předchozího roku. Předchozí právní úprava umožňovala změnu k 1. dni kalendářního čtvrtletí.
Bez motivace
V právní úpravě postrádáme motivační prvky, které by pozitivně ovlivňovaly jak pacienty k absolvování preventivních prohlídek, tak praktické lékaře, aby dbali na preventivní prohlídky svých pacientů. Současný systém preventivních prohlídek nelze považovat za dostatečný ve smyslu nárůstu počtu některých onemocnění, k potřebám rizikových skupin, k vývoji diagnostických metod.
Dostupnost
Pořádku v systému chce ministerstvo zdravotnictví docílit i stanovením zodpovědnosti jednotlivých aktérů. Zákon o veřejném zdravotním pojištění nově garantuje pojištěnci jeho „právo na časovou a místní dostupnost zdravotní péče“ hrazené ze zdravotního pojištění, poskytované smluvními zdravotnickými zařízeními příslušné zdravotní pojišťovny.
Tento záměr ministerstva je od počátku provázen nejrůznějšími excesy. Na základě pozměňovacího poslaneckého návrhu Poslanecká sněmovna zákonem schválila ukončení rámcových smluv zdravotnických zařízení se zdravotními pojišťovnami. Na poskytování zdravotní péče se budou uzavírat smlouvy nové, a to podle nových parametrů a pravidel. Jakých? To dnes, vyjma zdravotních pojišťoven neví nikdo.
Na popud ministerstva vzniklo memorandum zdravotních pojišťoven o restrukturalizaci a redukci lůžkového fondu – nemocničních lůžek, které má ve svém důsledku snížit počet lůžek v nemocnicích o 10 tisíc. V souladu s touto koncepcí ministerstvo připravuje prováděcí předpis k zákonu o zdravotních službách, který tuto redukci v praxi posvětí.
Bez analýz, bez dohod, bez diskuzí se navrhuje časová dostupnost, která umožní zrušit jak některé poskytovatele, tak lůžka, oddělení a dokonce nemocnice. Jako příklad lze uvést časovou dostupnost praktického lékaře, dětského lékaře a dalších ambulantních specialistů, která se stanoví na 45 minut. Stejná je i časová dostupnost lůžkové péče pro obory vnitřního lékařství, chirurgie, gynekologie a porodnictví, ARO a dětské. Dostupnost je ale stanovená na dopravu pacienta k lékaři, nebo do zařízení osobním vozem.
Pokud by chtělo být ministerstvo v této záležitosti korektní, tak by muselo napsat: pod záminkou úspor budeme rušit běžnou péči v nemocnicích v regionech a je nám jedno, že se pro některé občany zdravotní péče stane nedostupnou.
Zvyšování efektivity
Dalším zajímavým výstupem ministerstva je avizované „zvyšování efektivity“. Zde je nutno upozornit, že jednotlivá opatření se vztahují pouze na ministerstvem řízené organizace (zejména tedy fakultní nemocnice). Jedná se například o zveřejňování průměrných čekacích dob na jednotlivé výkony, zákaz přijímání sponzorských darů od dodavatelů, zveřejňování dokumentace k veřejným zakázkám…
Odměňování pracovníků
Posledním samostatným bodem, na který je důležité reagovat, je „odměňování pracovníků“. K této kapitole by však byl potřeba samostatný článek, protože problematika je poměrně složitá. Takže jen krátce. Materiál hovoří jen o situaci v odměňování lékařů a poukazuje na nárůst odměňování této skupiny zaměstnanců ve zdravotnictví.
K tomu musím podotknout, že v platové sféře byl nárůst platů lékařů garantován právními předpisy, takže všichni zaměstnavatelé (i nefakultní nemocnice) měli postupovat v souladu s právní úpravou. V úhradové vyhlášce platné pro rok 2011 byla speciálně vyčleněna částka na zvýšení platů a mezd na jednoho lékaře. Na toto navýšení platů a mezd dostalo zdravotnické zařízení prostředky ze zdravotních pojišťoven.
Od 1. 1. 2012 byl tento postup zrušen a ministerstvo zdravotnictví podle svých slov zahrnulo částku na navýšení platů a mezd lékařů do celkové úhrady pro zdravotnická zařízení. Stejně nešťastným způsobem postupovalo ministerstvo i u stabilizačního příspěvku pro sestry. Zde dokonce panuje obava, aby na základě této změny nebyla sestrám mzda dokonce snížena.
Dagmar Žitníková, předsedkyně OSZSP