OTÁZKA: Mluvíte se mnou slovensky – nezdá se, že byste byla zrovna „křtěná Vltavou“?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Karin Taussig
Ani Vltavou, ani křtěná! Jsem z Bratislavy a narodila jsem se tam židovským rodičům. V tomto duchu jsem byla vychovaná a odjakživa jsme jako rodina fungovali v Bratislavě v tamní židovské obci. Moje maminka byla také lékařka a rovněž pracovala pro židovský domov důchodců v Bratislavě, jenž se jmenuje Ohel David. Vystudovala jsem všeobecné lékařství na bratislavské Univerzitě Komenského. Pak mě starší sestra, která je psychiatryně, „zlanařila“ do Prahy, kde působí. Nastoupila jsem na internu v Ústřední vojenské nemocnici. Tam jsem pracovala pět let a atestovala z interny, pak jsem pracovala jako internistka na poliklinice, kde jsem složila atestaci ze všeobecného lékařství. V té době jsem si nechávala i nějaké služby v nemocnici, nechtěla jsem přijít o kontakt se službou u lůžka. V Praze jsem zůstala a teď jsem na rodičovské dovolené. Máme dvě malé děti, ve věku dva a půl roku a jedenáct měsíců.
18.1.2012 14:20:41
OTÁZKA: Vy nejste s holčičkami doma?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Karin Taussig
Jsem, ale mám malý pracovní úvazek, ordinuji tu dva dny v týdnu. Oslovila mě Židovská obec v Praze, protože jedna z lékařek, jež tu pracovaly, šla do důchodu. Zůstali tu po ní jak ambulantní pacienti přicházející zvenčí, tak i klienti, kteří leží tady v Hagiboru nebo tu bydlí, protože potřebují pomoc při zaopatřování. Vzhledem k historii naší rodiny pro mě tito lidé nebyli úplně cizí, i proto jsem nabídku přijala… Obě skupiny našich pacientů, ti „zvenčí“ i ti „zevnitř“, jsou většinou senioři. Práce s nimi je poměrně náročná na čas, ale též společensky, hodně tu jde o skloubení medicíny a psychologických aspektů.
18.1.2012 14:20:41
OTÁZKA: Vyprávějí vám vaši pacienti, čím kdysi prošli?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Karin Taussig
Když je mám tady na ambulanci nebo je vyšetřuji na lůžku, tak alespoň ti, se kterými jde relativně koherentně rozmlouvat, mi samozřejmě vyprávějí i o sobě. Rodinná anamnéza bývá identická; pokud se jich zeptáte na rodiče, většinou se dozvíte, že zahynuli v koncentračních táborech.
18.1.2012 14:20:41
OTÁZKA: Dávno je hodně subjektivní pojem. Jedna ze zdejších dobrovolnic telefonovala obyvatelce Hagiboru, že zítra bude koncert. A ze sluchátka se ozvalo udivené: „Cože? Zítra bude transport?“
ODPOVĚĎ:
MUDr. Karin Taussig
Emočně vnímám tyhle věci hodně citlivě nejen proto, že jsem z rodiny hluboce zasažené holocaustem, ale roli v tom hrají i moje dvě malé děti. Citový nápor je to na mě veliký. Většina těch lidí má vytetované šestimístné číslo na levém předloktí… Rázem si představíte úplně konkrétní realitu, jak to všechno bylo. Slyšet tyto lidi mluvit o jejich osudech je o dost jiné než třeba sledovat filmy nebo číst knížky o šoa.
18.1.2012 14:20:41
OTÁZKA: Je psychologická podpora jenom na vás lékařkách?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Karin Taussig
To bychom určitě nestíhaly, my řešíme vždy především nějaký aktuální fyzický problém, ačkoli i ty bývají mnohdy psychosomatické. Personál je tu velmi erudovaný, sestry jsou velice empatické, věnují pacientům hodně času i mimo své pracovní povinnosti. Je tu psycholožka a hodně pomáhají rovněž kulturní programy. Myslím si, že se všichni velmi snaží, aby se obyvatelé Hagiboru i lidé, kteří sem jen docházejí, cítili dobře.
18.1.2012 14:20:41
OTÁZKA: Ve vaší ambulanci vidím jen EKG a tonometr. Spolupracuje se vám dobře při předávání pacientů specialistům?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Karin Taussig
Ambulantní vyšetření mimo Hagibor je samozřejmě mnohem komplikovanější, než když pracujete v nemocnici. Řada našich klientů jsou ležící pacienti. V nemocnici takového pacienta můžete posadit do kolečkového křesla a spodními chodbami ho prostě dovezete do vedlejšího pavilonu na příslušné vyšetření. U nás v případě potřeby vyšetření nad rámec možností naší ordinace musíte víc zvažovat, „co“ a kam pošlete. Odeslat zejména ležícího pacienta na vyšetření je pro něj značně zatěžující. Tito nemocní bývají rozbolavělí a manipulace s nimi je pro ně komplikovaná.
18.1.2012 14:20:41
OTÁZKA: Podle čeho se při výběru specialisty řídíte?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Karin Taussig
Za dobu, co pracuji v ambulantním sektoru, už mám svůj přehled zdravotnických zařízení, na která se spoléhám. Prostě vím, že tam se s kolegy dobře spolupracuje, jejich odborné názory jsou validní a o moje pacienty se postarají tak, jak si představuji, že by mělo být. Vždy se velmi snažím nejen, aby to nebyla zbytečná návštěva, ale také, aby se během takové „výpravy“ vyřešilo co nejvíc věcí naráz. Vytelefonuji dopředu, co jen jde, domluvíme se s kolegou, dohodneme převozovou sanitku. Neposílám pacienta prostě „někam“ a naslepo. S ambulantním sektorem ale problémy nemíváme.
18.1.2012 14:20:41
OTÁZKA: S nemocnicemi je to jinak?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Karin Taussig
Podstatné bývá, na koho zrovna natrefíte. Obtížněji se dohaduje, pokud si něco nedomluvíte výslovně s vedoucím oddělení, což ale nejde vždy, zejména v atypických hodinách nebo když jste odkázáni jen na člověka, který tam je právě v té chvíli přítomen. To je pak případ od případu velmi individuální. Na některých odděleních vše proběhne hladce, měla jsem ale i negativní zkušenosti, kdy mi z nemocnice vrátili pacienta zpět ve velmi špatném stavu, aniž by s ním vůbec něco dělali.
18.1.2012 14:20:41
OTÁZKA: Nechtěli si kazit statistiku úmrtím?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Karin Taussig
To byl asi ten důvod. Vrátili nám pacienta dušného, pomalu na CPAP masce. Poradit si s takovým stavem tady je mimo naše možnosti, naše ordinace je ambulantní. Hagibor není zdravotnické, ale sociální zařízení. Lékař zde není přítomen kontinuálně, střídáme se s kolegyní, jsme tu kromě čtvrtku každý všední den. Mimo naše ordinační hodiny jsou sestry odkázány samy na sebe a mají tu desítky pacientů. Samozřejmě také nemohou podávat například intravenózní terapii.
18.1.2012 14:20:41
OTÁZKA: Nelitujete někdy, že jste nezůstala v nemocnici?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Karin Taussig
Služby nemocničních lékařů, to byl důvod, proč jsem odešla z nemocnice, ačkoli mě práce v ÚVN velmi bavila a byla jsem tam moc spokojená. Jsem za tu zkušenost vděčná a hodně jsem se tam naučila. Nepovažovala jsem ale za reálnou představu, že bych skloubila práci v nemocnici a rodinu. Běžně jsem tam bývala i třicet hodin a celé víkendy. Některé lékařky takto pracují i s dětmi, ale já to nechtěla. V nějaké fázi života si člověk musí určit priority a já věděla, že chci mít děti a nechci omezovat fungování rodiny.
18.1.2012 14:20:41
OTÁZKA: Dva dny v týdnu ale pracujete. Jak se vám daří skloubit nároky profese s péčí o tak malé děti?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Karin Taussig
Starší Sárinku máme v židovských jesličkách a byla tam už o několik měsíců dříve, než jsem dostala nabídku pracovat tady. Sárinka tam chodí velmi ráda, nedávali jsme ji tam, abych se mohla kariérně realizovat, ale proto, že máme dítě, které se už jako roční rozběhlo přes celou ulici, když uvidělo jiné dítě – je to velmi společenská holčička. U mladší dcery máme dvakrát týdně po dobu mé ordinace paní. Potom se snažím svou nepřítomnost dětem vykompenzovat.
18.1.2012 14:20:41
OTÁZKA: Hrají si holky na doktora?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Karin Taussig
Hrají. Sárinka už má i spoustu fotek s fonendoskopem kolem krku. Vezme si můj fonendoskop, strčí si ho do uší a suverénně poslouchá svoje i naše srdíčko. Tady vidíte, že profesní manipulace probíhá už od útlého věku.
18.1.2012 14:20:41