Spoustu let pomáháte onkologickým pacientům i jejich partnerům a rodinám. S čím tito lidé nejčastěji přicházejí právě za psychologem?
Za onkopsychologem nemocní přicházejí v době, kdy je velmi potřebné, aby zmobilizovali všechny svoje síly na boj s onkologickým onemocněním. V ordinaci se s nimi setkávám, abych jim byla v tomto boji nápomocná. Bojují o svůj život. Na začátku všeho se ale potýkají se ztrátou identity, strachem ze stigmatizace. Postupně přichází ztráta aktivit, prostě na ně chybějí síly. Potom se musí nemocný vyrovnat se ztrátou autonomie. Pocit nezranitelnosti, který má zdravý člověk, je najednou vážně narušen. A v neposlední řadě bojuje se strachem. Strachem ze smrti, bolesti, utrpení, osamocení, strachem ze ztráty feminity, maskulinity a také se strachem ze ztráty lidské důstojnosti. Spolu s nemocnými ale o život svých nejbližších chce bojovat i rodina, manželé, manželky, děti či přátelé. I těm je třeba poskytnout radu, nabídnout porozumění i útěchu, aby byli účinnými pomocníky, spolubojovníky a průvodci v jednom z nejtěžších období života toho člověka.
S rakovinou jde o život, kdo by si vzpomněl na sex… Je to opravdu tak?
Je a není. Během rozhovorů o nádorovém onemocnění málokoho napadne zeptat se, jak to je se sexem. Boj s nemocí přináší úplně jiné starosti a komunikace o sexu nám často připadá nedůležitá, když vlastně jde o život. A přesto – právě v tomto období potřebujeme tělesnou blízkost a projevy lásky svého partnera. V období, kdy se nemáme sami rádi, máme nízké sebevědomí a své partnery někdy paradoxně chráníme tím, že je máme raději než sebe, a proto je odstrkujeme v domnění, že nemůžeme být ani v nejmenším přitažliví. Strach z tělesné blízkosti je však i na té druhé straně, na straně zdravých partnerů. Strach racionální, aby neublížili, aby se nedotkli, aby nebyli dotěrní, vyvolává ochromení a nenavozuje duševní atmosféru sexuálního naladění. Setkáváme se ale i s iracionálním strachem partnerů, třeba aby se nenakazili, nebo dokonce s fámou, že chemoterapie prostřednictvím tělesných tekutin může působit i na ně, a s podobnými nesmysly. Sobectví a osobní nezralost vedou ke komunikačním chybám a ztrátě vztahu. Přibližně jedna třetina partnerských vztahů prodělá pod vlivem nádorového onemocnění natolik závažné změny, že vztah skončí rozvodem nebo rozchodem. Máme-li problémy ve vztahu, je jen otázkou času, kdy se objeví problémy v partnerském sexuálním životě. Nicméně platí to i obráceně. Pokud máme problémy v sexu, je jen otázkou času, kdy se projeví v partnerském vztahu.
Provázejí onkologická onemocnění nějaké typické sexuální problémy?
Ano, dokonce velmi často. Více než tři čtvrtiny pacientů uvádějí problémy v sexuální oblasti, které u nich vznikly právě v důsledku nádorového onemocnění. Často se setkáváme s poklesem sexuální aktivity a schopnosti sexuálního prožitku. Mnoho žen má potíže s dosažením orgasmu, často bývají způsobené vlivem psychické zátěže, nedostatečným uvolněním a podobně. Léčba nádorového onemocnění může být i příčinou bolesti při styku, kterou někdy může vyřešit i obyčejný lubrikační gel. Psychická zátěž může způsobovat u mužů funkční sexuální poruchy, nejčastěji jde o poruchy erekce nebo sexuální apetence. Všechny tyto problémy ale jde více či méně řešit, a právě proto je třeba o nich začít i mluvit.
I v době robotiky a laparoskopie mají muži po operaci nádorů prostaty hrůzu z možné impotence. Mluví s nimi někdo o jejich obavách?
Jednou z nejdůležitějších součástí komunikace je informovanost pacienta. V roce 2013 jsem měla možnost účastnit se výzkumu TAPE, který byl zaměřený na komunikaci lékařů urologů a onkologických pacientů. Podle výsledků Česká republika pokulhává za možnostmi okolních zemí. Lékaři často nemají dostatek času na to, aby pacientovi mohli jeho zdravotní situaci a léčebný postup vysvětlit tak, aby nemocný vše pochopil. Podle průzkumu se lékař věnuje sdělení diagnózy a následného postupu průměrně 15 minut, což je z pohledu nemocného nedostačující. Pacient je pak často odkázán na informace, které si sám opatří z internetu nebo jiných zdrojů. Tyto informace nejsou vždy relevantní a mnohdy se podílejí na zhoršení psychického stavu pacienta.
Nejen někteří onkologičtí pacienti jsou ochotní doufat v uzdravující sílu žraločích ploutví, případně terapii konzultují s lunárním kalendářem. Setkáváte se s obdobnými nápady i v sexuologické praxi? A jde je úplně zavrhnout?
Důvodů, proč se lidé uchylují k alternativním druhům léčby, je řada. Někteří volí „alternativu“ proto, že v rámci první svépomoci nechtějí užívat chemické přípravky. Mnoho lidí však hledá pomoc v alternativní medicíně také v situaci, kdy mají reálný či subjektivní pocit, že klasická medicína již nemá účinné možnosti pro jejich léčbu. Sama se v praxi u svých onkologických pacientů setkávám právě s touto snahou v boji o život. Je však nutné mít za všech okolností na paměti, že alternativní medicína není omnipotentní a že by měla probíhat vždy ruku v ruce či nejlépe ve vzájemné spolupráci s klasickou medicínou podloženou vědeckými základy. To platí ve stejné míře i u potravinových doplňků slibujících zvětšení penisu nebo jeho erekci. Zvětšení penisu medikamenty je nesmysl a vliv jiných léků na léčení erektilní dysfunkce než těch, které předepisuje lékař, je na úrovni placebo efektu.
Jsou sexuální dysfunkce obecně u mužů právě tím problémem, kterým s vámi nejčastěji řeší?
Většina mých klientů konzultuje primárně spíš vztahové problémy, ale musíme si uvědomit, že potíže s erekcí řeší kolem padesátky téměř polovina mužské populace a s věkem procento adekvátně roste. Muž sám se za tyto „nedostatky“ stydí a odbornou lékařskou pomoc vyhledá bohužel méně než desetina mužů, jichž se to týká. Ale s poruchami erekce se ve svém životě setkal téměř každý muž. U mužů ve vyšším věku bývají příčiny mnohdy fyzické, u mladých mužů jde častěji o psychické problémy. Erektilní dysfunkce může být způsobena řadou psychických faktorů, ale též nemocí či léky. Právě proto by nikdy neměla být podceňována. Dobrá erekce je totiž často označována za mužský barometr zdraví. Mezi fyzické příčiny poruch erekce samozřejmě patří alkoholismus, únava, ale – jak lékaři vědí – například i hypertenze a cévní onemocnění. Porucha erekce může být dokonce prvním příznakem některého z těchto onemocnění, měla by muže varovat, protože zdaleka nemusí být právě erekce to jediné, co mu schází. Je třeba však zdůraznit, že pro získání a udržení erekce máme v současné době poprvé v historii kvalitní a velmi účinné léky. Vždy je však nutné vyhledat odbornou pomoc u svého praktického lékaře, urologa či sexuologa. Stud zde není na místě. Není čeho se bát a výsledek někdy stojí za to.
Od lékaře je u nás zvykem odnést si recept, bez něj se cítíme ošizeni. Od psychologa máme jít domů s radou, jinak to nebyl dobrý psycholog?
Někteří psychologové kompenzují lékařský recept obecným testem, nesmyslnou diagnostikou nebo jednoznačnou, jasnou radou. Přesto si myslím, že vyplněný test ani rada nejsou tím nejdůležitějším, s čím by měl člověk právě od něj jít. Od psychologa bychom měli odcházet s pocitem porozumění, podpory, náhledu a nadhledu nad situací, se kterou jsme za ním přišli. Odcházet bychom měli plní síly a energie k tomu, abychom se vyrovnali se svými těžkostmi a nasměrovali své kroky k cestě za svým cílem.
Pokud mluvíme o cílech, své vlastní mají koneckonců i armády nešťastníků prchajících do Evropy. Mohlo by být profitem z exodu zvýšení bídné natality nás Evropanek? Máme šanci? A co budou mladí uprchlíci mailovat domů kamarádům, až narazí na feministky?
Natalitu Evropanek nám neevropští imigranti určitě nezvýší, protože jejich asimilace ve zcela odlišných podmínkách nebude rychlá a ani jednoduchá. Pochopitelně ale mohou zvýšit celkovou natalitu v Evropě, a to díky své preferenci větších rodin. A ty dojmy z feministek… Jejich kulturní odlišnost je, myslím si, z velké části setkání s feministkami ušetří.