V dalších zemích zavedla pojišťovací průmyslová sdružení z vlastní iniciativy morální pravidla nebo moratorium na použití výsledků genetických testů. „Všechny evropské země mají zákony omezující nebo zakazující použití těchto informací,“ uvedl pro agenturu Reuters Tom Lerche, pracovník chicagské společnosti Aon Consulting. „V USA zatím existují příslušné zákony v rámci členských států, ale myslím si, že tlak na přijetí federální legislativy dále poroste,“ dodal.
Podle Rady pro zodpovědnou genetiku se sídlem v Cambridge přijalo 42 amerických států zákony, které poskytují jistou ochranu před genetickou diskriminací ve zdravotním pojištění. V 21 státech zajišťuje legislativa ochranu před genetickou diskriminací v práci. „Mnohé z těchto zákonů jsou velmi, velmi omezené nebo velmi slabé,“ řekl Reuters Philip Bereano, profesor na Washingtonské univerzitě v Seattlu a člen Rady.
Pracovní skupina pro genetické testování, kterou v roce 1994 založila Národní asociace pro pojišťovací komisaře, o této problematice jednala a vydala o ní zprávu. Na federální úrovni existují významná právní ustanovení v rámci zákona o přenosnosti a zodpovědnosti zdravotního pojištění. Tento zákon zařazuje genetické informace mezi faktory, které nelze použít k odmítnutí nebo omezení pojištění pro účastníky plánu skupiny. Zároveň vylučuje možnost považovat genetické informace za prvotní podmínku za předpokladu, že nebyla stanovena diagnóza nemoci.
Zákon rovněž zakazuje pojišťovatelům v rámci skupiny účtovat jedné osobě vyšší pojistné než jiné osobě nacházející se v podobné situaci.
Kromě toho existuje ochrana podle zákona o invalidech. Má-li zaměstnanec genetický znak určité nemoci a zaměstnavatel přijme rozhodnutí na základě této skutečnosti, může být pokládán za invalidu a spadat pod ochranu tohoto zákona.
Prezident Clinton sice podepsal 8. února 2000 výkonné nařízení o zákazu diskriminace vůči federálním zaměstnancům na základě genetických informací, pokus o přijetí jednotného zákona však ztroskotal. Normu zakazující genetickou diskriminaci ve zdravotním pojištění a zaměstnání prosazovala ve Sněmovně reprezentantů demokratka Louise Slaughter, v Senátě vůdce demokratické menšiny Tom Daschle. Návrh zákona vyzýval k úplnému zákazu genetické diskriminace v zaměstnání, zakazoval zaměstnavatelům požadovat od zaměstnanců zpřístupnění jejich genetických informací a povoloval genetické testy pouze při monitorování nepříznivých vlivů na pracovištích s vysokým stupněm zdravotního rizika. Zároveň požadoval, aby všechny předpovědní informace byly drženy v přísné tajnosti. Kromě toho zakazoval restrikce při přijímání do zaměstnání, úpravy pojistného založené na předpovědních genetických informacích a nedovoloval pojišťovatelům žádat od zaměstnanců, aby se podrobili genetickým testům.
Další návrhy, soudí Reuters, nepochybně přijdou. A nabízí analogii se schválením jednotného celonárodního zákona o rodinném a zdravotním volnu z roku 1993, před jehož přijetím museli zaměstnavatelé dodržovat rozdílné zákony v rámci jednotlivých států.
Někteří pozorovatelé jsou ovšem přesvědčeni, že nový federální zákon není nutný. Alespoň prozatím. „V této fázi to nepovažuji za problém,“ uvedl Ed Kaplan, konzultant ve věcech zdravotního pojištění newyorské společnosti The Segal Co. „Myslím si, že se o to postará trh. Plná zaměstnanost a přesvědčivá kvalita dobrého systému zdravotního pojištění by vedly zaměstnavatele k tomu, aby se podobným záležitostem vyhnuli,“ upřesnil.
Ekonom, 26.7.2001