Od 14ti let jsem měl Scheurmanna diagnostikovaného. Samozřejmě, podle článku mám druhou variantu. Je mi 51 let a podle doktorů jsem v pořádku, protože se Scheuermann vyskytuje jen u dorostenců a v dospělosti neexistuje. Na jednu stranu co tě nezabije, to tě posílí, protože tam, kde bolest zad ostatních je nevydržitelná, u mě teprve začíná. Při menší zátěži (Odnesení tašky s nákupem) se mi křečují ruce a to třeba až tak, že musím palec odtáhnout druhou rukou od dlaně. Podle neurologa, revmatologa a ortopeda jsem z jejich hlediska v pořádku. Jediný fyzioterapeut poznal, že mé tělo prošlo Scheuermannem a divil se mým lékařským posudkům. Abych nebyl v křeči, nebo mě nebolela záda, nesmím pracovat: vestoje, vsedě, v předklonu, v horku, v zimě, s těžkými břemeny a to i lehčího charakteru, v hluku. Nechci důchod, ale jen aby mi někdo pomohl a nejedl jsem mix různých prášků, které stejně nepomáhají.
Já se v 16 hodně vytáhl a páteř se začala ohýbat dopředu i doboku. Blízké okolí na to reagovalo: narovnej se, nehrb se a pak přišla korekční rána do zad. O rok později přišla dignóza Scheuermann - 3 deformované hrudní obratle, bolestivost. Kromě doporučení vyvarovat se těžké práce se tím nikdo nezabýval. V 18 odvod a pokus o získání modré knížky. Odveden. Naštěstí jsem byl přijat na VŠ a získal odklad. Po VŠ ve 23 znovu odveden. Scheuermann NO PROBLEM. Na buzeraci od přerostlých puberťáků už jsem neměl náladu a zvolil náhradní civilní službu. 1,5 roku těžké fyzické práce, celodenní tahání předmětů nad 40kg. Pak přišla konečně skutečná klidnější práce. Rodina a po dalších 20 let svépomocí rekonstrukce 3 domů. Permanentní bolesti. Občasná hospitalizace, ale život jde dál. Hrb tam je, už mě za něj nikdo plácnutím do zad netrestá. Rehabilitace ani korekční pomůcky už problém nevyřeší, mnohdy to spíš zhorší protože to není posunutý obratel, který je třeba narovnat. Nejlepší lékař je chůze a optimismus.
Od 14ti let jsem měl Scheurmanna diagnostikovaného. Samozřejmě, podle článku mám druhou variantu. Je mi 51 let a podle doktorů jsem v pořádku, protože se Scheuermann vyskytuje jen u dorostenců a v dospělosti neexistuje. Na jednu stranu co tě nezabije, to tě posílí, protože tam, kde bolest zad ostatních je nevydržitelná, u mě teprve začíná. Při menší zátěži (Odnesení tašky s nákupem) se mi křečují ruce a to třeba až tak, že musím palec odtáhnout druhou rukou od dlaně. Podle neurologa, revmatologa a ortopeda jsem z jejich hlediska v pořádku. Jediný fyzioterapeut poznal, že mé tělo prošlo Scheuermannem a divil se mým lékařským posudkům. Abych nebyl v křeči, nebo mě nebolela záda, nesmím pracovat: vestoje, vsedě, v předklonu, v horku, v zimě, s těžkými břemeny a to i lehčího charakteru, v hluku. Nechci důchod, ale jen aby mi někdo pomohl a nejedl jsem mix různých prášků, které stejně nepomáhají.
Já se v 16 hodně vytáhl a páteř se začala ohýbat dopředu i doboku. Blízké okolí na to reagovalo: narovnej se, nehrb se a pak přišla korekční rána do zad. O rok později přišla dignóza Scheuermann - 3 deformované hrudní obratle, bolestivost. Kromě doporučení vyvarovat se těžké práce se tím nikdo nezabýval. V 18 odvod a pokus o získání modré knížky. Odveden. Naštěstí jsem byl přijat na VŠ a získal odklad. Po VŠ ve 23 znovu odveden. Scheuermann NO PROBLEM. Na buzeraci od přerostlých puberťáků už jsem neměl náladu a zvolil náhradní civilní službu. 1,5 roku těžké fyzické práce, celodenní tahání předmětů nad 40kg. Pak přišla konečně skutečná klidnější práce. Rodina a po dalších 20 let svépomocí rekonstrukce 3 domů. Permanentní bolesti. Občasná hospitalizace, ale život jde dál. Hrb tam je, už mě za něj nikdo plácnutím do zad netrestá. Rehabilitace ani korekční pomůcky už problém nevyřeší, mnohdy to spíš zhorší protože to není posunutý obratel, který je třeba narovnat. Nejlepší lékař je chůze a optimismus.