První část semináře Mgr. Martiny Hazukové byla zaměřena na komunikaci v obecné i specifické rovině. Obecná se zabývala otázkou komunikace jako dorozumívacího prostředku, která má nedílné složky – verbální, neverbální, materiální a skutkovou. Sestra, která je v ambulantní praxi, může využívat několik komunikačních strategií, jako je asertivita, manipulace, a rovněž musí čelit strategiím klienta, např. pasivitě, agresivitě.
Přitom je sestra v současné době konfrontována s otázkou přeměny způsobu komunikace – z rozhovoru s pacientkou na komunikaci s klientkou. Změna označení pacienta na klienta s sebou nese změny v pohledu nejen na jejich vztah, ale také na komunikaci v jejich interakci. Seminář se dále zabýval rozdílností v komunikaci v rámci genderové problematiky (rozdíly mezi mužským a ženským vnímáním a komunikováním), stereotypy ve vnímání verbálních i neverbálních signálů, využitím empatie a autenticity v jednání s klientem.
V druhé části semináře se lékař – urogynekolog (MUDr. Oldřich Šottner, Gynekologickoporodnická klinika FN Bulovka) věnoval představení relativně nového, ale velice častého onemocnění – syndromu hyperaktivního močového měchýře (Overactive Bladder Syndrom – OAB). Klíčovým příznakem (symptomem) je urgence (tj. imperativní „nenormální“ nucení na močení, kterému nelze odolat), dalším příznakem je frekvence (zvýšená četnost mikcí) a nykturie (noční močení).
Tato trias symptomů definuje tzv. suchou formu syndromu hyperaktivního močového měchýře; je-li trias doplněna ještě urgentní inkontinencí (únik moči předcházený urgencí), hovoří se o vlhké formě syndromu hyperaktivního měchýře.
Byla zmíněna poměrně vysoká prevalence (výskyt) tohoto onemocnění a zejména značná poddiagnostikovanost pramenící z obavy se s příznaky svěřit, jakož i z podceňování významného vlivu syndromu hyperaktivního močového měchýře na kvalitu života postižených. Hyperaktivní močový měchýř postihuje podle některých současných prací pětinu populace – není jen chorobou starých žen (jak se často mylně uvádí), nýbrž postižení obou pohlaví je prakticky srovnatelné a výjimkou nejsou ani osoby stižené onemocněním ve třetí či čtvrté dekádě života.
Přestože není zcela známa příčina výskytu převažujícího primárního syndromu OAB s nepopiratelnou psychosomatickou složkou, je nutné vždy vyloučit sekundaritu obtíží (zánět, cizí těleso, nádor atd.). V léčbě je nutné zdůraznit význam režimových opatření, jako je úprava pitného režimu z hlediska množství, denního rozložení a charakteru přijímaných tekutin. MUDr. Šottner hovořil o naprosté kontraproduktivnosti přísné restrikce tekutin, která působí jako začarovaný kruh, čímž se situace pacienta postupně jen zhoršuje.
Dále se zmínil o nevhodnosti močopudných nápojů (silná káva a silný čaj, nápoje s přídavkem kofeinu, koncentrované citrusové šťávy). Vedle dalších nefarmakologických léčebných modalit (např. trénink močového měchýře) upozornil na možnost ovlivnění onemocnění léky, z nichž pro širokou praxi mají nesporně nejvýznamnější pozici anticholinergika, dále pak Imipramin a eventuálně estrogenní substituce.
Závěrem bych chtěla poděkovat všem, kteří se na tomto cyklu seminářů organizačně podíleli, a účastnicím za jejich aktivní přístup k sebevzdělávání.
