Berlínská univerzitní pracoviště Charité (Charité akademie pro vzdělávání v oblasti zdravotnictví) navíc uvádějí požadavek předložit potvrzení – kromě ověření zdravotního stavu – o absolvování praktika nejméně v délce čtyř týdnů. Výuka, v níž praxe představuje nejméně 50 %, probíhá zpravidla při univerzitních klinikách.
Celoživotní vzdělávání
V Německu existuje zákon o podpoře při studiu, kdy v závislosti na příjmu rodičů budoucí sestra získá v prvním roce příspěvek 876 eur, ve druhém 937 eur a v třetím roce 1038 eur. Jedná se o hrubý roční příjem, z něhož se zhruba 20 % odvádí jako zdanění. Pokud příprava na profesi probíhá u soukromé, státem uznané školy, ta může od studentů požadovat různé poplatky.
Předpisy zdůrazňují povinnost všech zdravotnických pracovníků podrobit se kontinuálnímu vzdělávání, zejména jde o seznamování se s novinkami v oboru, prohlubování znalostí a dovedností, např. se uvádí oblast komunikace s pacientem či nakládání se zdravotnickou dokumentací. Další odborné vzdělávání (nejméně dva roky) vyplývá jednak z potřeb zdravotnických pracovišť, jednak z přání sester získat větší samostatnost, vyšší pracovní pozici a zpravidla i vyšší finanční ohodnocení. Další – specializační – vzdělání se předpokládá u řady oborů, např. v kardiologii, onkologii, neurologii, psychiatrii, v oblasti paliativní a další péče.
Finanční ohodnocení
Nástupní plat čerstvé absolventky základního vzdělání činí 2105 až 2249 eur. Z tarifní smlouvy pro veřejné služby vyplývá zhruba 15 platových skupin a stupňů v závislosti na mnoha kritériích: na konkrétně vykonávané práci, věku, praxi, vzdělání aj. Skupina E1 činí 1520 až 1695 eur. Zdravotnický asistent („pomocník“) může počítat s E3 a E4, kdy jeho příjem se pohybuje kolem 2 tisíc eur. Všeobecná sestra je zpravidla zařazena do skupiny E7 a E8 s příjmem mezi 2 a 3 tisíci eur. Při magisterském vzdělání lze dosáhnout např. na E9 s platem kolem 6 tisíc eur.
Vždy ovšem záleží na tom, zda jedinec dokáže při univerzitě vystudovat náročnější oblasti, jako je např. zdravotnická ekonomika nebo management ve zdravotnictví, a zda pro své znalosti nalezne pracovní uplatnění. Zájemcům o základní přípravu pro povolání ve zdravotnictví je mj. zdůrazňováno, že je zaměstnavatel může kdykoli průběžně žádat o absolvování kurzů a seminářů v rozmezí hodin i dnů v rámci kontinuální potřeby zkvalitňovat péči o nemocné. Další odborné vzdělávání v některých oborech někdy představuje náročnější podmínky, kdy se vyžaduje např. šestiměsíční praktikum. I v Německu se čas od času ozývají diskuse, nakolik stát může ukládat zaměstnancům ve zdravotnictví další povinnosti či měnit pravidla, navíc v této zemi do obsahu vzdělávání a školení hodně mluví i zdravotní pojišťovny, a to nejen u nelékařských profesí, ale i u lékařských povolání.