Finanční bilanci zdravotnických zařízení zlepší ekonomické uvažování
Baví se šéf jedné velké nemocnice s druhým: „Tak jsme ti teď dělali nějaká nová výběrová řízení a to ti je hrozný, člověče. Ty nejvyšší nabídky, které jsme vybrali, jsou rok od roku dražší…“ „Máš pravdu. My teď také vybírali ty nejdražší vítěze a nevím, nevím, jak to špitál letos utáhne. Ale když ona manželka už od ledna otravuje, že ji to loňské audi štve a že teď chce nového bavoráka…“ Drsný vtip? Možná. Bohužel vcelku výstižný.
Zákony obchodu naruby
Žasnout nad tím může jen laik. Kdo ví, jak nemocnice fungují, zná ten paradox: čím více se tu šetří, tím hůře. Pokud totiž nemocnice začne šetřit třeba na lécích, sníží si základnu pro dobrý hospodářský výsledek. Není žádným tajemstvím, že výdělky ústavních lékáren dotují ekonomicky slabší provozy.
Navíc – kdo by šetřil, když chybí motivace. Nemocnice ví, že příští rok dostane od zdravotních pojišťoven svůj paušál navýšený o nějaká ta tři až čtyři procenta oproti roku předchozímu, a s tím hospodaří. A kdyby náhodou ušetřila podezřele moc, mohlo by se stát, že příště dostane o to méně.
Černé díry
Není divu, že se v českém zdravotnictví vyplýtvá zbytečně nejméně 28 miliard korun. Což je zhruba šestina z celého koláče peněz, který do něho ročně jde (210 miliard korun).
Černé díry minulý týden pojmenovala a vyčíslila analýza zpracovaná Transparency International. U šesti ze šestnácti parametrů, kvůli kterým mizí peníze nebo se vynakládají neefektivně, je odhad ztrát vyčíslitelný. U ostatních chybí přesná data nebo metodika výpočtu. A vychází, že spočítané ztráty z titulu netransparentnosti systému nebo jeho neefektivního nastavení činí 20,1 miliardy korun.
„Když k nim připočítáme i ztráty plynoucí ze zneužívání nemocenské, což je sice jiný balík peněz, ale se zdravotnictvím úzce související, odhad se zvýší na 27,6 miliardy korun,“ říká autor studie Jan Pavel.
Nemáš flek pro bratránka?
Seznam černých děr je dlouhý. Počínaje zdánlivě okrajovou záležitostí, jako jsou falešné recepty, které vyrábějí drogově závislí a na něž za peníze pojištěnců získávají léky potřebné k výrobě pervitinu (odhad ztrát: 380 milionů korun ročně), přes fakt, že máme v nemocnicích příliš mnoho drahých lůžek akutní péče (sedm miliard korun) a zatěžujeme systém nadprůměrně častými návštěvami lékařů (šest miliard korun), až po ekonomicky špatně vyčíslitelné záležitosti.
To je třeba skutečnost, že o postech na důležité pozice ve zdravotnictví až příliš často rozhoduje nikoli kompetentnost člověka, ale politika nebo dosazování známých. I to přináší finanční ztráty.
Samostatnou kapitolou jsou výběrová řízení. Rozhodování nejen o investicích do nemocnic, výběru dodavatele, nákupu přístrojů, ale i o lécích, jsou neprůhledná a neexistuje záruka, že zvítězila nejlepší a finančně nejvýhodnější nabídka. Zastavme se právě u soutěží.
Dejme to Frantovi
O co se vlastně hraje? „Výdaje, které jsou zdravotnickými zařízeními alokovány prostřednictvím veřejných zakázek, lze rozdělit do dvou skupin. Do té první patří výdaje na pořízení nového hmotného investičního majetku a pohybují se ročně kolem osmi miliard korun. Součástí druhé jsou výdaje na nákupy běžného zboží a služeb a jejich hodnota v roce 2005 přesáhla 43 miliard korun,“ píše se v analýze Transparency International.
Takže tu máme více než padesátimiliardové hřiště. Jak se o těchto penězích rozhoduje? „Z analýzy nálezů Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vyplývá, že zhruba 30 procent zakázek na nákup majetku je předmětem řízení ÚOHS. A ten v 50 procentech konstatuje porušení zákona,“ píše se ve zprávě. Pokud budeme předpokládat, že v těchto případech nevyhrála nejnižší cena, dají se ztráty odhadnout na 148 milionů korun.
V případě druhé skupiny, nákupů běžného zboží a služeb, vycházíme ze situace, že jen 27 procent výdajů prochází otevřeným výběrovým řízením. Z toho plyne, že více než 31 miliard korun neprošlo veřejnou soutěží. Ztráty plynoucí z neefektivnosti vyčíslila Transparency International na 3,8 miliardy korun.
Špitál: taková zvláštní firma
Jak je možná tak nevídaná neefektivnost? Zčásti proto, že o nákupech a zakázkách ve zdravotnictví rozhodují jednotlivci. Ač jsou nemocnice podniky s obraty od dvou set milionů do 4,5 miliardy korun ročně, nemají samostatná oddělení nákupu, prodeje a marketingu. Nic z toho, co je běžné v normálních firmách.
Nemocnice mají ekonomického náměstka. A pak přednosty, primáře a vrchní sestry, kteří vědí, co chtějí. A umějí dokonale vyšachovat nadřízené. Stačí říct, že s touto kanylou oni dělat nebudou, protože je špatná, a bude se pracovat s tou druhou, která stojí desetkrát více. Kdo jim dokáže, že kvalita je stejná a rozdíl v ceně mnohonásobný? Nikdo. Žádná kritéria kvality v poměru k ceně a funkčnosti totiž neexistují. Jen se o jejich vytvoření už pět let mluví.
Léčba existuje
Paradoxní je, že zalátání černých děr je poměrně jednoduché. „U většiny z těch věcí by stačilo, kdyby se dodržovaly současné zákony,“ říká spoluautor analýzy o neefektivnosti zdravotnictví, lékař a bývalý ředitel největší nemocnice v zemi – Motol – Pavel Vepřek.
Nebo by se lépe využívalo toho, co už máme a funguje. Šest z oněch šestnácti černých děr zdravotnictví umí například léčit systém IZIP. Tedy internetové zdravotní knížky, kam lékaři píší záznamy o pacientech. Dá se díky tomu například snadno zjistit, nemá-li pacient vícekrát tentýž lék jen proto, že byl u několika lékařů.
Elektronické aukce
Ale zpět k zakázkám a nákupům, kde cinká nejvíc zlaťáků.
„Pamatuji si na slavnostní otevírání nového onkologického přístroje v jedné státní nemocnici. Pěkný, dobrý přístroj a nutný. Jenže byli tam lidé ze soukromé skupiny Agel, která vlastní na Moravě síť nemocnic, a říkali:,Je dobrý, my ho teď koupili také, ale za polovinu…‘ “ vzpomíná mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt.
Historka dokresluje plýtvání v nemocnicích více než cokoli jiného. I tady však existuje lék. Zákonodárci před rokem díky zákonu 137 povolili soutěžit pomocí systému elektronických aukcí. Levné, elegantní a dokonale průhledné. Sedíte u kávy na Mallorce, na kolenou notebook a sledujete, jak se během třiceti minut poperou dodavatelé o vaši zakázku. Ekonomický výsledek? Až třetina uspořených běžných nákladů na nákup.
Jenže rozbíhá se to ztuha. Většinou si radnice nebo firma koupí licenci na software a zkouší si nakoupit kancelářské potřeby. Takto však jdou nakupovat i dodavatelé elektrické energie, datových služeb či se tak dají řešit právě nákupy v nemocnicích.
Dobrý odhad
Právě pořádáním elektronických aukcí pro nemocnice se živí firma eCentre. A zatím v Česku nemá konkurenci. Měla čich na díru na trhu. Neprodává totiž jen software pro aukce, ale nemocnicím zařizuje všemožné, od auditu nákupů a definice kvality toho, co chtějí nakupit, až po smlouvy s vítězem soutěže.
Z jejích výsledků plyne, že systém umí nemocnicím ušetřit v průměru patnáct procent ze zakázky. A to ať už jde o soutěž o rohlíky, dodavatele obvazů či injekčních jehel, implantátů nebo kancelářských potřeb. A v řadě případů se dá ušetřit i více.
„Úspora je v průměru pětadvacet procent. Což jsou řádově stovky tisíc korun. Čekáme ale, že letos celkem ušetříme přes milion. A to už jsou významné peníze. Půjdou zpět do nemocnice, zřejmě na umoření dluhu, který máme,“ popisuje zkušenosti se systémem ředitel opavské nemocnice Tomáš Stejskal.
Nemocnice takto už nakoupila injekční stříkačky a jehly, obvazový materiál a ochranné prostředky, jako jsou roušky a rukavice. Tedy čtyři komodity z celkem devíti, které chtějí nechat projít e-aukcí. „Uvažovali jsme i o lécích, ale to je tak mimořádná věc, že do toho zatím nechceme jít,“ dodává ředitel.
Qui bono?
„Myslím, že pohodlně deset procent z těch dvou set miliard korun, které protečou zdravotnictvím, by se dalo ušetřit, kdyby se nákupy dělaly rozumně. Třeba právě průhledným a jednoduchým systémem elektronických aukcí,“ tvrdí ředitel eCentra Vítězslav Grygar.
Otázkou je, jestli takové zprůhlednění nákupů a zakázek u nás vůbec někdo chce.
„Ano, chápu, v systému, který je nastavený tak, že čím více a dráže nakupujete, tím více vyděláváte, není jednoduché někoho přesvědčit, že by měl myslet ekonomicky. A my rozhodně nejsme nějací chytrolíni, co jiným říkají, jak to mají dělat. Jenom do toho systému dodáváme ekonomickou logiku. I lékaři se někdy musejí naučit počítat. Argument proč, je jediný: do budoucna to jinak opravdu nepůjde,“ říká. A dodává: „Jestliže říkáme, že nemocnice mají poskytovat kvalitní péči, pak ekonom ví, že ji nemohou dělat kvalitně, pokud nebudou mít v pořádku ekonomiku. Ta je daná a svázaná některými věcmi, jako je třeba systém úhrad za péči, ale to ostatní lze ovlivnit. Co se týče nákupu, je to prostě standardní byznys, nic jiného. A nemocnice by to měly ve vlastním zájmu začít rychle chápat.“
Lenka Petrášová, EURO