Foto Marta Jedličková
Antidepresiva
Antidepresiva tvoří rozsáhlou skupinu léků působících na depresivní náladu a další příznaky depresivního syndromu, jako jsou patologický útlum, strach atd. Používají se při léčbě poruch nálad (Dg.: F30 – F39) v případě, že se jedná o depresivní symptomatologii, dále pak při léčení obsedantně kompulzivní poruchy (Dg: F42), poruch přizpůsobení (Dg: F43.20 – F43.23) a smíšené úzkostně depresivní poruchy (Dg: F41.2), panické poruchy (Dg: F41.0) a některá antidepresiva i při léčbě mentální bulimie a mentální anorexie (Dg: F50).
Sexuální dysfunkce u depresivních pacientů
V současnosti je věnován zvláštní zájem sexuálním potížím, jež depresivní pacienty často trápí. Sexuální dysfunkce jsou široce rozšířené v celé populaci a ještě více mezi depresivními pacienty, bez ohledu na to, zda antidepresiva užívají, či ne. Už i pro tento fakt se názory na vliv antidepresiv při vzniku sexuálních dysfunkcí liší. Deprese je charakterizována inhibicí řady funkcí, mj. i sexuality. Zároveň ji doprovází změna zájmu o okolí a často dochází i k narušení sociálních vztahů, funkce rodiny apod.
Vliv antidepresiv na sexuální dysfunkci
V souvislosti s aplikací III. generace antidepresiv, charakteristických významně nižším výskytem nežádoucích účinků, se paradoxně začalo mluvit o jejich negativním působení na sexuální život pacientů. Léčba tricyklickými antidepresivy byla spojená s tolika vážnými vedlejšími účinky a toxicitou, že ve srovnání s tím byl jejich vliv na sexualitu prakticky bezvýznamný. Nové látky (SSRI) jsou naopak pacienty dobře tolerovány, takže si více uvědomují jejich vliv na sexuální život a je více času zabývat se tímto problémem. Z údajů získaných svépomocnými skupinami pacientů vyplývá, že pacienti často přerušují léčbu SSRI pro sexuální nežádoucí účinky, ale nepřiznávají to svému ošetřujícímu lékaři. Sledování provedená u depresivních pacientů v Evropě ukazují, že asi třetina až polovina pacientů léčených antidepresivy trpí nežádoucími sexuálními účinky, které považují za důležité.
Ošetřovatelský proces v saturaci sexuálních potřeb
Ošetřovatelská anamnéza
V rámci ošetřovatelského procesu je nutné věnovat velkou pozornost sexuální anamnéze, zvláště u depresivních pacientů. Sestra musí umět vytvořit podmínky k tomu, aby jí pacient bez obav svěřil své problémy. To znamená nejen vhodné prostředí zachovávající dostatečnou intimitu, ale také schopnost sestry být empatická, věnovat pacientovi dostatek času a mít dostatečné znalosti o dané problematice. Zároveň je důležité, aby si sestra uvědomila, jaký je její názor na homosexualitu, jak se cítí při rozhovoru o sexualitě s pacientem a jak při rozhovoru s partnerem.
Jak již bylo řečeno, depresivní pacient bývá uzavřenější, navazování kontaktu je pro něj obtížné, někdy může být spojeno s pocitem, že je jiným na obtíž. Proto je třeba při rozhovoru být empatický, projevovat pochopení a hlavně poskytnout dostatek času v klidném intimním prostředí. Považuji za vhodné pokládat otevřeně otázky tak, aby se pacient mohl vyjádřit, aniž by byl vázán pocitem, že odpověď má být stručná a jednoznačná. Jisté informace o sexualitě je možné získat už při rozhovoru o jiných oblastech jeho života a také při somatickém vyšetření. Fakt, že se pacient zvýšeně potí nebo naopak má vyschlou pokožku, může výrazně ovlivnit jeho sexualitu.
Pokud se pacient při vstupním pohovoru vyjádří, že již před přijetím měl problémy v sexuální oblasti, neměli bychom zapomenout zjistit, jak dlouho trvají, jakého jsou rázu a zda měl možnost na toto téma již s někým mluvit. Nezajímáme se jen o to, zda o nich hovořil s partnerem, rodiči, známými. Jestliže takové problémy udává, můžeme rovnou stanovit ošetřovatelskou diagnózu.
Změněná sexualita bývá z důvodů:
– strach z otěhotnění
– strach z nakažení se pohlavně přenosnou chorobou
– strach z následného koitu po překonaném infarktu myokardu
– nesoulad v partnerském vztahu
– narušený obraz těla po úrazu nebo radikálním sexuálním zákroku
– přetrvávající stresor (problémy v zaměstnání, finanční potíže)
– změny tělesné funkce v důsledku gravidity, užívání drog či léků, chirurgického zákroku, chorobného procesu, úrazu, ozařování nebo věku
– sexuální trauma (znásilnění, sexuální vydírání)
– nerealistického očekávání od sebe nebo partnerky.
Sexuální dysfunkce bývá z důvodů:
– nadměrné užívání alkoholu
– bolestivý styk kvůli nedostatečné vaginální lubrikaci
– nesprávné nebo nedostatečné informace
– neurologické změny jako následek diabetu nebo poškození míchy
– nedostatek vědomostí (např. o početí, antikoncepci nebo o normálních sexuálních změnách úměrných věku).
Riziko změněné sexuality v důsledku užívání antidepresiv
(Ošetřovatelská diagnóza)
V případě, že sexuální problémy pacient před přijetím neměl, pak je (pokud jsou ordinována antidepresiva) potřeba uvažovat o možnosti výskytu tohoto problému a stanovit diagnózu jako potencionální, např.: Riziko změněné sexuality v důsledku užívání antidepresiv.
Pokud se jedná o sexuální dysfunkci vzniklou následkem užívání léků, cílem ošetřovatelské péče by měla být plná informovanost pacienta o vlastním onemocnění, nutnosti užívání antidepresiv, jejich nežádoucích účincích, včetně těch, které mají na sexuální život. Zároveň by pacient měl být informován o možnostech korekce. Ta je možná jak změnou skupiny antidepresiv, např. z první generace na třetí, která má nejméně nežádoucích účinků, tak i změnou SSRI, protože ne všechny působí stejnou měrou na sexualitu.
Samotná změna léku je samozřejmě věcí lékaře, ale pacient by o této možnosti měl být informován i proto, aby nedocházelo k svévolnému vysazování léku a v důsledku toho ke zhoršení základního onemocnění.
Dále by sestra měla poskytnout informace o lidské sexualitě, eventuálních problémech, které v souvislosti s ní mohou vzniknout, a o způsobech, jak je řešit. Navíc by měla pacienta informovat o odborných pracovištích, kde se zabývají problematikou sexuality, a také o svépomocných skupinách pacientů, pokud takové existují. Po dohodě s pacientem je možné, aby edukaci na toto téma provedla také i u partnera nemocného.
Pokud pacient nepociťuje žádné problémy v oblasti vlastní sexuality a je léčen antidepresivy, měla by ho sestra informovat o možných nežádoucích účincích, ale hlavně tuto skutečnost poznamenat do dokumentace nemocného, protože může mít důležitou diagnostickou hodnotu v případě objevení se problémů. n