Moderátor (Zoja Franklová):
Tématem dnešní diskuse bude situace v nemocnicích. Podle vládního nařízení byli jejich ředitelé povinni zvýšit od 1. března platy zdravotníků o 18 % a přitom na to mnohé z nich nemají prostředky. Chystají proto různá úsporná opatření, někde se dokonce bude propouštět a mnozí zdravotníci se nedočkají osobních příplatků. Kvůli tomu například podalo v úterý výpověď 8 lékařů v nemocnici v Rychnově nad Kněžnou. Velice napjatá situace je už po nějakou dobu také v nemocnici v Jihlavě a v řadě nemocnic přišli zaměstnanci s požadavky na vysoké příplatky za služby. Ředitelé se ovšem brání, že je k těmto opatřením vede nedostatek peněz. Je také otázka, zda se úsporná opatření provedená proto, aby zdravotníci mohli dostat vyšší platy, neprojeví na kvalitě péče o pacienty. A další otázka, zda vůbec stát má nemocnicím diktovat, jak mají své zaměstnance platit. O tom všem budu dnes hovořit s hosty ve studiu, kterými jsou náměstek ministra zdravotnictví Antonín Hlaváček, ředitel nemocnice v Přerově Zdeněk Horák a předseda Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Jiří Schlanger.
Moderátor (Zoja Franklová):
Jaká tedy byla představa ministerstva zdravotnictví z čeho mají nemocnice platit ty zvýšené platy zdravotníkům?
Antonín Hlaváček, náměstek ministra zdravotnictví:
Ze svých příjmů samozřejmě. A jejich příjmy jsou především tvořeny příjmy od pojišťoven za poskytnutou zdravotní péči.
Moderátor (Zoja Franklová):
Ale předpokládalo by se tedy, když po nich chcete, aby zvýšili platy o 18 %, že předpokládáte stejný nárůst plateb od pojišťoven a to se neděje.
Antonín Hlaváček, náměstek ministra zdravotnictví:
Tak zaprvé si řekněme otevřeně, že 18 % je zvýšení tarifů, nikoliv platů a tarify jsou zhruba 50procentní částí těch platů a zadruhé já nemohu souhlasit, že se to neděje. Výběr pojistného vloni například vzrostl o víc než 9 %, 9,7 %. Výběr pojistného tak, jak je za první tři přerozdělení, vzrostl o 7,7 %.
Moderátor (Zoja Franklová):
To je výběr pojistného, ale to neznamená, že to nemocnice dostanou.
Antonín Hlaváček, náměstek ministra zdravotnictví:
V tom souhrnu nedostanou samozřejmě všechno, oni participují na zdravotní péči asi 50 %, ale každá konkrétní nemocnice to dostane za to, kolik zdravotní péče poskytne svým pacientům. A bohužel jaksi v řadě případů dochází k tomu a u některých, které jste jmenovala, to dokonce přímo platí, že čím rychleji tam rostly platy, tím rychleji jim klesaly jejich vlastní příjmy.
Moderátor (Zoja Franklová):
Kdybyste to obecně shrnul, tak vy se domníváte, že nemocnice by na zvýšení platů svých zaměstnanců měly mít dost peněz?
Antonín Hlaváček, náměstek ministra zdravotnictví:
To není jenom domněnka, já si myslím, že je to poměrně dost oprávněný propočet jak na straně příjmů, tak i na té straně, co to udělá s náklady nemocnic.
Moderátor (Zoja Franklová):
Ovšem v řadě nemocnic si myslí něco jiného a právě tady přítomný ředitel přerovské nemocnice pan Horák před několika dny prohlásil, že bude muset propustit asi 20 lidí a provést různá úsporná opatření. O jaká opatření se bude jednat?
Zdeněk Horák, ředitel nemocnice v Přerově:
Tak já samozřejmě děkuju za tuto otázku, protože mi umožňuje odpovědět na to, proč jsem to řekl a že to bylo malinko vytrženo z kontextu. Ono samozřejmě jedná se jenom o jedno z úsporných opatření a nejedná se o propouštění, ale takovou úsporu pracovních sil, to znamená nebudeme propouštět, ale nebudeme prodlužovat pracovní smlouvy na dobu určitou, rozloučíme se bohužel s některými důchodci a tak dále, což jsou úsporná opatření.
Moderátor (Zoja Franklová):
A která jsou ta další úsporná opatření, abychom byli trochu konkrétnější?
Zdeněk Horák, ředitel nemocnice v Přerově:
Jestli můžu, tak bych to otočil trošičku na pohled toho ředitele a tudíž tedy manažera, ke kterému se dostalo toto vládní nařízení, o kterém zřejmě by vůbec neměl diskutovat, musí ho splnit, na druhou stranu tady mí zřizovatele, jenž mu dává pokyny a zákon, podle kterého musí mít nemocnice vyrovnané hospodaření. A jestliže to takto postavíme vedle sebe, tak v podstatě nařízení konkrétně v naší nemocnici za jiné samozřejmě nemůžu a ani nechci mluvit, obnáší zvýšení mzdových prostředků o 29 milionů korun a pojišťovny, protože u nás je rozhodující VZP a tato pojišťovna deklaruje 5 % proti skutečnosti roku 2001.
Moderátor (Zoja Franklová):
Čili pětiprocentní nárůst.
Zdeněk Horák, ředitel nemocnice v Přerově:
Pětiprocentní nárůst, což znamená zhruba 15 milionů. Z toho logicky vyplývá, že v podstatě 14 milionů nám bude na nárůst mezd chybět.
Moderátor (Zoja Franklová):
A z toho jste tedy vycházel?
Zdeněk Horák, ředitel nemocnice v Přerově:
Z toho samozřejmě vycházím a protože jaksi manažer bych chtěl být dobrý manažer, tak jsem to nemohl nechat takto a snažím se udělat účinná opatření a mezi nimi jedno z nich samozřejmě bylo i to ne propouštění, jak se to potom převzalo, to jsem rád, že to mohu napravit tady tento..
Moderátor (Zoja Franklová):
To už jste udělal, ale jaká jsou ta další úsporná opatření?
Zdeněk Horák, ředitel nemocnice v Přerově:
Další opatření jsou v úspoře nebo zavedení limitu na léky a zdravotní materiál. To není nic nového, to je všude. Ono samozřejmě se tím nijak nezmění péče pro pacienty, spíš je zamezen další rozvoj. Dál bych rád zmínil v podstatě dopad na jistý komfort pacientů, to znamená dejme tomu oddálení operací malinko.
Moderátor (Zoja Franklová):
Čili čekací lhůty.
Zdeněk Horák, ředitel nemocnice v Přerově:
Čekací lhůty. Samozřejmě někde to lze, někde to nelze.
Moderátor (Zoja Franklová):
Jak dlouho se u vás čeká?
Zdeněk Horák, ředitel nemocnice v Přerově:
Musím říct, že například oddělení ortopedie, které se nám velice pěkně rozjelo, tak nyní už jsou čekací lhůty na totální náhrady rok až rok a čtvrt, což si myslím, že je to na úkor komfortu pacienta.
Moderátor (Zoja Franklová):
Ale když říkáte, že začnete uplatňovat limity na léky, je to samozřejmě správné, protože plýtvat se asi nemá s ničím. Ale teď jde o to najít tu rovnováhu, aby tím nebyl poškozený pacient. Můžete to zaručit?
Zdeněk Horák, ředitel nemocnice v Přerově:
Samozřejmě, určitě. Pacienta se to jako takového nemůže v žádném případě dotknout. Zase jako příklad bych uvedl například kardiostimulátory, který momentálně třeba jsem se dneska setkal s problémem, že pan primář už má dá se říct vyčerpanou větší část pololetního limitu, ale to jsou věci, na které se šáhnout nelze, prostě pacient musí dostat to, co mu patří.
Moderátor (Zoja Franklová):
Ale co tedy uděláte, když máte vyčerpaný teď v březnu pololetní limit?
Zdeněk Horák, ředitel nemocnice v Přerově:
Samozřejmě budeme se pokoušet ušetřit na jiných položkách.
Moderátor (Zoja Franklová):
Nepošlete pacienty do jiné nemocnice?
Zdeněk Horák, ředitel nemocnice v Přerově:
Ne. To jsme zkoušeli, bohužel neuspěli jsme. Ale já bych to jenom dořekl. Samozřejmě po dohodě s odborovými organizacemi, když jim to bylo takto vysvětleno ta situace, tak jsme dospěli celkem ke shodě v tom, že jsme dočasně pozastavili tu část nenárokové složky mzdy, takže já jsem rád, že můžu říct, že naše odbory to pochopily a z mé strany zase byly ujištěny, že pokud se nám v druhém pololetí podaří získat výnosy, což je ta druhá část, po které se samozřejmě budeme snažit, abysme ji zajistili, tak potom je samozřejmě vyplatíme.
Moderátor (Zoja Franklová):
Jaké teď máte zprávy z nemocnic? Do jaké míry se daří to zvyšování platů a kolik je asi nemocnic, kde se to nedaří? Máte nějaké zprávy?
Jiří Schlanger, předseda Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče:
My jsme začali s průzkumem toho, jak vlastně se naplňuje to opatření vlády. Musím říct, že ty první zprávy jsou optimistické, ale ono to souvisí s tím, že vyplnění toho drobného dotazníku je jednodušší u těch, kde hospodaření nemocnice je vyrovnané a když se tedy i s těmi platovými úpravami vyrovnaly. Tam nemusejí vpisovat žádná vysvětlení a nemusejí vypisovat například z kolektivní smlouvy tu část, která nějakým způsobem například reguluje ty mimotarifní složky platu. Takže dneska nemůžeme říct, jaké procento našich členů a zaměstnanců je spokojeno, kde došlo k naplnění, ale ukazuje se určitá závislost samozřejmě na tom, jak nemocnice hospodařily v minulém roce a řada nemocnic, jak už tady zmínil pan náměstek, vlastně neosvědčila to, co dělaly v roce předcházejícím, to znamená, že neuspěly, neodvedly tolik práce pojišťovnám a v tu ránu mají méně peněz. A jestliže mají jednou méně peněz, tak se ten jejich nedostatek protahuje dál, takže to je úplně vyhraněná skupina, která naštěstí není velká. Ale je to symptomatické.
Moderátor (Zoja Franklová):
Já vím, že ještě jste neřekl zdaleka všechno, já vám vrátím to slovo, ale možná že pan ředitel z přerovské nemocnice by na to chtěl reagovat.
Zdeněk Horák, ředitel nemocnice v Přerově:
Krátkou vsuvku. Já sem se nechtěl chlubit na začátku, ale my patříme mezi ty nemocnice, které byly v minulém roce měly vyrovnané hospodaření, tuším, že pan náměstek to říkal na asociaci, jsme jedna z těch 21 nemocnic a přesto nás čekají tyto problémy.
Moderátor (Zoja Franklová):
Takže to, co tady bylo řečeno, ale úplně neplatí?
Jiří Schlanger, předseda Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče:
Ano, já bych chtěl říct, že druhá věc je, zda ta opatření, která nemocnice dneska přijímají, zda odpovídají situaci, která je aktuálně dnes, kdy vlastně v dubnu budou první výplaty nebo zda jsou to preventivní opatření z hlediska budoucnosti, protože to navýšení je až od prvního března účinné, to znamená, že ta první výplata je až v dubnu a jestliže nemocnice dostávají 106procentní zálohy, tak by se měly s tím navýšením relativně, pokud mají zdravé hospodaření, v prvním pololetí vyrovnat. Navíc tedy v květnu by měly dostat doplatek za výkony minulého roku. Samozřejmě pokud neprokázaly výkony, tak se může stát, že dokonce budou vracet. Ale ty, které byly úspěšné, tak by měly dostat něco ve vyúčtování. A ten problém by mohl nastat v tom pololetí, ve kterém ty platy budou již rovnoměrně vlastně vynakládány.
Moderátor (Zoja Franklová):
Můžete na to reagovat? Je to reálné, že by pojišťovny mohly zvýšit nemocnicím platby a nebyly by na tom škodné jiné skupiny zdravotníků?
Antonín Hlaváček, náměstek ministra zdravotnictví:
Přinejmenším je to možné v tom rozsahu, o kterém jsem se zmiňoval, který koresponduje s nárůstem výběru pojistného. To nepochybně. Druhá věc je, že samozřejmě on je dost velký rozdíl mezi nárůstem jednotlivých pojišťoven a je mi líto, když budeme řešit teď problém, jsme nařídili kontroly ve třech pojišťovnách, protože jejich ředitelé lhali, když oznámili svým smluvním partnerům, že nezvýšili výběr pojistného a z oficiálních čísel, která máme k dispozici, jsme zjistili, že byl vyšší.
Moderátor (Zoja Franklová):
Takže myslíte, že pojišťovny, alespoň některý z nich, by mohly platit více, ale nedělají to?
Antonín Hlaváček, náměstek ministra zdravotnictví:
Ne mohly, ale musí a nedělají to, což je takový trošku větší rozdíl. Já se domnívám, že se nám podaří jaksi spojenými silami s nemocnicemi s asociacemi opravdu z toho udělat systém průběžný, tj. co se vybere, to se také dá, ale nezastírám, že to bude diferencovaně vůči jednotlivým nemocnicím podle toho, jakou poskytují zdravotní péči. Ale já bych se velice rád tady na tom místě ohradil ve vztahu k nařízení vlády po úpravách platů od 1. března 2002. Pane řediteli, já si nemyslím, že je šťastné toto nařízení dávat do souvislosti s čekacími listy například na kloubní náhrady nebo kardiostimulátory, protože to není otázka toho, jak se rozhodne nemocnice, ale to je otázka toho, co je nasmlouváno, kolik zaplatí pojišťovna a pojišťovny prostě v současné době, ale snad téměř nikde na světě z toho veřejného pojištění nemají tolik, aby mohly zaplatit všechnu zdravotní péči, kterou dneska dokáží lékaři tomu pacientovi poskytnout. Takže já bych byl velice pro, aby se to odlišovalo.
Moderátor (Zoja Franklová):
Pane řediteli, můžete na to reagovat.
Zdeněk Horák, ředitel nemocnice v Přerově:
Souhlasím. To není přímá souvislost.
Moderátor (Zoja Franklová):
Ale je to přeci jenom kapka ke kapce.
Zdeněk Horák, ředitel nemocnice v Přerově:
Já bych řekl pak je to na těch ředitelech, kteří nemají kam uhnout, protože o tom vládním zařízení o nepříslušní diskutovat, musíme ho splnit. Z druhé strany je zřizovatel a zákon, vyrovnaný rozpočet. Opět o tom nemůžeme diskutovat a teď jsme ve dvou kleštích. Kam z toho ven?
Moderátor (Zoja Franklová):
Domníváte se, že by vám stát neměl dávat takové příkazy, jako že máte zvýšit platy svých zaměstnanců?
Zdeněk Horák, ředitel nemocnice v Přerově:
Asi je to opět věc, kterou já těžko můžu hodnotit. Pokud převáží u mně ten manažerský způsob myšlení, tak si myslím, že ano, bylo by pro mě výhodnější, kdybych mohl oceňovat nebo ohodnocovat zaměstnance podle výkonu práce a nikoliv plošně. Ale to platí asi obecně.
Antonín Hlaváček, náměstek ministra zdravotnictví:
Tohleto je vlastně poslední, neříkám, že právě nejšťastnější způsob, který vládě zůstal, protože v uplynulých letech, když se vláda nařízeními nestarala o to, aby stouply aspoň tarify, tak platy ve zdravotnictví stagnovaly. To zaprvé. Zadruhé chci říci, že i přes to loňské zvýšení, přestože zdravotnictví má mnohem vyšší průměrnou úroveň kvalifikace než národní hospodářství, tak je 1,8 procenta pod průměrným platem v české ekonomice, což jaksi není věc, která by byla potěšující a z tohoto hlediska všimněte si, že dnes už nevyvolává příliš mnoho sporu, že se zdraží energie a podobně, každý to bere jako fakt, který je poměrně samozřejmý a najednou mnohem méně bere jako samozřejmé to, že se zdraží lidská práce.
Moderátor (Zoja Franklová):
Tak já myslím, že málokdo by asi chtěl zpochybňovat to, že lidé obzvláště ti, kteří pracují v zodpovědných povoláních by za to měli být dobře a stále lépe placeni. Ovšem otázky vyvolává to, když pracují v nějaké instituci, jsou na té instituci také závislí a jejich zvýšení platů by tu instituci mohlo přivést do potíží a to je zřejmě to, co se teď v některých nemocnicích děje a já mám teď pro pana předsedu Schlangera, jak se na to dívají odbory? Jaké jsou priority? Prosperita nemocnice nebo zvýšený plat zaměstnance?
Jiří Schlanger, předseda Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče:
Samozřejmě můžeme srovnávat. Můžeme srovnávat se zaměstnanci veřejných služeb v Evropě, kde otázka platů je v jejich prioritách na čtvrtém místě. Před to kladou stabilitu zaměstnavatele, užitečnost výkonů, který zaměstnavatel pro společnost dělá a samozřejmě i svoji užitečnost v rámci toho podniku. My jsme trochu v jiné situaci než naši kolegové v zemích Evropské unie, protože máme obrovský handicap, takže bezpochyby u nás ta platová otázka je ještě prioritní a druh věc je, co dělají odbory. Jsou samozřejmě různé odborové organizace. Jedny, které nevnímají své okolí a vyjednávají nebo používají všech možných metod k řešení té priority, kterou si zvolili, což může být ta priorita platová. A jsou samozřejmě taky odborové organizace, které vnímají, jak to prostředí veřejné služby, to znamená odpovídají jejich názory tomu, že sami zaměstnanci si zvolili toto povolání a vědí, že to není jako v nějakém podnikání, že je kompenzována nižší míra toho rizika v té službě.
Moderátor (Zoja Franklová):
To znamená, že nemají tak velké riziko, že by mohli přijít o místo a podobně.
Jiří Schlanger, předseda Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče:
O místo a že je to komplikováno určitými zase výhodami a nevýhodami. A myslím si, že náš odborový svaz patří k těm organizacím, který vnímají, že tady má zaměstnavatel určité poslání a že v rámci toho poslání je třeba vyjednávat, a proto také dáváme prioritu v současné době jednání s vládou, ale perspektivně i kolektivnímu vyjednávání na vyšší úrovni než podnikové, protože se domníváme, že veřejné služby mají být poskytovány plošně všem občanům přibližně ve stejné kvalitě a že tedy vlastně za standardní práci má být stejná odměna. Ostatně i zákon říká, že vlastně má za stejnou práci být stejná odměna a to se dá zajistit mj. i výsledkem kolektivního vyjednávání, o které se pokoušíme nyní s asociacemi nemocnic.
Moderátor (Zoja Franklová):
Pan náměstek tady ukazoval, že chce mít technickou připomínku.
Antonín Hlaváček, náměstek ministra zdravotnictví:
Ano, já chci říct jenom to, že pro ty, kteří si zvolí jako prioritu plat a otázka řekl bych prosperity té instituce je až někde sekundární, tak se chovají přinejmenším velmi krátkozrace, protože ví Bůh, kde budou zaměstnáni za tři roky. A druhá věc, kterou jsme chtěl poznamenat - mě to velice mrzí, že to vyjednávání o případné kolektivní smlouvě vyššího typu je tak zdlouhavé, protože kdyby si to vyjednali odboráři přímo se zaměstnavateli na té nejvyšší úrovni, tak by nebyla taková potřeba nařízení vlády o rychlejším nárůstu ve zdravotnictví a podobně, protože by si to vyjednali za podmínek řekněme lépe vyhovujícím oběma stranám. Problém je v tom, že vláda, když něco udělá nařízením, tak to nemůže udělat jinak než plošně.
Moderátor (Zoja Franklová):
Co je vlastně ta vyšší kolektivní smlouva?
Jiří Schlanger, předseda Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče:
To je smlouva mezi skupinou zaměstnavatelů.
Moderátor (Zoja Franklová):
V tomto případě třeba asociace nemocnic.
Jiří Schlanger, předseda Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče:
Ano, v tomto případě my tedy jednáme s dvěma asociacemi nemocnic, které vlastně reprezentují největší množství poskytovatelů lůžkové zdravotní péče a mezi tedy odborovými svazy zaměstnanců těchto zaměstnavatelů.
Moderátor (Zoja Franklová):
Jak je to ve vaší nemocnici? Pan Schlanger je představitel Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče, působí ve vaší nemocnici tento svaz a působí u vás například také Lékařský odborový klub, který je podstatě radikálnější?
Zdeněk Horák, ředitel nemocnice v Přerově:
Já mám smlouvu uzavřenou se všemi, to znamená ještě s Unií sester, takže máme všechny tři odborové organizace.
Moderátor (Zoja Franklová):
Tak víme, že například Lékařský odborový klub, jak vystupuje v některých nemocnicích, se staví mnohem radikálněji k té otázce. Jak to vypadá u vás?
Zdeněk Horák, ředitel nemocnice v Přerově:
Já doufám, že jsem kolegy při kolektivním vyjednávání přesvědčil, že to opravdu myslím vážně a že jim opravdu chci zvednout plat nebo přidat peněz, jakkoliv jen to bude možné. Můžu to doložit i tím, že ačkoliv nám to nikdo nenařídil, tak jsme byli domluveni v kolektivní smlouvě, že první tři měsíce jsme dobrovolně dali zvýšení o 5 % a pak máme návazně řešeny další zvyšování podle nařízení vlády a další. Musím se přiznat, že nás to nařízení vlády malinko překvapilo tou výší.
Moderátor (Zoja Franklová):
Proč vlastně dostali zdravotníci víc přidáno než lidé, kteří pracují v té sféře v těch státních institucích jiných, kteří dostali jenom 11 % a ve zdravotnictví je to 18?
Antonín Hlaváček, náměstek ministra zdravotnictví:
Na to je velice jednoduchá odpověď. Z hlediska náročnosti toho povolání bezprostředně spojeného s tím, že pracuje prakticky s druhým člověkem a jeho práce je vázána na kontakt s tím druhým člověkem, míra odpovědnosti, ta vede k tomu, že všude ve světě existuje rozdíl mezi ohodnocením práce zdravotníků a dejme tomu úředníka, takže já se nedivím, že jako náměstek ministra mám méně než primář, přestože taky vesměs pracuji s lidmi. Ale chápu tu odpovědnost.
Moderátor (Zoja Franklová):
Můžete být zřejmě spokojeni s takovou politikou vlády.
Jiří Schlanger, předseda Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče:
Na jedné straně ano a vyplývá to vlastně i z programového prohlášení vlády, kde se vláda zavázala dvěma skupinám zaměstnanců, to znamená zdravotnickým pracovníkům a pedagogickým pracovníkům zvyšovat platy rychleji než ostatním zaměstnancům veřejných služeb. Na druhé straně my bychom přivítali, kdyby se tato odpovědnost zvýšená zračila v tom systému jiným způsobem, než že se vytvářejí dvě tabulky a k tomu směřuje naše společná práce s vládou na novém 16třídním systému z dosavadních 12 tříd, kdy by vlastně ta povolání, která nesou vyšší odpovědnost, měla být v té hierarchii zařazena výše a tím pádem by jejich vyšší odměňování vyplývalo v podstatě z tohoto postavení v celém katalogu prací. A to je úkol, který nás čeká do příštího roku.
Moderátor (Zoja Franklová):
Tabulka, o které se hovoří už nějakou dobu a už vlastně měla také vstoupit v platnost, zatím se to odkládá. Vy jste se tady před chvilkou zmínil o tom, že pokud zdravotník vykonává nějakou standardní práci, že by za ní měl dostat stejnou odměnu. Já se přiznám, že mně takové výrazy trošičku zarazily. Pane řediteli, umíte si to představit, co je to standardní práce a stejná odměna za standardní práci. Vy byste přece jako dobrý manažer, jak jste říkal, měl rozlišit tu kvalitu té práce a já si představuji, že když dva, tři lidé dělají stejný výkon, že možná kvalita jejich práce není stejná.
Zdeněk Horák, ředitel nemocnice v Přerově:
Já si myslím, že ani to v současné době není to stejně ohodnocené, protože jestli vezmu práci špičkového chirurga na okresní nemocnici a špičkového chirurga ve fakultní nemocnici, určitě tam bude jiný rozdíl ohodnocení.
Antonín Hlaváček, náměstek ministra zdravotnictví:
V té fakultní má méně.
Moderátor (Zoja Franklová):
Vy jste sám se zmínil o tom, že byste byl raději, kdybyste mohl odlišit lépe od sebe tu dobrou práci a tu špatnou. Já jsem právě tou otázkou, kterou jsem vám dala, směřovala k tomuto. Jak byste to odlišení tedy udělal vy?
Zdeněk Horák, ředitel nemocnice v Přerově:
Za současných podmínek je tam velmi málo prostoru.
Moderátor (Zoja Franklová):
A za podmínek, které byste si vymyslel?
Zdeněk Horák, ředitel nemocnice v Přerově:
Tak určitě lidem, kteří mají tu nejzodpovědnější, řídící práci - primářům - opravdu by zasloužili, nejenom primářům, samozřejmě jsou to hlavní sestry a tak dále, ty na kterých leží ten největší kus práce, plus přímo personál na rizikových pracovištích, špičkových odborných pracovištích, ten by měl dostat opravdu víc.
Moderátor (Zoja Franklová):
A mělo by to být na základě tarifů, tabulek a nebo by to navýšení mělo spíš spočívat v těch osobních ohodnoceních?
Zdeněk Horák, ředitel nemocnice v Přerově:
Tak on každý nadřízený nejlépe ví, jakou práci a v jaké kvalitě vykonává jeho podřízený, takže tam si myslím, že by měl vůli a pokud to tak trošičku jenom jde, tak my dáváme vůli, aby nadřízení hodnotili i touto formou své podřízené.
Moderátor (Zoja Franklová):
Čili to osobní ohodnocení by mělo hrát možná větší roli než dneska.
Zdeněk Horák, ředitel nemocnice v Přerově:
Samozřejmě.
Moderátor (Zoja Franklová):
Jak tedy odhadujete, že se ta situace teď vyvine a neobáváte se, že se řada nemocnic zadluží ještě více, než byla zadlužena dosud?
Antonín Hlaváček, náměstek ministra zdravotnictví:
Já se obávám o ty nemocnice, které už loni, mnohé předloni a některé již na začátku 90. let vykročily špatným směrem, protože ty jsou stále v problémech.
Moderátor (Zoja Franklová):
Co to je špatným směrem?
Antonín Hlaváček, náměstek ministra zdravotnictví:
Co to je špatným směrem? Velmi málo se věnovaly tomu, jak poskytovat zdravotní péči, jak účtovat zdravotní péči, jak vyjednávat s pojišťovnami a tak se jim opravdu stalo, že v řadě případů, ať už to bylo na začátku, kdy se rozvolňovaly okresní ústavy národního zdraví, privatizovaly potom ambulance a podobně, ony nebyly schopni se vyrovnat s úbytkem, v řadě případů dobrých odborníků, obnovit ty týmy, které tam v těch nemocnicích byly a poskytovat kvalitní zdravotní péči správně vykazovanou. A v tom se nám stalo, že najednou ty nemocnice máme velmi diferencované.
Moderátor (Zoja Franklová):
V té politice zvyšování platů nejenom zdravotníků, ale i v jiných oblastech zřejmě vláda bude pokračovat?
Antonín Hlaváček, náměstek ministra zdravotnictví:
Já nevím, bude-li pokračovat nebo nebude-li pokračovat. Já už jsem to řekl, já bych si velmi přál, kdyby tyto záležitosti se přesunuly na jinou rovinu vyjednávání tak, aby se pokud možno objektivně ta cena lidské práce zvyšovala a vytvářela prostor současně pro individuální ohodnocení. Chci ovšem říci, že u lékaře ten podíl tarifu je někde mezi třetinou až polovinou, čili z té poloviny je značná část, která záleží na rozhodnutí nadřízeného. U sester je to bohužel méně, tam je to asi jenom 25 až 50 % ta pohyblivá složka a opět je to něco, čím se dá diferencovat, čili nedá se říci, že ta změna tarifů by rázem jakoby zavřela dveře pro ředitele a individuální ohodnocení.
Zoja Franklová, Svobodná Evropa, 29.3.2002