Vyspělá zdravotní péče je velmi nákladná. Výdaje na zdravotnictví ve vyspělých zemích rostou rychleji než domácí ekonomika. Více peněz ve zdravotnictví znamená lepší zdravotní péči. Nejvyšší očekávaná délka života je v nejbohatších zemích světa. Demografický údaj naděje dožití (střední délka života) vyjadřuje, kolik v průměru let se dožije novorozenec za předpokladu, že se během jeho života nezmění řád vymírání a další sledované demografické ukazatele.
Česko na 61. místě
Podle každoročně publikované zprávy CIA – The World Factbook je naděje dožití v České republice 61. nejvyšší na světě (z 224 zemí), což znamená, že máme šanci se dožít 76,8 let. V první desítce tohoto „žebříčku“ jsou velmi vyspělé země světa, Macao (84,4 let), Andorra (82,5 let), Japonsko (82,1 let), Singapur (82 let), Hongkong (81,9 let), Austrálie (81,6 let), Kanada (81,2 let), Francie (81 let), Švédsko (80,9 let) a Švýcarsko (80,6 let).
Nejchudší a nejvyspělejší
Nejchudší obyvatelé Afriky mají život v průměru o polovinu kratší, než jsme uváděli výše. Nesrovnatelně horší jsou tu samozřejmě také možnosti zdravotní péče a zdravé výživy.
Střední délka života je tak v Africe velmi nízká. Například Angola (38,2 let), Zambie (38,6 let), Lesotho (40,4 let) a Mosambik (41,2 let).
Nejvyspělejší zdravotní péče je v USA. Přesto je zde naděje dožití nižší než v ostatních vyspělých zemích světa (78,1 let) a stačí na 49. místo na světě. Více než 50 milionů Američanů je totiž bez zdravotního pojištění a má omezený přístup ke zdravotní péči.
Jižané si nepřipouštějí stres
Průměrná očekávaná délka dožití je v Evropské unii nejvyšší ve skandinávských zemích, Francii, Švédsku, Itálii a Španělsku. Nejnižší, a to až o deset let, je v postsovětských pobaltských zemích, Bulharsku a Rumunsku.
Ve Skandinávii je dlouhověkost připisována velice kvalitní lékařské péči a zdravému životnímu stylu Seveřanů. Jižané si zase tolik nepřipouštějí stres, více se baví, tančí a smějí. Také v Evropské unii platí, že bohatí jsou v průměru zdravější a žijí déle. Nezaměstnaní pak stráví za rok v nemocnici dvojnásobně delší dobu než pracující.
A poměrně velké rozdíly se ukazují i v dalších směrech. Evropan pobírající nadprůměrnou mzdu se cítí zdravotně v pořádku ze 60 procent, zatímco s podprůměrnou mzdou z necelých 40 procent.