Největší evropská nemocnice pro děti třicet let neustále chátrá. Opravená jsou jen oddělení, která sehnala štědré sponzory.
„Vrať ten hever,“ vyměňují si na železných dveřích křídou psané vzkazy údržbáři dětské nemocnice v pražském Motole. Kdyby byl spor o hever jediný problém, který musí dennodenně řešit, měli by klidnou práci. Jenže ve špičkové dětské nemocnici musejí spravovat třicet havárií do měsíce.
„Téměř každý den se něco stane. Především praská voda,“ říká šéf tiskového oddělení Jaromír Morávek. Také opadává omítka ze stropů - to již celých třicet let. A na balkóny se pro jistotu nesmí chodit. Mohly by spadnout.
„Předloni nás havárie přišly na sedmdesát miliónů, loni na osmdesát. Letos se nejspíše dostaneme na sto miliónů,“ přidává se šéf nemocnice Miloslav Ludvík.
Pět miliard? Trochou moc
Nemocnici může od neduhů výrazně pomoci jen kompletní rekonstrukce. Ta má vyjít na pět miliard korun. A to je hlavní problém.
„Každého tak vysoká částka hned vyděsí,“ podotýká Ludvík.
Politici se s různou intenzitou snaží nemocnici „přiklepnout“ peníze již od roku 2001. Za tři týdny se bude vláda opět zabývat návrhem ministryně zdravotnictví Marie Součkové, aby Motol dostal pro začátek alespoň miliardu na nejnutnější úpravy.
„Tato částka je už začleněná ve státním rozpočtu, uvolní se ale až v okamžiku, kdy Ministerstvo zdravotnictví předloží kvalitní podkladový materiál, jak a kam se bude investovat,“ říká mluvčí Ministerstva financí Eva Nováková.
| NEMOCNICE V MOTOLE: |
|---|
|
Dětských lůžek: 688 Dětských pacientů: 24 tisíc Lůžek pro dospělé: 1315 Dospělých pacientů: 44 tisíc Ambulantně je ročně ošetřeno přes 723 tisíc lidí Obrat nemocnice byl předloni 3,8 miliardy korun |
Kdyby začalo hořet…
Za slíbenou miliardu se podle ředitele Ludvíka kompletně opraví jedno ze čtyř křídel nemocnice. A přidělají se nové výtahy. Speciální pro každé křídlo. Nyní všechny vedou středem areálu a neexistují jiné únikové cesty. „Kdyby v šachtě začalo hořet, tak se ani nemají pacienti jak dostat pryč,“ tvrdí ředitel Ludvík.
Někteří koaliční poslanci ale nesouhlasí se způsobem, jakým by měly peníze nemocnici „připlout“.
„S Motolem se opravdu musí něco udělat. Nelíbí se mi ale, že existuje jen jedna varianta: Dejte peníze a nebudeme o tom dál diskutovat,“ říká šéf zdravotnické komise sociálních demokratů Jozef Kubinyi.
„Dokud neexistuje jasná koncepce dětské lůžkové péče, tak by nebylo nejlepší posílat do Motola další peníze,“ přidává se zdravotní expert lidovců Josef Janeček.
Excelentní nemocnice?
Ministryně Součková chce ale z Motola udělat špičkové pracoviště. „Bude nemocnicí Světové zdravotnické organizace humanitárního typu, poskytující především superspecializovanou pediatrickou péči,“ tvrdí v koncepci pediatrické péče, kterou za pár týdnů předloží vládě.
Do Hamburku? Do Motola!
To se ostatně daří Motolu již nyní. Tamní lékaři dokáží malým pacientům jako jediní v Česku transplantovat ledviny. Umí se nejlépe postarat o děti s vrozenými srdečními vadami. Také začínají s transplantacemi jater u pacientů do deseti let. Kvůli těmto operacím se přitom zatím jezdilo do Hamburku.
A pražští lékaři hlavně dokáží transplantovat kostní dřeň od nepříbuzných dárců. „V tom jsme jediní odsud směrem na východ až po Japonsko. Ukrajinci, ani Rusové, to neumějí,“ chlubí se Ludvík.
| HISTORIE MOTOLA: |
|---|
| Nemocnice se začalastavět již před druhou světovou válkou. V roce 1970 byla vybudována nová dětská část nemocnice. A v roce 1996 byl po deseti letech stavby otevřen i „monoblok“ s lůžky prodospělé pacienty. |
„Síla Motola je v tom, že je všechno pod jednou střechou. Je tady výborný lékařský tým, úplný mozkový „trust“,“ přidává se pediatr profesor Jan Janda.
S tím souhlasí i Jozef Hoza, přednosta „konkurenční“ Kliniky dětského a dorostového lékařství z nemocnice na pražském Karlově náměstí. Rekonstrukce Motola je i podle něj nezbytná. Jen se mu zdá předražená. A hlavně protestuje proti snahám Součkové o sestěhování dětských lékařů do Motola.
„V zahraničí upouštějí od nadměrných koncentrací do jednoho místa ze strategických důvodů,“ tvrdí Hoza. Hrozí například teroristické útoky, problémy by mohly být při epidemiích.
Poslední záchrana
Pro většinu rodičů s vážně nemocnými dětmi je ale Motol právě díky „mozkům“ poslední záchranou. Když ale poprvé přijedou k budově, připadají si spíše jako před zanedbaným panelákem na předměstí Moskvy než před špičkovou českou nemocnicí.
„Když jsem to poprvé uviděla, zhrozila jsem se. Říkala jsem si: Kam to jdeme? Taky jsem kvůli tomu brečela,“ říká Jitka Pechová z Lipna, která je v Motole již od prosince se svou dcerkou Lindou. Ta je na přístrojích a zachránit ji může jen transplantace ledvin.
„Personál je ale dobrý,“ chválí doktory a sestry. Stejně jako ostatní maminky s dětmi ale má problém, když venku mrzne a fouká vítr. Děti často v zimě spí na pokojích v čepicích. „Bývá tady zima. Táhne kolem oken, která netěsní. Půjčili nám ale kamínka.“
Dialýza s jezerem
Oddělení dětské dialýzy spíše než nemocnici připomíná luxusní mateřskou školku. Celé je vyzdobené jako nádraží. Místo podlahy zelená „tráva“, uprostřed vedou barevné koleje. Na zdi je namalovaná mašinka, u stopu se vznášejí dřevění ptáci. „Máme jednu nejhezčích dialýz, vybavili jsme ji za peníze od sponzorů,“ říká profesor Janda.
Jenže to je jenom pozlátko. V podlaze pod oddělením praskla voda. A protéká do přízemí. Z tamního „jezera“ prosakuje někudy ven. Opravovat potrubí se ale nemocnice nechystá. Museli by totiž sbíječkami rozbít celou podlahu i s „nádražím“.
„Navíc nemůžeme provoz dialýzy zastavit. Kdyby tam lidé nemohli chodit, tak zemřou,“ konstatuje profesor Janda. „Voda tak v nemocnici teče tam, kde nemá. A naopak neteče tam, kde by měla: Například já mám v kanceláři umyvadlo. Jenže jen s teplou vodou. Trubky se studenou zarostly…“
Stavba IV. pětiletky
Budova, která se oficiálně jmenuje „dětský monoblok“, byla dostavěna v roce 1970. A to se všemi vadami tehdejšího stavebnictví.
Například železné topení, které je zapuštěné v podlahách, leželo dva roky na staveništi. Pršelo na něj, sněžilo. Trubky pomalu rezly.
„Pamětníci říkají, že když se kladlo do podlahy, tak se do něj musely dávat dřevěné kolíčky. Už tehdy teklo,“ tvrdí ředitel Ludvík.
Navíc se tenkrát vůbec nepřemýšlelo o tom, že by jednou mohl pacienty přivážet vrtulník. „Dodnes nemáme heliport. A to přesto, že k nám na traumatologii vozí nejtěžší případy,“ dodává ředitel.
„A na fasádě rostou břízky. Nikdo ji ani nikdy neumyl. Architekti tehdy zapomněli na jeřáby, které nemocnice z té doby - například v Heidelbergu - již běžně mají,“ přidává se profesor Janda, který je v Motole téměř od jeho otevření.
Pár peněz bude…
Podobně se stavebníci podepsali“ na energocentru. Aneb na místě, kde se vyrábí stlačený vzduch či elektřina, když vypadne proud.
Zapomněli zde na izolace. Uprostřed chodby energocentra stojí zdánlivě nesmyslně červené kbelíky. Jenže každý z nich má své přesné místo. Ze stropu z něj kape voda. Ta teče i po zdech. Na nich bují bílé a žluté plísně, rostou houby. Přes řídicí stanice dieselagregátů jsou přehozené igelitové ubrusy. Opět kvůli vodě.
Energocentrum je ale jediné, které nezávisle na rozhodnutí vlády o penězích na rekonstrukci získá 174 miliónů na opravy.
To ostatní oddělení a součásti nemocnice takové štěstí mít nebudou. I kdyby nakonec Motol dostal všechny požadované miliardy, na všechny naplánované akce to stačit nebude.
„Například nezbude na likvidaci starých pavilónů ze začátku druhé světové války. A ani na novou patologii,“ dodává Ludvík.
Aleš Vojíř, Hospodářské noviny
| DÁLE ČTĚTE: |
|---|
|
Ministerské zmatky: jak to bude s pediatrickou péčí?\\ Motolský projekt je investiční hanebnost století Lůžka ve fakultních nemocnicích: ubrat, nebo přidat? |