Už při jarním podpisu memoranda, které ukončilo akci Děkujeme, odcházíme, bylo zřejmé, že situace, kdy se lékaři a ministr zdravotnictví dostanou do dalšího klinče, je jen otázkou času. Proto i závěr tohoto, stejně jako loňského, bude ve znamení protestů a horečných vyjednávání.
A netřeba být Sibylou, aby bylo jasné, že konec roku příštího bude neméně dramatický. Memorandum, jež zamezilo chystanému hromadnému odchodu, zajistilo i tři roky konfliktů mezi lékaři a vládou. A také tři roky zajímavého experimentu, v němž lze sledovat, jak politická elita přistupuje k plnění slibů a odboráři k jejich vymáhání.
Výsledek dosavadního pozorování je nevalný. „S předpokladem zvyšování efektivity zdravotnického systému a v souladu s reformními kroky bude průměrný plat lékaře zvýšen v r. 2012 o 10%,“ píše se v memorandu. Povinností odborů samozřejmě je snažit se vytlouci z dohody co nejvíce, tudíž slova „v r. 2012“ interpretují jako „od 1. 1. 2012“. Ministr na takové zvýšení nemá nebo nechce hledat peníze, proto se poněkud nedůstojně kroutí a nabízí lékařům 6,25 procenta od ledna a 3,75 od července za předpokladu, že na tom zdravotnictví bude dobře.
Ta nabídka je nepřijatelná především proto, že jde o porušení slibu. Každému musí už dnes být jasné, že ve druhé polovině roku 2012, roku, v němž se globální ekonomika bude třást před návratem recese a ta česká bude v nejlepším případě popolézat vzhůru o desetinky procenta, na tom zdravotnictví dobře nebude. Slib 3,75 procenta tak není ani holubem na střeše. Kdyby Heger vystoupil a omluvil se, že na deset procent nemá, ale na 6,25 ano, byla by to mnohem důstojnější vyjednávací pozice.
Slib, jakkoli byl snad neprozřetelný, je-li dán, má být splněn. Kdyby v české politice fungovalo toto prosté pravidlo, bylo by lépe. Leoš Heger by proto měl najít přijatelný výklad vágní formulace a lékařům přidat skutečně o deset procent, aťsi třeba od pololetí.
Jistě, Heger bude nucen nést politické náklady toho, že jeho sliby byly velmi velkorysé. Po zvýšení platů v příštím roce se v memorandu píše ještě o platech ve výši 1,5 až trojnásobku průměrné mzdy, tentokrát už zcela konkrétně „nejpozději od 1. 1. 2013“. Koncem příštího roku se tak doktoři ozvou znovu a peněz bude stejně málo jako teď. Bude Heger ochoten se na to dobře připravit, nebo bude opět hledat kličky? I zbytečně velkorysé a z dnešního pohledu možná hloupé sliby by měly zůstat svaté. Budou-li se porušovat i takto sjednané a podepsané dohody (složitě dojednané memorandum není vágní slogan na billboardu), nezbude už vůbec žádný základ, na němž by bylo možné stavět jakoukoli důvěru v politiku.
Také odboráři ponesou svůj díl nákladů. Za to, že nedokáží ukázat velkorysost tváří v tvář ekonomické realitě (prý to dělali posledních dvacet let), za to, že budou na část veřejnosti působit jako vyděrači, kteří nemají nikdy dost, za to, že všechny mzdy budou stagnovat či klesat, jen ty lékařské navzdory krizi porostou. To vše jim může být a bude, právem či neprávem, vytýkáno. Ale síla slibu by měla stát výš. Ano, i nad ekonomickou realitou.