Nejtěžší pacienti končí na lůžkových odděleních ARO či JIP. Na těchto odděleních je řadou závazných předpisů chod poměrně přísně upraven. Prakticky každý pacient má svoji zdravotní sestru, která musí mít dostatečnou praxi a nadstavbové vzdělání.
Na několik pacientů musí být vždy dostupný a přítomný lékař s dostatečnou praxí a minimálně jednou atestací a nad celým tímto oddělením musí nepřetržitě bdít lékař se dvěma atestacemi, a tudíž minimálně sedmiletou praxí po lékařské fakultě.
Každému pacientovi je trvale sledována srdeční akce, po krátkých časových intervalech měřen automaticky krevní tlak a další životní funkce. Několikrát denně jsou odebírány vzorky krve a prováděny analýzy.
Heparin je jedním z nejčastěji podávaných léků na tomto typu oddělení. Jeho účinky na krevní srážlivost se laboratorně sledují někdy i několikrát denně. Vzhledem k tomu, že heparin je tak často používaný lék, tak každý trochu zkušený lékař musí počítat i s možností chyby při podání a s komplikacemi z předávkování tohoto léku.
Osobně jsem se několikrát setkal, za svojí kariéry lékaře na jednotce intenzivní péče, s nechtěným předávkováním heparinu, kterého si nikdo nevšiml.
Při prvních známkách byť mírného krváceni byly okamžitě dělány testy krevní srážlivosti a zkoumána příčina krvácení. Pokud vzniklo podezření na předávkování či chybné podání heparinu, pak jsme bezodkladně aplikovali antidotum, které účinky heparinu ruší během několika sekund, a bylo po krvácení.
Znám diagnózy, kde by předávkování heparinu šlo jen velmi těžko poznat, ale to určitě nemohl být případ všech osmi zavražděných lidí. Z tohoto důvodu se mi neustále honí hlavou otázka, proč dvacet pokusů o vraždu, z toho osm dokonaných, nebylo rozpoznáno dříve a sloužící lékaři nedokázali použít antidotum a alespoň některé z postižených nezachránili? Doufám, že na tuto otázku jasně odpovědí znalci.
Já se pokusím o předběžnou spekulaci založenou na svých osobních zkušenostech. Lékařů oboru ARO je nedostatek, ještě větší je nedostatek těch, kteří mají alespoň jednu atestaci z tohoto oboru. O druhé, primářské atestaci ani nemluvě. Hodně těch, kteří získali praxi a atestaci, odešlo a dále odchází za lepšími pracovními podmínkami do Německa či Velké Británie.
Znám některé, kteří kvůli nezájmu a přezíravému postoji vedoucích politiků kraje Vysočina či třeba Karlovarského už několik let působí raději v zahraničí, kde se k nim chovají úplně jinak.
Arogantní krajští místodržící za ně buď náhradu vůbec neshánějí, či maximálně v podobě absolventů bez jakékoli praxe a zkušeností. Zkušený a vzdělaný lékař se zdá krajským vládcům z ODS zbytečně drahý. Když procházím řadu okresních nemocnic, tak mně běhá často mráz po zádech z toho, jak tam na klíčových místech působí nezkušení lékaři bez potřebných atestací a jak je to všem kompetentním, ředitelem počínaje, krajským hejtmanem konče, srdečně jedno.
Bohužel převod nemocnic na akciové společnosti tento trend jen posiluje. Šetří se především na personálu, jeho počtech i platech. Možná by zkušenější tým v havlíčkobrodské nemocnici vraždám nezabránil, ale nejspíš by je odhalil mnohem dříve. Doufám, že se komise zaměří i na tento aspekt a nezamete celou věc pod koberec, neboť odpovědnost za personální devastaci krajských nemocnic je jednoznačně na ODS.
David Rath, Právo